Na českém trhu se objevil gramopředzes od firmy Firestone Audio, která nabízí celou škálu minikomponentů.




http://www.hifionline.cz/gramofonni-zes ... zesilovac/

PavelIN

To vypadá dobře. Baterie a dobré operáky...
Zkusil jsi ho porovnat s PHO-8 od Vincenta?

Letmo jsem ji porovnával s Vincent Phono 8. Mě více vyhovovala Korora. Vincent Phono 8 hrál více okraje pásma. Na můj vkus hrál hodně analyticky přes ohromné množství detailů. S mým gramo a Sumiko Blue Point 2 to nebylo ono. Doma jsem měl Teslu NC 470 s Ortofon Alpha a s tím to hrálo super. Určitě by phonu Vincent slušela Ortofon 2M. Je to dobrý gramopředzes jen je potřeba k němu vybrat vhodnou přenosku.

Tady jsou postřehy z mého soužití s Kororou:

Recenze Firestone Audio – MM/MC předzesilovač Korora
Sestava: Gramofon Pro-ject 1Expression s přenoskou Sumiko Blue Point 2, kabely Britek, Korora, RCA kabely Vincent, Vincent SV 226 MkII, repro Aurum Cantus V3M, soustava napájena z filtru Supra a stíněné silové kabely Vincent.

Slovo úvodem
Celkem dlouhou dobu jsem hledal ke svému gramofonu vhodný, cenově dostupný a také kvalitní zesilovač. Vyzkoušel jsem i přes mou prvotní nedůvěru výrobek u nás dosud málo známé firmy Firestone Audio, který mě přesvědčil o svých kvalitách a navnadil i na vyzkoušení jiných produktů tohoto výrobce.


Provedení a vzhled

Tělo gramofonního zesilovače tvoří poctivá kovová vysoustružená krabička se 4 mm silným předním čelem a povrchově upravená eloxováním. Vzadu jsou vyvedeny vstupní a výstupní cinch konektory, páčkový přepínač, kterým se zesilovač zapíná a pod jedním ze šroubků se uchycuje zemnění vyvedené z gramofonu. Samozřejmě že na zadní stěně nechybí ani připojení pro přívod napájení, které se děje přes s přístrojem dodávané trafo. Při zapojení přístroje se na jeho předním čílku rozsvítí modrá LED dioda. V balení jsou k předzesilovači ještě přiloženy propojovací cinch kabely s pozlacenými banánky.

Mezi velké výhody Korory patří to, že její výstup je poměrně silný, a tudíž není potřeba vyrovnávat hlasitosti mezi jednotlivými vstupy zesilovače, na které jsou připojeny např. CD přehrávač nebo jiné komponenty. Navíc lze přepnutím polohových přepínačů uvnitř přístroje nastavit velikost zisku na výstupu 51dB / 54dB / 58dB / 69dB. Já používám tovární nastavení 51 dB a hlasitost z gramofonu je srovnatelná s hlasitostí z mého CD přehrávače Vincent CD S 1.1.

Dalším velkým plusem je volitelné nastavení impedanční zátěže přenosky (220pF/ 10ohm/ 43ohm / 100ohm/ 47Kohm). Začal jsem nejprve s továrním nastavením 47Kohm, ale ve zvuku byly patrné částečně zvýrazněné výšky a hlavně sykavky. Teprve potom co jsem uvnitř přístroje nastavil výrobcem doporučenou zátěž 100 ohm, začala přenoska Sumiko Blue Point 2 ukazovat, co dovede. Zvuk se stal kompaktním s krásně jemnými rozlišenými výškami i zmiňované sykavky byly uvedeny ve správné proporci ke zbytku výšek. Někteří zpěváci je v hlase mají zastoupeny bohužel více (F. Mercury), ale i jejich zobrazení patří k pravé hifi reprodukci.

