Bohužel, i tohle se tam děje, ale zpět k tomu o co jde především.
Byl jsem v sobotu a po krátkém duelu s boxerem na chodbě jsem se vydal do stánku Ante. A protože si boxer doma zapomněl svého železného jmenovce a já se byl ještě před odjezdem poradit o vhodné taktice se sousedem Lukášem Konečným, tak to bylo raz dva odbyté a já jsem se mohl po chvíli začít věnovat expozicím.
Z vlastní zkušenosti znám rozdíl zvuku shodné sestavy na výstavě a ve vhodnějších podmínkách a proto něco vyloženě odsoudit nechci, takže píšu jen mé dojmy z poslechu jak byl prezentován. Navíc návštěvník nemůže hodnotit pouze zesilovač, či bedny, ale sestavu jako celek, pokud se náhodou nekoná prohazování jednotlivých článků. Je věcí vystavovatelů aby vystavovali sladěné a vyvážené sestavy, pokud tomu tak není škodí sami sobě. Druhý velmi důležitý faktor je již hůře ovlivnitelný, je to akustika místnosti. Pro zajímavost v jednom pokojíku na 9. patře jsem viděl velké množství přenosných basových pastí a zrovna tam mi spodek nepřišel nějak dobrý!?
Líbylo se mi u malých expozic XAVIAN a Voxativ. První není třeba asi nikomu představovat, ale Voxativ asi jen tak nikdo nezná. Jsou to jednopásmové horny německého výrobce, který si vyrábí i použitý širokopásmový měnič. Cena předváděného modelu Ampeggio je vysoká, skoro dvacet tisíc E a už samotný reprák je opravdu nechutně drahý, ale zvuk za daných okolností byl opravdu parádní. Pod nějakých 40Hz silný pokles, ale jinak jsem si to vyloženě užíval. To bych nikdy neřekl, že si budu užívat poslech jednopásmové budky! V těch 16m2 to excelovalo, a i když s hlasitostí na tu malou místnost nešetřili uši to přijímali bez sebemenších potíží. Na tak dobrém výsledku se nejspíš podílel fakt, že směrovost takovéto koncepce měniče je značná, takže se bedny natáčí na posluchače, čímž se silně sníží odrazy od bočních stěn a proto dost možná ta čistota a čitelnost. Napájel to Německý integráč SYMPHONIC LINE v ceně kolem kila a poměrně laciný přehrávač Cayin SP-CD300 Pro mě jeden z nejsilnějších pozitivních hudebních zážitků výstavy.
Z velkých expozic jsem nejvíce času strávil a své CD si nechal pustit u Ante, Šrolla a Tannoy s jejich vlajkovou lodí. Musím se přiznat, že jsem vůbec nebyl tam kde byly velké B&W a JM Lab a Martin Logan, čas byl omezený a měl jsem stanovené priority. Celkově jsem byl nejspokojenější u Šrolla s Vividy, ty Tannoy strašně solili alá rockový koncert, což ty bedny dokáží, ale u své nahrávky jsem si musel nechat asi o 6 dB stáhnout hlasitost na tom pasivním předku, abych to mohl vůbec nějak rozumněji posoudit. Nebylo to vůbec zlé, tady je znát velký pokrok od konstrukcí Canterbury a Westminster Royal z jejich Prestige Series. Škoda těch malých krabiček co to napájely, byly to evidentně nějaké digitální koce.
Ante to také velmi solili, což se dá přičíst snaze nenechat tišší pasáže zmizet v hlaholu bavících se návštěvníků ve velkém prostoru a nejspíše i snaze demonstrovat hlasitostní potenciál. Ten tam bezesporu je, ale zážitek z muziky se bohužel u mě nekonal.
Pak jsem ještě zabrousil k panu Žaloudkovi a poslechl si i nový budky od ex SF Franco Serblin - Ktema. Pěkná dýha, zajímavé provedení. Překvapilo mě, že basové měniče směřující dozadu a jsou z valné většiny kryté deskou tvořící zadní stěnu beden. Jde o tenkostěnou zřejmě překližku, která je na dotek značně rozechvívána od basových frekvencí. Jde tedy částečně o tvoření zvuku jako u dřevěného akustického nástroje. Krmení McIntosh, lehoučké žánry, spíše tišší hlasitost. Zvuk, který ničím nevadil a byl po přeřvaných expozicích balzám pro uši, bohužel takhle se člověk ale nedozví jak to vlastně hraje.
Na výstavách si člověk jen vyjímečně může sednout na to správné místo a dost často to není zrovna v první řadě, takže mu stejně překáží sedící před ním, takže se podle mě nedá vůbec hodnotit prostorové podání, takže toto taky zcela vynechávám.
Nepřidám se k těm co tu vyzdvihují do nebes zvuk ve vintage prezentaci, tyhle Cantony Ergo 122DC jsem měl chvíli doma v době jejich "slávy" a dost brzo opustily mou poslechovku. Basy za ty peníze velmi solidní, ale zbytek tak k domácímu kinu.
Ale to se dost dobře nedá ohodnotit na takovéto prezentaci, tam se to ztratí a zůstává dobrý pocit z dynamického zvuku, prostorové podání, přirozenost barev a detailnost se v takovéto expozici nedá posuzovat.
Co mě vyloženě zarazilo bylo špatné provedení nejdražších reprokabelů a reprobeden na výstavě. Špatné utažení spletení kabelu a silné vady lakování u beden.
Dále nešlo přehlédnout velké poškrábání a odření u několika beden prezentovaných ve stánku AQ, tam jsem si připadal jako v nějakém bazaru. No nějak tomuto nerozumím.
Díky všem za fotky které vše parádně připomenou.
Milé bylo zpestření hosteskami zejména u XAVIANU a Audio Ranný.
, prosím neverte mu 
( V šachu se tomu myslím říká oslí uši, ale světe div se, mat nepřišel. 
zdroj zvuku a jeho dynamika. Odpojit ten kotoučák a jsme v (_(_) , jak všude jinde.
Tam nesmerujem 
