Okénko pro hifisty - sběratele hudebních nosičů.

Brzy to bude desátý rok co jsem si pořídil první gramofon a začal sbírat desky. Jak jde čas tak desek přibývá a já si stále říkám že už mám téměř vše. A budu dokupovat jen nově vyšlé desky. Jenže ve wantlistu na Discogs číslo neklesá, spíš naopak. A stále objevuji nové a nové - staré věci které prostě musím mít. S pořízením hornových Fostexu mi do sběratelství vstoupil i Jazz. Kterému jsem dlouho odolával. A je v něm tolik výborných starých nahrávek. Prostě nádhera.
Teď mám sbírku plnou snad všech stylů které existují. Od metalu po taneční hudbu v součtu asi 850 LP a 270 CD. A odhadovanou hodnotou na Discogs:
Estimated Collection Value:* Low €5,905.92 Med €12,141.63 High €27,601.21

A jak jste na tom vy? Kolik máte ve sbírce desek a jak dlouho už je sbíráte?

Dost velkou...jsem +64 no a některé už nevyslechnu, ani jednou.
Jo, sbíral jsem nízkoediční rarity 60-70 let, ale o tom někdy příště.

Aktualne 608 poloziek = LP, CD, boxy, ...
Estimated Collection Value:* Low €7,890.83 Med €13,836.45 High €26,616.28


https://www.discogs.com/user/zdenoeddie/collection

zdenoeddie:
ano nedávno jsem na to koukal ve tvém vlákně. Ale ještě jednou, moc pěkná sbírka

lechos:
Tak se lechosi pochlub. Zase je to od tebe taková neúplná odpověď. To že sbíráš dlouho a máš toho moc, znamená pro každého něco jiného. Pro některé hifisty je mít dost, klidně jen 100 lp desek.

Svého casu v 90kach jsem mel cca 500 cd a par lp z puberty. Z dnesniho pohledu vyhozene penize. Ted jsem zhruba na 300 ks. Obcas si je poustim. Prebil to streaming.

Ahoj! CD asi 50 a LP totéž na "pustý ostrov". Vše, co se mě líbí, se snažím sehnat ve flacu nebo wavu a archivovat na HDD. V současnosti asi kolem 1000 titulů jazzu a tzv. "staré hudby". Nic jiného neposlouchám, jen čistě akustickou produkci. Některé tituly, co mám, asi stejně nikdy neuslyším, protože je pořád co objevovat. Cena sbírky je zanedbatelná. Preferuji klasický cd formát 44/16, nebo max 48/24. Snímky hi-res až na výjimky v klasické hudbě mě připadají vysušené, bez šťávy a nebo jako podvod. Jrd

Já jsem prošel v životě dvěmi etapami sběru CD nosičů.
V 90 letech jsem nasbíral originálních CD zhruba okolo 300 kousků protože šlo, všechno sehnat. Pak přišlo období podnikání a zcela mě pohltili zbraně a sporotvní střelba. Hudba šla...vlastně skončila, nezájem... Takže jsem celou sestavu komponentů Technics + reprobedny + všechny CD dal k 18 narozeninám svému synovci.

Zhruba před 19 lety jsem se musel usadit doma a zas zcela odešlo období závodní střelby, zbyla mi jedna zbraň, ze které jsem léta nevystřelil, protože jsem se opět dal na poslouchání hudby. Dostal jsem se cca na 450 originálních CD. Já mám štěstí, že neposlouchám všechno, jedu si své Depeche Mode, Erasure, Camouflage, Alphaville, Mike Oldfielda, Jean Michel Jarre, Kraftwerk + nějakou neznámou elektroniku, která nevychází na fyzickém nosiči a to je vše, nic jiného nehledám, nechci a nepotřebuji. Povedlo si mi ale nastřádat celkem dost muziky zakoupené ve FLAC. Kolik toho mám, nevím, co nešlo sehnat na CD mi zachraňovali soubory FLAC. A tak to pokračuje.

To je moje historie.

Ramones píše: ↑

08 úno 2024 18:48

Z dnesniho pohledu vyhozene penize. Ted jsem zhruba na 300 ks. Obcas si je poustim. Prebil to streaming.

Jo, mrtvě uložené peníze, následek nákupní psychózy 90.let, z Dojču (kde jsem byl jenom jednou) se vrátil "bohatší" o 10 CD a k čemu to? posloucháš aspoň 1x za měsíc? jinak platí co jsem napsal vejš.

No dobrý -vyhozene peníze. A za co nejsou? Všechno jsou to zbytné věci.
Taky nepokládám za zbytečně mít knížky( kterenectu samozřejmě jedno za měsíc); určitě existují audio verze nebo někde na netu PDF.

