V polovině 50.let došlo v USA vlivem postupné integrace černošského rhythm & blues, bílého country & western a rockabilly ke vzniku nového žánru, pojmenovaného rock´n´roll. Pudové novinky se okamžitě zmocnilo tamější mladé publikum všech ras, čemuž napomohl především uhrančivý Elvis Presley.
Šíření rokenrolu nastartovaly i nové společenské a ekonomické podmínky doby, a související technický rozvoj. Mladí měli peníze a výraznou potřebu odlišit se od generace svých rodičů. Rock´n´roll se stal nástrojem generační revolty. Paradoxně dal ale i vzniknout obrovské síle hudebního průmyslu ovládaného protřelými byznysmany středního věku. Trhu kralovaly vinylové singly s 45 otáčkami za minutu, objevily se i dlouhohrající Lp desky, obraty se během pár let znásobily.
Masivním nástupem rokenrolu, neboli průnikem tvrdého rychlého černošského rhythm&blues k bílým americkým teenagerům, byl zahájen proces, na jehož konci máme dnes rock jako fenomén, zahrnující stovky zaměnitelných, podobných, různých i zcela "protiběžných" žánrů a škatulek.
Rokenrol měl od počátku několik tváří, vedle té uhlazenější Elvise, Buddyho Hollyho, Roye Orbisona, anebo Richieho Valense, či Everly Brothers (jejichž vedení hlasů inspirovalo Beatles), tu byl i ukřičený a drsanský Little Richard (na kterého u nás navázal Miki Volek), démon Jerry Lee Lewis, či buřič Chuck Berry.
Jak praví Lubomír Dorůžka v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby, parafrázuji, vesměs se jednalo o účinné psychofyzické působení jednotlivých jednoduchých složek: dvanáctitaktového harmonického schématu, převzatého - tak jako jednoduchá, úryvkovitá melodická linka - z blues, a rytmiky s akcentem na sudé doby. S tím souvisela i expresivní, exaltovaná vokální a instrumentální prezentace.
Doprovodným jevem nástupu rnr v druhé polovině 50.let se staly výtržnosti v sálech i exploze zájmu o specifické rozhlasové pořady, kde sehrál nezastupitelnou úlohu Alan Freed, jenž ostatně rock´n´roll i pojmenoval. Novinka proniká poprvé do televize pořadem American Bandstand Dicka Clarka.
Mezitím se raný, úzce vymezený rokenrol rozvinul do několika podob: Tex-Mex, Twist, Doo Wop, ... objevují se termíny jako Wall of Sound, Surf Music ...
Rokec se záhy dostal do Anglie i kontinentální Evropy. Svou propagační úlohu sehrály jak rozhlasové stanice pro americké vojáky, Laxík, či první filmy s rnr, tak i námořníci pendlující přes Atlantik. To bylo to pravé podhoubí, ze kterého nasávali mladí teenageři v přístavních městech, Liverpoolu, Hamburku a dalších.
Do první generace anglických průkopníků rokenrolu patřil Tommy Steele, Rory Storm, Billy Fury, záhy se přidává i uhlazenější Cliff Richard se svými Shadows.
60´
V průmyslových centrech Anglie začíná brzy kvasit kvalitativně nová úroveň rokenrolu. Zrodil se beat, po našom big beat, bigbít. Obrovské množství tehdejších teenagerských skupin, kdy například jen v Liverpoolu muzicírovalo amatérsky 20.000 mladých kluků (!), se stalo podhoubím, které Anglii katapultovalo do čela vývoje.
Dvě základní vývojové větve beatu modelově představovali Beatles a Rolling Stones.
První byla melodičtější, načančenější, zpěvnější, a brzy přesahovala i do hlavního proudu populární hudby. Vedle Beatles byli dalšími hodnými hochy Hollies, Searchers, Herman´s Hermits, Gerry & Pacemakers ...
O divočejší zemitější rozcuchanější část beatu se zasloužili angličtí bluesmani a vyznavači syrového amerického rhythm & blues. Klíčovými osobnostmi byli generačně starší Alexis Korner a John Mayall, součástí tohoto rychle rostoucího okruhu kapel se stali Rolling Stones, Yardbirds, Manfred Mann, Animals. Za nejtvrdší beatmeny té doby považuju trochu humpolácké Dave Clark Five.
Obě větve se samozřejmě prolínaly, doplňovaly, obohacovaly, ovlivňovaly – byl to jeden vřící kotel inspirace. Anglie se stala novou Mekkou rocku.
V polovině šedesátých let dozrála doba k tomu, že rock se stal svébytným žánrem, nebyl to již rokenrol stokrát jinak, ale samostatný umělecký tvar, který do sebe nasál spoustu inspirací ze života i literatury, byl ovlivněn politikou, zejména expanzí války ve Vietnamu, sexuální revolucí, dalším technickým a ekonomickým rozmachem.
