Řadu 700 uvedla anglická značka Bowers & Wilkins na trh koncem první dekády našeho tisíciletí, aby v jejích reproduktorových soustavách nabídla technologie z referenční série 800 za dostupnější cenu. Koncept zafungoval a ve druhé generaci 700 S2, jež byla uvedena na trh v roce 2017, se původní počet tří modelů zdvojnásobil a přibyly ještě dva „centry“ pro domácí kino. Stejné skóre zachovává také třetí generace 700 S3, která absolvovala premiéru v říjnu. Prvků z firemních referencí u vyšších modelů tentokrát registrujeme zase víc, ale zvukově nezaostávají ani soustavy, jež navenek výraznějšími změnami neprošly, protože devízou podzimních novinek jsou především měniče, navržené speciálně pro tuto řadu.

Nejmenší ze tří podlahovek 704 S3 (79 990 Kč/pár) tak působí například vedle vlajkových lodí základní série 603 Anniversary Edition subtilněji, ale zvuk už odpovídá vyšší třídě. Vybírat můžeme nadále ze tří provedení, ale jejich barevná škála prošla korekcí. Jistotou zůstávají kabinety v lesklém černém a bílém polomatném laku, ale u dýhované verze ořech mořený do červených tónů („Rosenut“) vystřídala tradičnější varianta „Mocha“. Barevně vyladěné s konkrétní verzí je i průzvučná tkanina u magneticky aretovaných ochranných rámečků, které obohatily reliéfní designové prvky v podobě obloučkových vlysů.

Příroda inspirující
Stěny pravoúhlých ozvučnic o rozměrech 16,5 x 92,5 x 26,3 cm (včetně základen a hrotů 25,2 x 96,4 x 32,1 cm), které jsou uvnitř zatlumené syntetickým rounem, tvoří MDF desky o tloušťce 20 mm, ale k jejich větší tuhosti přispívají soustavy vnitřních příček a žeber. Čelní stěny jsou oproti předchozí generaci zaoblené velkým poloměrem, což zčásti omezuje difrakce zvukových vln, takže mimo středovou osu pozvolna elegantně vystupují hliníkové rámečky kónických měničů. Stabilitu nevelkým, ale velice štíhlým kabinetům vylepšují robustní základny z MDF desek, přesahující půdorys ozvučnic po stranách o 44 mm, vpředu a vzadu pak o něco méně. Na dolních stranách v rozích jsou opatřené kovovými lůžky se závity M6 pro výškově polohovatelné odhmotňovací hroty, které lze na choulostivějších podlahách nahradit kompromisními polokoulemi z měkčeného plastu (obě sady tvoří součást příslušenství).

U nových měničů už konstrukční tým využil částečně technologie aplikované u posledních dvou generací série 800 (D3, resp. D4). Tweeter s nautilovskou trubicí, absorbující akustickou energii vyzařovanou zadní stěnou kaloty o průměru 25 mm, kterou tvoří tenká hliníková základna zpevněná uhlíkovými vlákny, je k ozvučnici uchycen za pomoci gelového lůžka, omezujícího přenos vibrací z čelní stěny ozvučnice. Kalotu včetně choulostivého závěsu chrání drátěný vrchlík, jehož akustická impedance je do návrhu zahrnutá. Následuje středotónový měnič FST (Fixed Suspension Transducer) o průměru 150 mm, jehož kónickou membránu ze stříbřité kompozitní tkaniny Continuum na bázi polymerových vláken spojuje s tuhým košem z tlakově litého kovu „neviditelné“ mezikruží z pěnové pryže. Pohledu zvenčí je utajená také klíčová inovace, vyvinutá pro řadu 800 D4, a sice biomimetický (biomimetika zkoumá „konstrukční“ řešení u živých organismů a zajímavá následně aplikuje do moderních technologií) závěs, jenž nahradil obvyklý látkový středící prvek, který udržuje kmitací cívku s membránou v ose vzduchové mezery. Zmíněný závěs, jehož poddajném materiálu značka nespecifikuje, tvoří dva kroužky spojené navzájem šesti vlákny, jejichž předobrazem mohly být docela dobře štíhlé nohy nějakého hmyzu. Jeho přínosem je omezení nežádoucích oscilací v okolí kmitočtu 4 kHz, které zhoršují rozlišení ve významné části akustického spektra. Mechanická vazba s ozvučnicí je omezena rovněž u středotónového měniče: pružné podložky na stranách jeho magnetu a zadní stěny kabinetu jsou přitažené pomocí torzní tyče. Za basy zodpovídají dva woofery o průměru 165 mm s technologií Aerofoil: jejich kónické membrány, jež s koši spojují pryžové vlnky s velkým zdvihem, totiž charakterizuje proměnná tloušťka, připomínající v řezu profil křídla letadla. Konusy mají sendvičovou strukturu, prostor mezi tenkými pevnými vrstvami z uhlíkových vláken vyplňuje syntetická komůrková pěna. Magnety měničů jsou většinou feritové, výjimku představuje tweeter, u něhož magnetický obvod tvoří neodymová slitina.

