Konečně jsme sebral psychickou sílu a rovnaje těch několik málo vinylů, které vlastním, do nového útočiště, a laskaje se s nimi intuitivně vybírám Deep Purple - Machine Head (USA 1971) a pokládám na talíř. V první chvíli by se ve mně krve nedořezal, cítím jak mi putuje krev z hlavy do nohou a je mi skoro na omdlení, jak velké bylo mé zklamání, jsem šokován. Úderná Smoke on the water jakoby hrála zpod vody, žádná dynamika, snad mi někdo přes noc vyměnil znělé DALI 450 za plastové bedýnky k MP3 discmanu z dílny
Nikoliv, sloupy jsou na svých místech. Tak si někdo půjčil Bronzku????
Ale kde, je špinavá ? - nene, jak by mohla za těch pár chvil neskonalé nádhery být? Vytáčím volume víc a víc doprava a pořád nic. Kontroluji bi-wire kabely, jsou zapojené - ale že by byla chybka u soudruhů v USA se mi nechce věřit. Nedočkavě třesoucí se rukou měním placičku za AD - Art of the state (1985 UK) - a hle, vše je zase na svém místě, jasné znělé klávesy jdoucí dostatečně hluboko, úderné bicí s krásně zvonivě-cinkavými činely, basa jen pobrukuje a zpěvákovi rozumím snad každé nadechnutí. UFFFFFFFF to mi spadl kámen ze srdíčka, že ho musel slyšet až efičák
. Hudba mě obklopuje, rozšiřuje se poznenáhlu a získává prostor. Už se nemůžu dočkat, až se bronzka projeví v celé své nahé kráse a to co jsem zezačátku jen neradostně tušil se stává krutou realitou. Bude velmi přísným katem všech špatných vinylů - ještě že jich mám tak málo a nebude mi líto ty horší popustit do nelítostného propadliště dějin. A další neblahé tušení nabývá čím dál tím reálnější podoby, zprvu šedivé obrysy se z mlhy tušení vylupují do jasných tvarů skutečnosti - zachvátila mě téměř až fyzická závislost na poslechu. Ale kde brát čas, když jsou i jiné zájmy a venku konečně propuklo naplno dlouho očekávané jaro plné vůní, které jen při ohledu z okna dráždí a naplňuje smysly, tělo a duši vyhladovělé po zimě měrou nebývale plnou. Tak ještě jednu porci a doufám, že to nebude zase zklamání. Zkouším Beggars Opera - Waters of change (1971 Německo). Oproti AD menší dynamika, ale prostor výrazně větší hlavně do stran, opakovaně se dívám do chodby, co že to tam hraje, sametově hlaďoučká basa, hrátky se stereem a dozvuky, typické Hammondky, jen ta kytara trochu zastřená. Ale to jistě nebude chyba Bronzky. Nedá mi to a dávám ještě jednu - Paladin - Charge! (1972 Italy) no to jsem zvědav, italské výlisky nebyly nic moc, ale třeba první vydání .... Znělé činely a hi-hatka, ale tím to končí, zvuková podoba s Deep Purple je první co mě napadá - že by stejná chybka soudruhů v Itálii? S definitivním hodnocením ještě počkám, ale dávám soudruhovi 10, maxiálně 20 hodin a pak ......
Pěknou poslední předmájovou neděli všem.....
) první černou placičku mých oblíbených Genesis - ... and then there were three.... - původní lisování z roku 1978 vydané v Německu. Musím podotknout, že titul mám naposlouchaný z minulosti na LP (na starém gramu JVC) i nyní na CD. Přestože jsem si myslel, že nahrávku znám, překvapilo mě její zcela jiné podání. I nerozehraná Bronzka podala Genesis tak, že jsem si myslel, že mám jinou desku - mnohem víc detailů, pevnější a rychlé basy, čisté, zvonivé, ale ne vtíravě ukřičené výšky a velmi dobře propracovné středy. Co když je to vyjímka?? 
Měním Genesis za neméně oblíbené Journey - Escape opět v původním výlisku z roku 1981 a hned úvodní "Don't stop Believin' " mě usazuje do křesla a přesvědčuje, že to vyjímka nebyla. I koncertní verzi z BD ve formátu DTS True HD zcela jednoznačně přehrává. Úžasná dynamika, krásně rychlé, pevné ale nedunivé basy, detailní středy, opět jasné výšky, zase najednou jiná nahrávka. A pak střídám jednu placku za druhou - Cheap Trick (dokonale vykreslené kytary, kde téměř vidím jak si prsty hrají se strunami), Marillion s krásně znělým klavírem o basech již nemá význam psát, s přesnými tvrdými údery bicích, Saga, Frampton, Santana - Amigos s nádherně znělou kytarou, která má tělo. Zvuk se postupně šíří do stran mimo bázi sošných Dali 450 tak, že bych pokračoval, neustále nedosycen tou krásou a lačný dalších objevů, kdybych nemusel druhý den vydělávat. Kdy přijde první zklamání? Vzhledem k tomu, že má znovuserodící sbírka vinylů je poměrně skromná, čítá bratru do 100 kousků většinou bazarových, "zklamání" se dočkám nejspíše s nákupem nově lisovaných LP. A co mi předvede "Bronzka" plně rozehraná na dobře nastaveném stroji si netroufám vůbec odhadovat, ale jsem neskonale těhotný touhou to již již poznat. Analog mě opět zcela uchvátil, je rozhodnuto a tak poslouchajíc tu "mechanickou" krásu ve vlahém jarním večeru deroucím se do místnosti plně dokořán otevřenými okny se všemi vůněmi a s příslibem věcí větších, pokukuji po slušném preampu a koketuji s myšlenkou lampového přerodu, neb sametově jemný zvuk lamp pohladí jistě uši, pohled na svítící baňky je potěchou pro oko a zážitek dohromady polaská i duši žíznivce po troše pohody v dnešním hekticky-uspěchaném světě. Aneb zastav se člověče neb nevíš věcí příštích a za chvíli může být pozdě. Pěkný večer.