Takovou třešničkou na dortu, kterou Korora umožňuje, je možnost odpojit předzesilovač od sítě a přenechat tak napájení dobíjecím NI-MH bateriím uvnitř přístroje. Baterie se nabíjí, když je přístroj zapnutý a zapojen v síti. Jejich energie vydrží na poslech cca 45 minut.Vliv bateriového napájení je na reprodukci pozitivní, je jemnější na druhou stranu má menší dynamiku. Po dlouhodobém testování a rozehrání přístroje cca 40 hodinami provozu je jasné, že bateriový provoz není vůbec potřeba. Navíc se vybití baterií při poslechu projeví velmi nepříjemným škrábavým zvukem, který mě poprvé vyděsil natolik, že jsem kontroloval, zda není poškozená jehla přenosky. Vzhledem k chybějící indikaci nabití baterií a tomuto nepříjemnému efektu při vybití, lze usoudit, že baterie mají pouze vyrovnávat kolísání napětí v síti a ne být alternativním zdrojem energii. Tato možnost je spíše na experimentovaní s výsledným podáním zvuku. Navíc o ní výrobce ani nepíše na svém webu.

Poslech

Nyní již popis poslechu následujících LP, které byly všechny buď nové nebo vyprané na pračce desek a uchovávané v antistatických obalech firmy Nagaoka, aby z nich bylo možné slyšet maximum bez nepříjemného praskání statického náboje na desce.

Queen: A Kind of Magic (LP Jugoton 1985) vyprané na pračce desek

Skladbu A Kind Of Magic podbarvuje suverénní pomrmlávání basovky, důrazné bicí, Freddie se odvázal a Brian na kytaru vybrnkává jemné kudrlinky. Prostor, drive, dravost, suverénnost projevu. Krásně vzdušné výšky, otevřenost, pevný a bohatý bas.

Who Wants to Live Forever – je velmi dobře slyšet jemné perlivé prskání desky a prostor nahrávky, který daleko přesahuje rozteč reproduktorů. Les smyčců a lehké mrazení se opět dostavilo. Bohužel je slyšet opotřebení této 25- let staré desky, ale její reprodukce přes Kororu nikterak neruší hudbu. Je to dáno tím, že si posluchače proud hudby podmaní a tyto ruchy na pozadí prostě abstrahuje.

Gimme the Prize – silácká píseň s řinčením zbraní, podána takovým způsobem, že mě to zcela pohltilo, Freddieho silný hlas, žádný „ždibec“ ve vzduchu – sugestivní.
Na konci je výbuch a tříštění skla – krásně rozlišené jak sklo exploduje a jeho kousky dopadají na zem. Zkrátka jako bych tam byl. Tato kombinace přenosky a předzesilovače vytvořila i z této opomíjené písničky zážitek.

Queen: The Game (LP Jugoton 1979) vyprané na pračce desek

Dragon Attack – krásně propracovaná baskytara, úplně je vidět, jak si John Deacon pohrává s jejími strunami. Bohužel je na této desce poznat lehce zamlžené středy oproti pozdějším digitálním remasterům třeba Greatest Hits I z CD z roku 2004. Je to prostě autentický zvuk neupravených alb přenášející atmosféru té doby, ze které plyne taková pohoda.

Crazy Little Thing Called Love – opět pěkně prokreslené, vše pohodové nepřeprocesorované k nějakým efektům. Jednoduchá rockabily skladba s luxusně znějícím sólem na elektrickou kytaru.

Don´t Try Suicide – hudba má pěkný analogový zvuk, hi-hatka je neagresivní, vše s pevnou dynamikou a skvěle odpruženou basovkou.

Sail Away Sweet Sister – krásně barevné, pohodové a mírně rozjuchané podání celé skladby lemují bohaté vokály a krásně rozprášené činely, které nepůsobí rušivě, ale naopak jako kompaktní celek.

Queen: Hot Space (EMI, Italy, 1982)

Staying Power – přiměřeně nabroušené trumpety, dobrá dynamika, vše krásně prokreslené. Do nahrávky ale není příliš vidět. Nic nepůsobí agresivně v porovnání s vydáním Supraphonu.

