JEFF HEALEY - As the years go passing by (Live in Germany) Troj hodinový záznam z koncertov peckového slepého gitaristu, ktorý už bohužiaľ nekoncertuje v tomto časopriestore...preslávený špecifickým držaním gitary v sede na kolenách...Verte, že sa oplatí vypočuť..

The Bluesbones --- Saved By The Blues (2015)

Ana Popovic Band --- An Evening At Trasimeno Lake (2012, live)

Gugun Power Trio --- Solid Ground (2012)

Eh, blues-rocková kapela z Indonésie?
To jako fakt?
Jo.
A celkem to ujde...
http://bluesrockreview.com/2012/11/gugu ... eview.html

GUGUN POWER TRIO --- Far East Blues Expirience (2011)

A co teprve jejich prvotina!!!

Č.2 Turn It On nebo č.3 Fallin´Down, to jsou pro příklad parádní kousky, které bych nevědět bez mrknutí tipoval na nějakou novou vynikající americkou blues-rockovou grupu,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Gugun je skvělý, poučený kytarista, jeho Stratocaster je trošku syrověji nabustrovaný, ale přesto má fantastický zvuk.......... kvílí, zpívá, vyje, úpí, drnčí, skřípe, jásá,,,,,,,,,,,,,,,,, ale hlavně hraje jako utržený z řetězu,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,...
Třeba sóla v č.5 Spinnin´Around Me nebo v č.7 Move On, ty jsou prostě lahůdková,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
A co třeba jak je odehrané č.9 Plastic People,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, rochňačka pro znalce...

Basa + bicí --- skvělý groove.

Prostě indonéská pocta blues-rocku, čirá radost až na kost.

Ronnie Wood _ I Feel Like Playing (2010)

Slash, Flea, Billy Gibbons, Jim Keltner, Ivan Neville, Steve Ferrone, Bernard Fowler, Derryl Jones, Bob Rock, Bobby Womack, Ian McLagan, Rick Rosas, Waddy Wachtel, Johnny Ferraro ........... to jsou muzikanti, kteří s Ronniem na albu různě hrají. Autorsky tady najdeme nějaký ten tradicionál, předělávku Willie Dixona, s něčím Ronniemu pomohl Eddie Veder, s něčím Kris Kristofferson ............. zkrátka všehochuť.

Trochu se to odráží i v tom, že některé skladby zní trochu jinak, než jiné. Třeba kopák v úvodní melodické Why You Wanna Go And Do I Think Like That For je vyložený "plachťák" s povolenější blánou a v žádné další skladbě už tak nezní....... Obecně by se dal zvuk označit za syrovější.
Dvojka Sweetness and Weakness je jediná skladba, kterou bych vynechal -- nic proti reggae, ale se zbytkem alba to prostě nesouzní............
Ale pak se to už nezadržitelně rozjíždí -- Lucky Man, kdy v závěru sbor skanduje "Lucky Man, Lucky Man ..." a Ronnie Wood do toho předvádí své vyloženě atmosférické hraní na kytaru,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, a pak už jedna pecka za druhou - I Gotta See, Think About You, Catch You, Spoonful, Well i Dont Think So, 100% a fenomenální Fansy Pants (se Slashem si jako kytaristé rozumí náramně)

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, parádní záležitost od fantastického kytaristy Ronnie Wooda a jeho přátel, starý dobrý klasický (blues) rock.

Kenny Wayne Shepherd Band _ Live On (1999)

Někdy je to dopředu nalajnované.
Kenny Wayne Shepherd se narodil v Louisianě do rodiny milovníka hudby, dýžeje v místním rádiu, sběratele gramofonových desek a hifisty,
ve čtyřech začal hrát na kytaru,,,,
ve dvanácti byl považovaný za génia a budoucího Johnnyho Wintera,,,,,,,,,,,,
v 18 vydal první desku,,,,,,,,,,,,,,,,,,
pak ňáký ty Grammy ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
v 29 mu na desce hostoval B.B.King,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, a v jednatřiceti přišel Fender s modelem Stratocaster s jeho jménem,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Hm, Strato se svým jménem v 31? To vážně ujde.

Ale žádný strom neroste do nebe,,,,,,,,,,,,, po 2010 už vydává samé horší desky, dost podbízivé, How I Go (2011) je totální katastrofa, která kolísá mezi upatlanými hitovkami se zvukem Nickelback, ale nudnějším, a plastovým blues, se sóly tak ubohými, že by jeden brečel...
Loňská deska Ley It On Down je zase trochu nadějnější, ale pořád blues-popová tuctovka,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Album Live On je z Shepherdova ranného a dobrého období, kdy to ještě válí ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, Osobně se mi líbí nejvíc, ale i další tři alba toho období mají svou sílu - každé je trochu jiné...

JJ Cale & Eric Clapton : The Road To Escondido (2006)

Nadýchané, odlehčené, šlapající blues-rockové album dvou mistrů svého oboru.

100%

Eric Gales : The Story Of My Life

Na to, že průměr DR je 6, to hraje slušně, takových alb moc není.

Hudebně ovšem kytarově nadupaná lahůdka - Eric je fantastický hráč, kdybych byl miliardář a skládal kapelu snů, měl by u mě místo.

Tuhle desku poslouchám docela často......................

JANE LEE HOOKER : No B! (2016)

Poměrně mladá čistě ženská kapela z NYC, zatím vydali dvě desky. Chtějí hrát blues-rock, tak ho hrají. A celkem slušně.
(a není to pseudo-blues-rock, jaký hraje jejich kolegyně Sari Schorr)



A jak je vidět z obrázku, maji to v hlavě pokud jde o zvuk, nástroje a aparát celkem srovnané...



JANE LEE HOOKER : Spiritus (2017)

ELIZA NEALS : 10.000 Feet Below (2017)

Výrazný hlas blues-rocku, tentokrát z Detroitu.

Líbí.

http://www.bluesblastmagazine.com/eliza ... um-review/

Blues ze severu!

WALTER TROUT - Survivor blues Absolútne čerstvá záležitosť - parádny bluesrock..

.
.
Hmm, na mě je ten Trout příliš učesaný, vyhlazený, předvídatelný............ a to nejen tenhle nový, ale většina jeho alb.
Nejraději od něj mám asi živák Hardcore.
.
.
Přesný opak je jedna z mých nejoblíbenějších blues-rockových desek - syrový, přímočarý, kvílící Tony Spinner - Rollin´& Tumblin´ (2009)



Totální mazec

dadaft...
"Hmm, na mě je ten Trout příliš učesaný, vyhlazený, předvídatelný............ a to nejen tenhle nový, ale většina jeho alb.
Nejraději od něj mám asi živák Hardcore."

...v niečom sa rozchádzame, v niečom sa zhodneme...