Špunty na bassreflex
O elektrických výhybkách se značka nezmiňuje, neuvádí už ani dělicí kmitočty, ale v jejich osazení nelze přehlédnout vzduchové cívky ani svitkové kondenzátory německé firmy Mundrof. Nátrubky bassreflexových rezonátorů, využívající osvědčenou technologii Flowport s pravidelnou sítí důlků na povrchu, jež brání proudícímu vzduchu v „pohvizdování“, ústí na zadních stěnách, což při dislokaci v místnosti vyžaduje alespoň půlmetrový odstup od zadní zdi. Příslušenství však pamatuje i na situaci, kdy tuto podmínku nelze splnit. Přibalené dvojdílné molitanové zátky umožňují funkci bassreflexu omezit nebo jeho otvory akusticky úplně „zaslepit“. K propojení se zesilovačem zde slouží dva páry pochromovaných šroubovacích terminálů, které jsou na kovovém panelu nad základnou uspořádané do horizontální linie. Poradí si s libovolně zakončenými reproduktorovými kabely a po odstranění zkratovacích propojek nabízejí možnost bi-wiringu, resp. bi-ampingu.

Štíhlé kompaktní podlahovky s kmitočtovým rozsahem 43 až 33 000 Hz (v pásmu -6 dB) v basech pokrývají tóny až do poloviny druhé nejhlubší kontra oktávy, což odpovídá třeba potřebám kontrabasu, který je v rytmice důležitým nástrojem. Soustavy mají jmenovitou impedanci 8 ohmů, minimální hodnota 3,1 ohmu nesvědčí o příliš vyrovnaném průběhu impedance, ale pro moderní zesilovače není nijak problematická. Doporučovaný minimální výkon 30 wattů na kanál (pro 8 ohmů) je při průměrné charakteristické citlivosti 88 dB (pro 2,83 V a 1 m) příliš optimistický, realistickou volbu v běžné místnosti představuje zesilovač s trvalým výstupním výkonem alespoň dvojnásobným.


V kompaktních tělech velký zvuk
Test se uskutečnil v poslechové místnosti společnosti Eurostar Ostrava v Čestlicích u Prahy, kde reprosoustavy doplnily integrovaný zesilovač Denon PMA-1700NE a SACD/CD přehrávač McIntosh MCD600 coby transport dat. Kabely značky InAkustik pocházely z řady Referenz, šlo o reproduktorové LS-804 AIR a digitální koaxiální DIGITAL 2404 AIR. Jako testovací jsem vybral skladby z CD Jeff Beck: Who Else! (Epic, 1999), Leonard Cohen: You Want It Darker (Columbia, 2016), Dmitri Shostakovich: The Jazz Album / Royal Concertgebouw Orchestra, dir. Riccardo Chailly (Decca Music, 2008), Igor Stravinsky: Le Sacre du printemps & The Firebird / The Cleveland Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, dir. Pierre Boulez (Dutsche Grammophon, 2002) a Rob Wasserman: Trios (GRP, 1994).

Přirozený, transparentní a víceméně vyvážený zvuk vychází z basů, které se sice ještě nespouštějí úplně hluboko, ale jsou svižné a přesně definované, v objemu, který odpovídá rozměrům středně velké místnosti, s rostoucí výměrou by už byl jejich deficit samozřejmě slyšitelný. Silnou stránkou je podání středního pásma s přímo filigránským prokreslením detailů, jenž dává vyniknout zvláště témbrům akustických nástrojů a vokálů. Výšky jsou zřetelné, hladké, možná nepatrně důraznější, ale jsou prosté ostřejších hran, bez sebemenšího náznaku agresivity. Pochvalu si zaslouží vynikající zobrazení prostoru nahrávek. Hudební scéna široce přesahuje fyzickou bázi vymezenou soustavami a její hloubka přispívá k přehledné lokalizaci hudebních nástrojů. Na velmi dobré úrovni je také dynamika, ale tady je podmínkou autoritativní zesilovač s dostatečnou výkonovou rezervou.

Pavel Víšek


Výrobce: Bowers & Wilkins
Zapůjčil: Eurostar Ostrava spol s r.o.