Bohužel je celá nahrávka odehrána bez jiskry a v písni Cool Cat, kterou Mercury zpívá velmi vysoko, vyznívá jeho hlas po chvíli jako bez energie a ukňouraně. To by odzpíval i Boy George:-(. Zkrátka to není ono.


Queen Hot Space (Supraphon 1984)
Ačkoli je zvuk desek v licenci vydaných Supraphonem braný jako s vytaženými výškami a slabými basy a středy, je zvuk této desky přesvědčivý. V porovnání s ním zní italské vydání jakoby pod dekou a nemá drive. Kombinace přenosky a phona přímočaře podává výsledek práce Queen ve studiu s plným a skvěle rozlišeným Mercuryho vokálem a dynamickým zvukem. V písni Cool Cat má toto vydání i pěkné středy, takže je Mercuryho velmi obtížné napodobit pouhým falsetem. Holt, tohle už nikdo takovým suverénním způsobem nezazpívá
V porovnání s předchozími alby Queen je to poměrně jednoduché hudební vyjádření, ze kterého je poznat syrovost zvuku, která je v určitých momentech na hranici agresivity.

Zvukem je album protikladem k albu Game. Korora bezpečně ukáže charakteristiku zvuku nahrávky i se všemi detaily a to, zda má vnitřní rozlišení. Takže i jeden titul od různých vydavatelství zní zcela odlišně. To se projevilo i na albu Sheer Heart Attack, u kterého jsem porovnával anglické vydání Tridentem a v Německu EMI. Zkrátka Korora nezprůměrovává nahrávky, ale ukáže, kde mistr zvukař něco udělal špatně, nebo podtrhne jeho skvělou práci.

Když už se zmiňuji o deskách v licenci Supraphonu, tak ani Dire Straits Love Over Gold nejsou přes tuto kombinaci špatní. Zvuk je průzračný a lehký na poslech.

Pink Floyd: The Dark Side of the Moon (LP z roku 2003, 180 gram, made in Holland)

Time – krásné čisté zvonění hodin, který při zavřených očích navozuje pocit přítomnosti v hodinářství. Velmi široký pravolevý prostor. Vzpomínám, že takovou přirozenost podání jsem z žádného CDP zatím neslyšel.

Eric Clapton: Riding with King (Warner 2001, 180 gram)
Krásná rytmika svádějící k podupávání si, barevné syté kytary, pohoda a radost z krásného zvuku.

Hana Hegerová: Lásko prokletá (Supraphon 1978)
Emocionálně vypjaté ironicky nahořklé lamentování nad láskou je plné emocí, barevných odstínů v hlase a chvílemi nářky působí skoro jako sladké milostné vzlyky – podle hesla: Odi et Amo – nenávidím a miluji.

Strauss: Slavné vídeňské valčíky (Supraphon 1974)
Jsou pěkně slyšet krásně rozlišené dechové nástroje a velký orchestr. Ze zvuku je patrná noblesa dam a pánů tančících v krásných robách.

Louis Armstrong: 20 Unforgetable Hits, 85 th Birthday edition
Spojitý zvuk, pohoda a přenesení do doby, kdy nahrávky vznikaly. Skladbu Ain´t Be Misbehavin´ mám na SACD a pamatuji si z doby, kdy jsem měl SACD přehrávač Sony SCD XE 670. Zvuk z LP je pohodovější a zcela přirozený. SACD znělo podobně, jen tomu chyběla ta přirozenost a zvuk byl takový technický. Na druhou stranu SACD nabídlo vyšší dynamiku než LP.


Závěrem

V kategorii do 10 tis. Kč existuje celá řada phonozesilovačů, které potenciálného majitele nutí experimentovat s tím, zda budou hrát optimálně s danou přenoskou. Oproti nim Korora nabízí takové přednosti, jako je nastavení zátěže (i pro laika bez pájky) pro různé typy přenosek, volba hlasitosti výstupu z phonopředzesilovače. Dále je zde možnost bateriového provozu k experimentování s charakterem výsledného zvuku.

