Fidas píše:Nevím, neslyšel jsem ještě, ale jsem na toto zvědavý .. I když mám RoomPerfect, pořád mám pocit, že by se lokalizace mohla zlepšit ... a laboruji ve volných chvílívh, přemisťuji nábytek, na zeď chlupaté koberce ... možná bych se někdy měl zvednout a naposlouchat si, jak to hraje jinde

)
nejhorší je, že věcí, které výsledek ovlivňují, je hodně. a zjistit, co všechno a jak moc má vliv, je pěkný náklad.
prozatím jsem dokázal pro umístění 4 beden vyvodit jen pár závěrů:
všechno souvisí se vším, každá jednotlivost má skrze celek vliv na všechny ostatní jednotlivosti
pro daný poslechový prostor existuje jen několik málo řešení (2, možná 3, 4 a víc ani náhodou)
(tím chci říct, že když se mi to podaří a zjistím, že mi jedna bedna vyšla doprostřed průchodu, musím pohnout se všemi bednami, nemůžu ji prostě šoupnout aby nezavazela kousek stranou)
pro rozmístění u delší stěny rozmístění L1 - L2 - P2 - P1
pro rozmístění u krat. stěny rozmístění L1 - L2 - P1 - P2
umístění velmi ovlivňuje šiřka stereofonní báze jednotlivých párů
kombinace kanálů musí hrát stereo (L1-P1, L1-P2, L2-P1, L2-P2 a všechny 4 současně)
kombinace beden musí monofónně hrát úplně stejně (obě levé, obě pravé i všechny 4 najednou)
je dobré při hrubém ustavování dodržet pravidlo, že jednotlivé bedny můžou vzájemně stát jen rovnoběžně nebo pravoúhle - tím se dají získat jakési klíčové body daného prostoru.
pak už je to dost nejasné - pro směrově vyzařované frekvence je důležité vzájemné natočení beden a pro basy vzdálenost od stěn. cílem pak je, aby v každém místě byl v celém spektru konstantní akustický tlak.
tak mi to zatím připadá.
jedno je ale jisté. třebaže to je fakt brutálně složité ustavit, už třikrát se mi to povedlo. stačí třeba pootočit jednu bednu o milimetr a je hotovo (ovšem pak tomu chce člověk porozumět, pohne jinou a dalších 14 dnů to bude hledat a nenajde). to co následuje, když se to podaří, je tak hluboký zážitek z hudby, že takzvané stereo přes dva reproduktory ztratí jakýkoliv smysl a opodstatnění...
celý pěvecký sbor je před tebou - vidíš je, ne si představuješ!!! - tři řady zpěváků, v půlkruzích, každá další řada o půlmetrový stupínek výš. 4, 5 a 7 pěvců. první někde nad kolena trčí v podlaze, poslední levitují s hlavami těsně pod stropem. ve skutečnosti ovšem to oni jsou realita a strop a podlaha jsou imaginární, stejně jako boční stěny. vidíš je, ale neslyšíš. ty stěny. slyšíš zpěv, který se rozléhá gotickou katedrálou. můžeš přesně určit polohu každého. na centimetr. můžeš se od nich vzdalovat a můžeš vstoupit přímo mezi ně. každý hlas má svůj charakter, témbr, váhu těla, ve kterém vzniká, a naléhavost duší v souznění. to zpívají živí. je to úchvatné. naprosto strhující. doznívají poslední tóny. rozhlížím se a pomalu si uvědomuju kdo jsem a kde jsem. dire straits - ride across the river. obrovský prostor, náhorní planina, muzikanti nejsou přítomni, jen zvuk. nezdálo se mi to. ozzy, něco z no more tears. rocková kapela je tady, hodně bustrujou, takže zatímco bubeník se všemi svými bubny a čineli je jasný, kytara je zvukové pole bez přesného umístění; nevím, co všechno jsem poslouchal, ale bezduché, rutinérsky udělané píčoviny jakéhokoliv žánru byly nuda... všechno je naopak. nejde o to vytvořit iluzi ve své poslechovce. je třeba vyrazit za hudbou do světa hudby. tělo nechte doma. neuteče...
tak to je. mě už dvě bedny vůbec nezajímají. posun v kvalitě je dimenzionální. čekám na druhý pár beden. pak budu poslouchat hudbu. teď si něco pouštím. nemyslím, že by to dvě bedny nezvládly uhrát stejně. proč by ne. kdybych prodal byt, mohl bych si je koupit...