Aleska píše:
Dnes se ale vrátím o kousek zpět a to k obrázku
který
Check velice příhodně nazval "
...design diskotéky ze sedmdesátek."
šla řeč o bednách - taky si myslím, že na těch černých průsečících uzlů tlaku nejnižších rezonančních módů je nejlepší místo pro bedny.
dneska jsem narazil na:
"Výzkumem kombinovaného vlivu rozdíl intenzit a zpoždění na lokalizaci při stereofonní reprodukci se v minulém století zabýval Van de Boer [12]. Výsledkem jeho výzkumu bylo, že při zpoždění mezi kanály do 4 ms se lokalizace řídí rozdílem intenzit, při zpoždění mezi 4 ms a 30 ms se uplatňuje Haasův jev, tj. až do rozdílu intenzit 6 dB se lokalizace řídí první příchozí vlnou, a nad 40 ms dojde k tzv. směšování, kdy už signál není vnímán jako jediný."
mno.
rozdíl intenzit.
hm. dvě nejzákladnější stereo techniky
XY. dva směrové mikrofony na jednom místě. levý zaznamenává zvuk spíše z leva a středu, pravý víc z prava a míň ze středu.
no a já teď tuhle jednotu času a místa rozdělím do dvou beden - a protože každou z nich slyším oběma ušima, dokážu z těch rozdílů zpátky poskládat jednotu...
myslím že blumleinův pár nahrává něco, čemu se říká "interaurální vzájemná korelace".
u AB zase slyším rozdíly mezi dvěma místy. funguje to bez problémů, akorát jeden kanál z toho neuděláš..
o tom přece stereo je. posloucháš rozdíly mezi dvěma kanály.
tím se dostávám k poslechovkám a své nové, definitivní, zaručeně pravdivé, průkopnické, odvážné, dobu předcházející, revoluční ...

teorii.
LEDE je pro mě správně.
a směrové bedny už naopak nic pro mě - souhlas s Linkwitzem. je to nuda. a vydávat chybějící za ctnost?
musí hrát i dozadu a doprostřed.
existuje extrakce signálu z dozvuku. existuje Haasův jev. člověk prostě dokáže vybrat zrno z plev a nebrat přiměřeně ale ne příliš vzdálené odrazy na vědomí.
dočetl jsem se:
" Za přímým zvukem následuje sled prvních odrazů se zpožděním, jehož velikost určuje především geometrii prostoru...(jo a dozvuk tomu dá objem)) ...
... Tyto odrazy už vykazují jak intenzitní tak spektrální změny v závislosti na konkrétním provedení odrazných ploch."
to co (ne)slyším jako první odraz by ale přece nemělo vykazovat nějaké výstřední spektrální a intenzitní rozdíly, natož pak být nejdřív basy z předu a později výšky z boku a ještě do obráceného ucha... zpředu a komplet... ... dozvuk už nezmatkuje. je to smršť odrazů ze všech možných směrů a úhlů, směska bez hlavy a paty, čistě jenom energie. takovémuto ideálnímu případu se říká difusní dozvukové pole. čím je jednolitější, stálejší, tím líp jde odlišit skutečné zdroje zvuku od dozvukového pozadí... - samé druhé mocniny, žádné pohybové vektory - energie zvukového pole, myslím. skalár jako řemen.
... jak Check mluvil o tom zpožďování - ano, když orchestr najednou zařízne musí to být "cítit", musí to přijít okamžitě. a první odraz přicházívá zpředu...
- zkrátka když obě bedny hrajou totéž každá jinak, je jejich umístění jen otázkou nalezení energetické rovnováhy systému...
pak zmizí bedny, odrazy...
i vlastní kmity v nahrávce nepřítomného zmizí do šuplíku nezajímavé, leč užitečné harampádí.
mám rád takovou jednu od Spirituál kvintet: Mirelaridon ...... to je nářez.
ale všechno přímo na mikrofony je takové.
ale uznávám, že můžu být na palici.
tak tak. rozdíl intenzit. taky bych řekl.