Phonozesilovač Korora tvoří s přenoskou Sumiko Blue Point 2 souznějící celek. Zvuk této kombinace by se dal charakterizovat samozřejmostí, přímočarostí a upřímností, která nenechá nikoho chladným. Zvuk Korory je plný detailů, žádné pásmo nezdůrazňuje. Podporuje klady analogu. Výšky jsou plně prokreslené a neagresivní, středy jsou bohaté na informace i barvy nástrojů, basy jsou pevně konturované a s velmi slušnou dynamikou a rytmem. Projev je neutrální a spíše civilnější. Pro rockovou hudbu, kterou poslouchám já, je ideální. Zvládne i jazz a klasiku. Reprodukce je na jednu stranu detailní až mírně analytická s tím, že poslech neunavuje a baví. Přestávám vnímat občasné praskání nebo lupnutí, které je daní za mechanický způsob snímání zvuku, prostě jen já a hudba.
Tato kombinace svou muzikalitou, ale také kvalitou reprodukce splňuje, jak požadavky středně náročného hifisty na poslech gramofonu, tak posluchače, který si chce po denním shonu udělat čas a strávit příjemné chvíle v hájemství hudby. Z toho důvodu se Korora stala součástí mé sestavy.

To vypadá dobře. Baterie a dobré operáky...
Já nevím, tady jsem se dočetl, že kvalitně udělaný zdroj je lepší, než baterie, kvůli výstupní impedanci...
Třeba se k tomu vyjádří některý z techniků.
Zajímalo by mě, jak to je.
http://www.dact.com/html/ct102_vs_batteries.html

PavelN píše:Letmo jsem ji porovnával s Vincent Phono 8. Mě více vyhovovala Korora. Vincent Phono 8 hrál více okraje pásma. Na můj vkus hrál hodně analyticky přes ohromné množství detailů. S mým gramo a Sumiko Blue Point 2 to nebylo ono. Doma jsem měl Teslu NC 470 s Ortofon Alpha a s tím to hrálo super. Určitě by phonu Vincent slušela Ortofon 2M. Je to dobrý gramopředzes jen je potřeba k němu vybrat vhodnou přenosku.

Jo, přesně.
Vybrat kombinaci.
Sumiko je velmi vybíravé.

Test je špičkový. Výborná práce.

Peer to je otázka na techniky.
Zkusmo mi přišla hudba z gelových Velkých baterií, krmících PJ Phono box SE2, lepší a prokreslenější.
Nejlepší je dynamika. Tu mám na analogu rád.
Pořád to je tak, že špičkově a levně to nepůjde.

Zkusmo mi přišla hudba z gelových Velkých baterií, krmících PJ Phono box SE2, lepší a prokreslenější.
Máš pravdu.
Ono to do tohoto vlákna nepatří.
Bude se to týkat zřejmě nekompromisních zdrojů (přístrojů)...

Mám tento PRE objednán, přenoska je Sumiko Blue Point 2. Porovnání bude s předzesilovačem který je v McIntosh C42.

Porovnání s Mcintoshem bude prubířským kamenem pro Kororu. Pan Holcner k ní doporučuje ještě speciální zdroj od Firestone Audio (http://www.hifionline.cz/d-a-prevodniky ... plier-24v/), který by měl dodat větší dynamiku a prostor.

Jinak před testováním doporučuji nastavit zátěž přenosky v Koroře na 100 ohm. Sumiko Blue Point pak hraje optimálně. Také doporučuji nechat zahořet min 20 hodinami provozu, aby zvuk mohl "rozkvést".

Jinak před testováním doporučuji nastavit zátěž přenosky v Koroře na 100 ohm. Sumiko Blue Point pak hraje optimálně.

Ale Sumiko Blue Point je high out MC, měla by se tedy zapojovat do MM vstupu a zatěžovací impedance (Load Impedance) by měla být 47 kiloohmů.

