Mám rád country styl a mám rád také (jak sám říkám) „sound“, prostě hudbu, kde dominuje nejen zpěvák, ale vlastně i všichni přítomní muzikanti. Když k tomu přidáte nejen profesionalitu, ale též radost z hudby, pak to nemá chybu. Někdy je to až detektivní záležitost, dostat se k více informacím o zpěvákovi či hudebníkovi, jehož nahrávka Vás zaujala natolik, že si ji pouštíte ráno, v poledne, večer..., prostě kdykoliv.

Taková je nahrávka Chris Jones: Roadhouses and Automobiles, z roku 2003.
V dnešní době je neobvyklá již tím, že kytarista, instrumentalista a zpěvák v jedné osobě hraje pouze a jedině na akustickou kytaru.
Zadáte-li jméno Chris Jones do vyhledávače, najde Vám jich spoustu, od hráče basketu, až po univerzitní pány profesory. Ale jen dva Chris Jonese, mne zaujal Christopher Paul Jones, narozený v roce 1958 v Reno, Nevada, zemřel v listopadu 2005 v Northaimu, Německo.
Jeho hudba je zaškatulkována do bluegrassu, ale já to tak necítím. Je to prostě pan zpěvák a písničkář, který za svůj život hrál a zpíval s tak velkými jmény jako je Sara K., Allan Taylor či Reinhard Mey. Ve skladbě Hoof Jelly je až neskutečné (pro dnešní dobu) použití tuby jako basového nástroje s nádhernou melodickou linkou a vlastně každá skladba je jiná, ale ze všech vyzařuje radost z hudby (a to je v dnešní uspěchané době co říci), prostě ti kluci hrají (hráli) pro radost...

PS: Prozatím mám ve své fonotéce jen jedno jeho CD, ale již vím, kam pro jiné: http://www.stockfisch-records.de/stckff ... jon_e.html

desku Roadhouses and Automobiles mám velmi, velmi rád a poslouchám ji několikrát týdně. exkluzivní nahrávka, o které už tady byla řeč.

natěšený jsem zakoupil Too Far Down The Road

desku, kterou natočil pro Little Dog Records s německým kytaristou/producentem Pete Andersonem (dokonce s označením High Fidelity) a přišlo velmi kruté rozčarování.

aby nedošlo k mýlce: Too Far Down The Road není nahráno špatně - jen je to skutečně bezduchý mix těch největších countryových kliše, co znám, a v konečném výsledku neposlouchatelná nuda. s Roadhouses and Automobiles nesouměřitelný bigus...

Vyborne je 2-CD Moonstruck & No Looking Back
Moonstruck je akcnejsi s viacerymi nastrojmi a vokalmi, No Looking Back je klasika, Jonesov spev a akusticka gitara.

To Aleska:
Souhlasím, Chris Jones a jeho poslední deska Roadhouses and automobiles je vynikající. Taky si ji rád pouštím a je i výborně nahraná.
Ovšem toto vlákno už bylo založeno tady:
http://hifinazory.cz/forum/viewtopic.ph ... ones#p7458

Poprosím admina, aby to dal do jednoho vlákna nebo to nějak spojil, aby jsme tady zbytečně nezdvojovali vlákna na stejné téma. Co říkáte?

Omlouvám se, doporučuji též sloučit.