První výrazný zlom nastal na přelomu 1965/66. Beatles opouštějí jednoduchý písničkový tvar, jé-jé sound, začínají experimentovat. Elektrifikovaný folkař Bob Dylan se stává názorovým mluvčím přemýšlivých nasraných teenagerů. Objevuje se Jimi Hendrix s Hey Joe. Mayall vyškoluje a vypravuje do světa jednoho zásadního kytaristu za druhým. Kinks navazují na anglický musichall, současně ale dávají do placu „You Really Got Me“, zakládní kámen tvrdého rocku, skladbu často uváděnou jako první metalový flák. Who se staví do čela frajerských pásků Mods, jejich pozdější deska Live at Leeds je rovněž řazena k prvotní metalové klasice.
Dospělá Amerika se v polovině 60s vzpamatovává z atentátu na Kennedyho, u mladých doznívá opojení z první britské invaze. Beach Boys opuštějí surfová prkna a předbíhají dobu albem Pet Sounds, přichází vizionář Frank Zappa a jeho pobočník Captain Beefheart. Zástup novátorů roste o Grateful Dead, Joplinku, Doors, Byrds, Jefferson Airplane, a další a další ... začíná krátká, ale navždy legendární éra kultury hippies (Flower Power, West Coast). O slovo se hlásí i metaloví věrozvěsti Blue Cheer, Iron Butterfly, Steppenwolf.
Na obou stranách Atlantiku se do rocku stále více zapojují mladí intelektuálové, studenti a absolventi uměleckých škol, dochází k prolínání hudby s dalším i uměleckými obory, obal alba se stává nedílnou součástí umělecké výpovědi, objevují se první představení se světelnými efekty, polyekranovými projekcemi (vymyšlenými Josefem Svobodou, viz Expo58) v textech se stále více zrcadlí i závažná společenská témata. Spousta muzikantů začíná rozpínat svou mysl pomocí halucinogenních látek, důsledkem je móda tzv. psychedelic music (acid rock a další subžánry).
Přichází rok 1967, podle mne ten nejvýznamnější v dějinách rocku. Stačí vyjmenovat pár desítek alb z onoho léta lásky a i průměrně znalý rocker si uvědomí tu sílu sedmašedesátého, ze které těžil celosvětově rebelantský osmašedesátý, ale i brzký nástup hardrocku a artrocku v roce 1970. Základní platformou pro seberealizaci se stává 45 minutová plocha dlouhohrající desky, elpíčka.
The Doors - The Doors, Strange Days, Donovan – Mellow Yellow, Grateful Dead – Grateful Dead, Jefferson Airplane - Surrealistic Pillow, After Bathing at Baxter's, Velvet Underground and Nico – Velvet Underground, Mothers of Invention – Absolutely Free, Yardbirds – Little Games, Love – Forever Changes, Moody Blues – Days of Future Passed, Vanilla Fudge – Vanilla Fudge, Beatles - Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn, Cream - Disraeli Gears, The Rolling Stones - Their Satanic Majesties Request, The Jimi Hendrix Experience - Are You Experienced?, Axis: Bold As Love, Beach Boys – Smiley Smile.
Umělecky to byl doslova Velký třesk. Muzikanti, producenti, i technický personál studií se doslova předháněli v novátorských nápadech, dokonce i firmy sami podněcovaly své ovečky k experimentování a posunování hranic. I posluchači byli doslova lační a vstřebávali i ty nejodvážnější inovace na první poslech. Byla to vpravdě revoluční doba, která se již nikdy neopakovala.
Zjednodušeně řečeno, vše co bylo vymyšleno v tomto roce, dodnes emočně funguje a je obsaženo – až na pár výjimek – v celé současné (post)rockové produkci, ovšem již ve značně rozmělněné a zdevastované podobě.
Není problém vyjmenovat desítky žánrů, stylů, pojmů z oné doby, například: Acid Rock, All American Music – celá oblast americké fusion music v celé šíři, Bayou Rock (Cajun), Blue Eyed Soul, Bubble Gum, Classical Rock (Barocque Rock), Country Rock, Detroit Rock, Flower Power, Folk Rock, Freak-Out, Funk, Fusion Music, Goodtime Music, Jazz Rock, California Rock, Conceptual Rock, Latin Rock, Minimalistic Rock, Mods, Multimediální rock, Progresivní rock, Psychedelic, Raga Rock, Rhythm and blues, Rockers, Salsa, San Francisco Sound, Ska – předchůdce reggae, Soul – varianta černošského rhythm & blues, Swamp Rock, Underground, Voodoo Rock, West Coast Rock ...
