Ve stereofonních sestavách v menších domácnostech obvykle nebývá na třípásmové sloupky místo, vůbec nemluvě o tom, že dalším pádným argumentem bývá i výrazněji limitovaný rozpočet. Řešení nabízejí větší stojanové soustavy britské společnosti Wharfedale z aktuální generace řady Evolution. Jsou totiž třípásmové a s větším středotónovým „kaloťákem“ působí tak trochu jako retro na Hi-Fi ze sedmdesátých let 20. století, ale jejich technologie už samozřejmě vycházejí ze současnosti.

Velké „regálovky“ EVO 4.2 (stojí 19 490 Kč/pár) se svým osazením blíží k větším sloupům EVO 4.4 (oceněným magazínem What Hi-Fi? za rok 2020 jako nejlepší podlahovky v ceně 1000-1500 liber), postrádají však druhý hlubokotónový měnič a s omezeným vnitřním objemem musíme v basech oželet také polovinu druhé nejhlubší kontraoktávy. Vzhledem k ceně i menším nárokům na prostor však není co namítat. Povrchovou úpravu kabinetů tvoří strukturované vinylová fólie docela přesvědčivě imitující dřevěnou dýhu, vybírat můžeme ze tří provedení (ořech, případně jasan černě mořený nebo bíle lakovaný). Odnímatelné ochranné rámečky, které jsou u všech verzí potažené černou průzvučnou tkaninou, aretují magnety, takže vizuálně nenarazíme na žádné nadbytečné otvory. K čistému designu přispívají také pryžová mezikruží, jež kryjí montážní šrouby měničů.


Technologie z vyšších sérií
Tuhé ozvučnice se zaoblenými bočnicemi, jež rozlaďují podmínky pro vznik vnitřního stojatého vlnění, tvoří MDF desky o tloušťce 18 mm, navíc konstrukci uvnitř dále zpevňují dvě otevřené horizontální přepážky. Větším poloměrem jsou zaoblené rovněž svislé hrany, což eliminuje nežádoucí difrakce zvukových vln. Při stále ještě kompaktních rozměrech 250 x 455 x 350 mm (včetně terminálů) působí soustavy o hmotnosti 13,4 kg opravdu poctivě. Jejich osazení vychází z aktuální generace firemní reproduktorové základny. Páskový tweeter AMT (Air Motion Transformer) o rozměrech 30 x 60 mm, který je inspirovaný u měničů vlajkových lodí Elysian, má membránu z mimořádně tenké pokovené polymerové fólie ve tvaru harmoniky, pohybující se do stran mezi silnými magnety. Středotónový měnič představuje dnes už zřídka užívaný typ s poddajnou kalotou o větším průměru 50 mm, který v basech doplňuje woofer o průměru 150 mm s kónickou membránu z kevlarových vláken, u něhož pevný fázový difuzor z kovu ve tvaru kužele optimalizuje vyzařování měniče a odvádí také balastní teplo z okolí kmitací cívky. Trubice bassreflexových rezonátorů konstrukční tým orientoval kolmo k základnám z masivních MDF desek, když potřebnou štěrbinu (9 mm) namísto obvyklejších distančních sloupků v rozích kabinetů vymezují dvě oválné podložky poblíž čel a zadních stěn: vzduch z trubice tak proudí pouze po stranách a nároky na odstup kabinetů od zadní zdi jsou minimální, podle návodu stačí už 50 mm.

U pasivních elektrických výhybek britská značka uvádí pouze dělicí kmitočty 1400 a 3900 Hz, nasazené s ohledem na vlastnosti páskových tweeterů, jež se všeobecně potýkají s nižší zatížitelností, poměrně vysoko. Dva páry šroubovacích terminálů na svislém kovovém panýlku vzadu nad základnou umožňují po odstranění zkratovacích propojek bi-amping, resp. bi-wiring a vyosením „na střídačku“ o cca 30° vycházejí vstříc kabelům zakončeným banánky, protože minimální odstup ode zdi v tomto případě do značné míry určuje délka banánků i ohyb kabelů. Kmitočtovým rozsahem v pásmu ±3 dB soustavy obsáhnou 54 – 24 000 Hz, bassreflex je naladěný na 48 Hz. Charakteristická citlivost 87 dB (2,83 V/1 m) představuje slabší průměr, což z hlediska nároků na zesilovač kompenzuje nižší jmenovitá impedance 4 ohmy; impedance má navíc mimořádně vyrovnaný průběh, minimum je 3,7 ohmu, tedy 92,5 % jmenovité hodnoty. Výkon zesilovače na kanál u značky Wharfedale doporučují v intervalu 25 až 120 W, s ohledem na dynamiku není rozumné výkonovou rezervu úplně podceňovat.


Hudební žánry všeho druhu
Soustavy jsem testoval ve středně zatlumené místnosti o výměře 16 m2, kde je dále doplnily komponenty Cambridge Audio, integrovaný zesilovač azur 851A a univerzální Blu-ray přehrávač CXU. Kabely byly značky XSymphony, signálové Pure Silver Fantasy, reproduktorové Omega Hybrid. Jako testovací jsem vybíral skladby z SACD Chick Corea: Rendezvous In New York (Stretch Records, 2003), Peter Gabriel: Up (Virgin, 2003), Magdalena Kožená: Il giardino dei sospiri / Collegium 1704, dir. Václav Luks (Pentatone, 2019) a CD Jack DeJohnette, Larry Grenadier, John Medeski, John Scofield: Hudson (Motéma Music, 2017).

Wharfedale EVO 4.2 potěší spojitým transparentním zvukem napříč celým přenášeným pásmem. Basy se ještě nespouštějí ani na doslech nejhlubší subkontraoktávy, ale jsou plné i přesné. Barvotvorné pásmo středních kmitočtů potěší na třídu soustav vynikající čitelností a čistotou, což vynikne zvláště u nahrávek s vyšším zastoupením akustických nástrojů a vokálů, tady je povedená třípásmová konstrukce většinou nezastupitelná. Průzračné výšky se s lehkostí otevírají směrem nahoru, prosté sebemenšího náznaku agresivity. Tvrdou devízu představuje i víceméně trojrozměrná hudební scéna s výbornou lokalizací. Se zesilovačem, který si udrží autoritu i nad členitějšími nahrávkami, vynikne i realistická dynamika, která nijak nepřehrává. Z hlediska žánrů máme tu čest s regulérními „allroundery“.

Pavel Víšek


Výrobce: Wharfedale
Zapůjčil: RP Audio