Pesi
To potom skoro všetko sú "vyhodené peniaze", k holemu prežitiu stačí málo. Ak tie "vyhodené peniaze" nepotrebuješ na niečo dôležitejšie, prečo si nerobiť radosť?
Ja začínam asi siedmy krát s nosičmi odznovu, tentokrát už navždy .
Zatiaľ 100 CD a 2 (!!!) LP, ktoré dorazili včera, teším sa z nich

Tato debata nemá žádnou vypovídací hodnotu, protože jsme každý jiný.
Pro někoho je sbírka zásadní věc,kterou rozšiřuje a opečovává,pro druhého je nákup deseti nosičů před třiceti lety finanční ztráta,z které se do dnešních dnů nedokáže vzpamatovat, protože jak je u nás v Česku zažito, koupit je až poslední možnost , vždyť vše šlo dříve vypálit a dneska zadara stáhnout z různých zdrojů.
Mezi "hifisty"jsem poznal i některé, kteří před hudbou upřednostnují zvuky, nahrávky poslouchají pár vteřin do nástupu bicích a sestavu ladí už spoustu let na pěti cédečkách.
Mnoho kolegů v hifi uprednostňuje technickou stránku, která je pro ně před hudbou prioritní, což je v naprostém souladu s hifi.
Svoje sbírky nerozšiřují, vlastní většinou audiofilská vydání.
Já osobně sbíram lp přes padesát let a cd od jejích vzniku,dopracoval jsem se za ty roky k jakýmsi výsledkům, nicméně ani počet nosičů a obsah zde sdělovat nebudu, protože jak píši výše postrádalo by to vypovídací hodnotu.

Vlákno jsem založil hlavně s úmyslem sdílení radosti z tohoto hromadění. To že to nemá žádnou vypovídající hodnotu je jasné. Každý jsme jiní..
Trochu jsem zapomněl že se dnes dá tvořit i sbírka zakoupených datových souborů. A i z této sbírky budou mít jistě stejnou radost jako my co je musíme mít fyzicky v ruce.

A pro ty kteří žádnou sbírku dělat nechtějí a jsou to pro ně vyhozené peníze. Snad jen jediné, není potřeba přispívat vždy a všude.

weiron: souhlasím, je to zcela nevinné vlákno a kdo se chce podělit, má vítaný prostor a kdo se nechce podělit, není důvod, aby nám to psal (kdokoliv).

Jinak mé první zakoupené CD v životě, je singl od Erasure - Run to the Sun (1994) a začala mánie.

Weiron to myslel dobře a nastolil téma opravdových audiofilů a Hifistů. Je to pochopitelné a pro mně i příjemné k všeobecnému přehledu o zdejších členech.

Svoje první LP jsem dostával od rodičů, jako žák ZDŠ a jednalo se o klasiku v návaznosti na moje muzicírování v LŠU. Svoji sbírku jsem započal darováním LP od mého dědy - jednalo se o šelakové LP 78 RPM, zejména produkce Semaforu a následně Supraphonu s tehdy v ČSSR dostupnou hudbou Plavci, Zelenáči, Shut-up, Olympic a pod. Na střední a VŠ pak různé mgt. nahrávky a i LP zahraniční provenience a to mně drží s krátkou pauzou ( 1983 - 2000, z důvodu CD ) doposud.
CD jsem začal kupovat od roku 1983. První byly CD české klasiky vydané na Nippon Columbia a zahraniční popíkové CD Roxy Music Flesh+Blood a Avalon. Pak už to jelo ve velkém, měl jsem možnost, neboť jsem pracoval v tehdejší NSR.

Co se počtu týká, tak CD jsem přastal počítat někde při čísle cca 3200, už je ani mimo klasiky nekupuji, přibývají pouze SACD. LP jsem nikdy nepočítal, pouze je "měřím" podle regálu na metry - cca 9 m.

Vyhozené, či nevyhozené peníze? Samozřejmě takto to pojato jsou to vyhozené peníze, stejně jako za všechny pro život zbytné věci. Je to otázka každého jednotlivce a vyhodnocení jeho priorit. Každý si za svoje vydělané peníze může koupit cokoliv, je to jeho věc a nikomu do toho nic není. Co se sbírkou nosičů a aparaturou bude v budoucnu, je pak záležitostí potomků. Zatím ale poslouchám a to teď velmi intenzivně, protože naštěstí mám i na tu elektřinu.

Hudba je skvělý relax.

Oldear: teď jsi mi připomněl jednu trochu veselou situaci. Chodil jsem do prvního ročníku mechanik pro stroje a zařízení (rok 1987). V pololetí byl vyhlášen nejlepší učen pololetí a byl jsem to já. Málem jsem zapomněl na hlavní cenu. Bylo to deska od Pavla Horňáka - Dívčí království (1987). Doteď si pamatuji, že jsem byl terčem všech kluků ve třídě a dvou děvčat a pozor, nevlastnil jsem gramec. Všichni v té době měli džísky plné nášivek Tublatanka, AC/DC, Metallica atd... a já dostal Horňáka. Ani nevím, kde je desky konec, ale vím, že jsem jí nikdy neslyšel. Gramec jsem nikdy nevlastnil a tento stav trvá dodnes, ale obdivuji sbírky v několika tisících kusech, to samý platí pro CD.