Za každým pojmem se navíc skrývá spousta muziky i příběhů :-)
Rocková hudba se koncem sixties stává fenoménem doby, je nejenom odrazem, ale dokonce i hybatelem společenských změn, vlna hippies s sebou přináší vznik tzv. komunit i monstrózních hudebních festivalů (Monterey, Woodstock, Isle of Wight) se stovkami tisíc návštěvníků! Symbolem revolty se stává odpor mládeže celého světa proti válce ve Vietnamu, rock nestojí bokem, část scény se výrazně radikalizuje.
Dokonce i komunistický režim zaňuchal svou příležitost a zahrnul rock do své propagandy. Stačí se podívat na tehdejší tisk, na tu kličkovanou mezi vyzdvihováním toho tzv. „pozitivního“, levicově revolučního a opatrným káráním za excesy. Bolševikům ale námluvy s rockem dlouho nevydržely, v ČSSR vše skončilo srpnem osmašedesátého. Rock holt nesplnil rudě nalinkovanou historickou úlohu a stal se v ČSSR psancem.
I ve světě ale na přelomu šesté a sedmé dekády společenský revoluční zápal spjatý s rockem vychládl. Symbolickým koncem se stala tragédie v Altamontu, kdy námezdní „hlídači pořádku“ z motorkářského gangu Hell´s Angels ubodali kousek od pódia mladého černocha. Hnutí hippes vyšumělo, salónní buřiči ze středních vrstev se poslušně vrátili k ekonomickým jistotám svých rodičů. Generační symboly - Janis Joplin, Jimi Hendrix, Jim Morrison krátce po sobě umírají v prokletém věku 27 let. Zbylí květinoví fundamentalisté prchli do Indie.
Neodvratnou kocovinu a depresi – rub navenek tak sladce rozkvetlé éry - asi nejlépe a s prorockým předstihem zachytili na svých raných albech Velvet Underground s chladnou plavovláskou Nico, Lou Reedem, Johnem Caleem.
70´
Rock se v té době stává stále více zábavou, společensky již zcela tolerovanou, asimilovanou. Kolem hudby pro mladé se vystavěl velký byznys, zahrnující už i módu, časopisy, filmy. Rocková alba se zmocňují žebříčků prodejnosti, zlatý věk vrcholí. Z mnoha muzikantů, rebelů se načas – sem tam i napořád - stali milionáři, investoři, majitelé firem. Každý druhý rocker se fotí před letadlem s logem kapely, popřípadě rozvalený na blatníku svého RR, nebo ponořen do sedačky Ferrari před svým sídlem. K tomu hromady koksu, hektolitry chlastu, děvky od rána do večera.
Šedesátkový, doširoka rozkvetlý styl a sound se dále profiluje. Psychedelic music a rockové formy blues vyklízejí pole, evolučně nastupuje úderný hardrock, vysoké umělecké ambice jsou doménou artrockerů, infantilní 60s bublegum nahradil sofistikovanější glamrock, z plen vyrůstá bohatá, ale stále specifická německá rocková scéna, označovaná souhrnně a potměšile termínem krautrock. Hudební názvosloví se rozšiřuje o termíny afrorock, jižanský rock, kanadský rock, konceptuální rock, new age, ... Rocková opera se díky Jesus Christ Superstar stává široce diskutovaným pojmem, rovněž tak space rock se vymaňuje z undergroundu, a na každém rohu hraje supergroups :-)
Rok 1970 je pro mne osobně obzvláště důležitým milníkem. Mám patnáct. Hardrock útočí párplovským In Rockem, jedničkami Atomic Rooster, stylotvorných Black Sabbath i bombastických Uriah Heep. Santana - Abraxas, Wishbone Ash – Wishbone Ash, Yes – Time and a Word, Simon & Garfunkel a jejich krásně vystavěný Most přes rozbouřené vody, Jethro Tull – Benefit, Creedence C.R. – Cosmo´s Factory, Crosby, Stills, Nash & Young – Déja Vu, Emerson, Lake & Palmer – same, Free – Fire and Water, Elvis Presley – On Stage (mé první elpé na inzerát, za 330,-Kčs), Genesis – Trespass, Led Zeppelin jedou naplno na trojku, Grand Funk Railroad – Closer to Home.
Vůbec, období 1970-1973 považuju za - ze svého pohledu - pro rock stejně zásadní jako 67´. Snad polovina nej rockových alb spadá do tohoto krátkého, ale úchvatného období, které jsem i já prožil naplno, na prahu plnoletosti. Vyjmenovat 20 kousků bylo to nejmenší, co ale ty další stovky, na které se nedostalo? Na to by nestačily Zlaté stránky.