Frequency Response 15Hz-35KHz
Output Voltage/Channel 2.5mV
Channel Separation 32dB
Channel Balance 0.5dB
Compliance (x10-6 cm/dyne) 15
Stylus Size/Shape .3x.7/Elliptical
Load Impedance 47k Ohms
Tracking Force Range 1.6-2.0 grams
Recommended Force 1.8 grams
Cartridge Weight 6.3 grams

a ještě :

Note: If your receiver or pre-amp has capacitance loading capabilities, a Sumiko high output moving coil cartridges
should be loaded with a value no higher than 200pf, and ideally below 100pf.

A ještě:
- přesně nastavený přesah přenosky za spindl, např. 18 mm u PJ 9".Je to slyšet , stalo se mi, že 1 mm, vřískal jako pičule.
- precizně seřízený null point.
- tvar hrotu Sumika, potřebuje o polovinu menší sílu antiskatingu.
Dobře seřídit např. na hladké desce, nebo zvukem, na monofonní nahrávce (proto se mi líbí magnetický)

PavleIN, pokud by to i tak pískalo, můžu Ti půjčit PJ Pick it MC 1H. Snese větší kapacitu.
Na test se těším. Kabel z gramofonu použij co nejkratší a co nejmenší kapacitou.

Moc díky za rady.
Přesah ramene jsem zatím neřešil. Přítlak jsem nastavoval menší než je doporučeno.
Na předzesilovači mám nastaveno podle doporučení Sumikem 100 kOhm.
Jinak s těmi 47 kOhm to hrálo také dobře. Žádné vřískání nebylo. Jen byly více prezentnější sykavky.
Se současným nastavením jsem spokojen

PavelN píše:Moc díky za rady.
Přesah ramene jsem zatím neřešil. Přítlak jsem nastavoval menší než je doporučeno.
Na předzesilovači mám nastaveno podle doporučení Sumikem 100 kOhm.
Jinak s těmi 47 kOhm to hrálo také dobře. Žádné vřískání nebylo. Jen byly více prezentnější sykavky.
Se současným nastavením jsem spokojen

Jo, Pavle. Když je modré Sumiko rozehrané více, než 50 hodin, dá si lecos líbit.
Přítlak menší, ale v rozmezí # Tracking Force Range 1.6-2.0 grams?
Když je menší, jehla nadskakuje a škodí drážce a sobě.

A ještě doporučená zátěž kapacitou, je 150 pF.
20 pF v ramínku gramofonu, phono kabel - dejme tomu 80 pF a phono uvádí 220 pF trvale, bez možnosti změny nastavení.
Součet je 320 pF.
Proto má zvuk přenosky, zdůrazněné sykavky.

Snížení odporu, z doporučených 47 kOhmů, na 100kOhmů, Sumiko nedoporučuje.
Kdyby to tak bylo lepší, jistě by to napsali. Píšu to proto, aby kolegové, kteří se setkají se zdůrazněnými sykavkami u SBP2, věděli, že modrý převozník k zvuku, má sykavky, středy a výšky nasládle hladké, příjemné a pro dlouhý poslech velmi vhodné.
Snoubení Sumiko BP2 a přenoskového předzesilovače GTP-1, je synergické a interesantní. Nejen díky tvrdosti zdroje, drahým operákům a rychlé obvodařině, ale přímého přizpůsobení doporučené zátěži ve phonu. A to je O pF. Sumiko zatěžuje pouze phono kabel. Zvuk se mi odměnil velkou rychlostí MC High Output. Pokusně vpájený kvalitní kond Wima - 175 pF, zvuk přenosky velmi zpomalil a způsobil důraz na vyšších středech, formou předkusů zpěvaček a zpěváků.

Varování : nedodržením doporučené instalace americké firmy Sumiko, způsobuje alergii na lidi s vadou řeči, nepadnoucími můstky, předkusem či jinak zdůrazněnými sykavkami. A tak namísto užívání antihistaminik, je samozřejmě správné řešení, snížit odpor na 100 kOhm. Zvuk nemá štvát. .-)

Teď jsem trochu zmaten 100 ohmů nebo 100 kiloohmů ?