Od roku 1973 lze u rocku vysledovat určité opotřebení, dosavadní překotný a nikým neomezovaný umělecký vývoj se v důsledku ropné krize začíná podřizovat tvrdým ekonomickým kalkulacím vydavatelů, půlroční, roční tempo vydávání alb se prudce zpomaluje. Objevují se první šílené pokusy jak zamezit kopírování elpé na pásky a kazety - vyjmutím určitých frekvencí.
Rockový mainstream se stává integrovanou součástí systému, proti němuž ještě nedávno rebeloval. Vrcholí obliba glamrocku (glitteru) s kapelami jako T.Rex, Sweet, Slade, Geordie a tak rozdílnými osobnostmi na palubě jako buchar Gary Glitter versus věčně měňavý hledač David Bowie. Na výsluní nastupují sofistikovaní Queen, usedle zemití Bad Company, chameleónští Blue Oyester Cult, teatrálně démonický Alice Cooper, virtuózní Rush, podmanivě škobrtaví Thin Lizzy, novátorští Van Halen a desítky dalších nefalšovaných originálů.
Nicméně, delší dobu zapálený doutnák k nové náloži dohořel. 76´ explodoval punkem a vyvolal novou vlnu tsunami, muzika se stala opět nástrojem generační, sociální a názorové revolty. Já jej tehdy vůbec nevítal, ušpinil mi krásný zlatavý píseček a pobořil výstavní bábovičky.
Samotný punk nepřišel ze vzduchoprázdna, navazoval zejména na drsnou americkou detroitskou scénu s MC5 a Stooges Iggyho Popa, i na New York Dolls a svým způsobem i Velvety. Sex Pistols, The Clash, Damned, UK Subs, Exploited, Ramones během dvou, tří let splnili svou histrorickou úlohu, přehodili rockovou výhybku, nastartovali změny a předali zapálenou štafetu dalším. Za oceánem zakrátko brutálně politicky provokoval Jello Biafra se svými Dead Kennedys, i Black Flag. Punk se stal základnou i pro gotické rockery, kteří jeho drsnost kontrastně spojili s potemnělou romantizující atmosférou anglického gotického románu 18. a 19. století a jeho pokračovatelů (Američan E.A.Poe), viz například Sioxsie And The Banshee, ale i již jmenovaní The Damned, či Cure, anebo později Sisterhood, z nichž se stali Sisters Of Mercy, kteří gotickou vlnu dovedli na vrchol popularity.
Z historického pohledu se punk mimo jiné stal i katalyzátorem, pomyslným kamenem mudrců, co umožnil proměnu zkamenělého hardrocku v ryzí metal. S troškou nadsázky se dá říct, že raní metalisti byli punkeři, co uměli hrát :-) Podle jedné z nejtrefnějších definic (autor Josef Vlček, ostatní tuzemští už jen nepřiznaně opisují) je heavy metal derivátem hardrocku a detroitského protopunku (MC5, Stooges). Doplnil bych, že metal se od hardrocku liší i dalším oslabením bluesového fundamentu. Nicméně, mezi hardrockem a metalem není žádná ostrá dělící čára, viz kupříkladu Ted Nugent, jak chcete rozlišit sedmdesátkové glammery Slade od raných Quiet Riot? Spousta kapel přešla z jednoho do druhého plynule, modelově stačí připomenout Judas Priest, anebo vývojovou linii Deep Purple – Rainbow – Dio. Snad jen Motorhead vlítli na scénu jako raketa.
Konec 70.let obohatil novovlnnou hudební pojmologii mj. o termíny jako: Agit Rock – konec 70´, Alternativní rock – počátek 80.let, Ambientní hudba – konceptuální rock – rozmach koncem 70.let Eno .., AOR termín se začal používat v 80.letech, Black Metal – Doom Metal, Dada Rock – New Wave – Futurism, Deutsche Neue Welle, Elektronický Rock – Syntezátorový Rock, Euro Rock, Futuristický Rock, Garážová hudba, Gothic Rock, Hardcore Punk, Heavy Metal, Hip-Hop – Rap (= složka hiphopu), Industriální hudba, Neopunk, New Romance, New Wave NY Hardcore, NWOBHM, Ohio Punk, Oi Oi, Pomp Rock, Post industrial, Punk Metal, Punk Jazz, Rap, Retro, Rock Impresionismus, Rock In Oposition (R.I.O.) ...
převzato z http://cdklub.net/modules.php?name=News ... cle&sid=12 --- je to pracovní verze, bude mít pokračování --- uvítám věcné připomínky v diskuzních komentářích.
Jaromír Merhaut (úprava 3.8.2008)
