Stan Kenton - Adventures in Jazz (Blue Note Records, 1999, remastered)

klíčové slovo, které je svázané s orchestrem Stana Kentona je mellophonium.
http://www.middlehornleader.com/Kenton% ... oniums.htm

tahle nahrávka vznikla v roce 1961. Stan Kenton měl tehdy v orchestru 4 člennou mellophoniovou sekci.

pokud máte rádi žestě tak vítejte v ráji.

legendární deska, legendární zvuk.

Poridil jsem par novych kousku a prave posloucham

BOB MALACH - The Searcher
vydano 1995 Go Jazz


Dost dobra nahravka. Zna nekdo? Tenorsax, ktery hraval s H. Silver, S.Wonder, M. Vitousem, ...

Zdravím Vás páni. Tento týždeň sa mi do rúk dostalo toto:



Skvelý relax. Nahrávka je vzhľadom na pôvod mono, ale nejak zvlášť mi to nevadí.
Návšteva antikvariátu sa hold oplatila.

Tu je jedno video kvôli lepšej orientácii: http://www.youtube.com/watch?v=vqSLoxwkCYE

V poslední době se mi dostalo do přehrávače a určitě stojí za poslech:

Jack West and Curvature - Around About Now


Floratone - Floratone


Third World Love - Songs


Third World Love - Blues


a nářez - Contemporary Noise Quintet - Pig Inside the Gentelman

Dneska jsem čirou náhodou objevil úžasnou live nahrávku

Uomini in Frac - Jazz Italiano live 2008: Omaggio a Domenico Modugno

Živé, nápadité, italské, sem tam zpívané, výborně sejmuté ...

http://marketing.repubblica.it/jazzitaliano2008/

Právě vychází deska pod názvem TRIOPHILIA (Bern, Brody a Rodach), experimentální jazz. V německém Stereu označená za desku měsíce.

Prijemna oddychovka: Arne Domnerus Group - Jazz at the Pawnshop
K2-HD mastering.

Také přidám co poslední dobou poslouchám.

Freddie Hubbard – "Open Sesame" (Blue Note Records, 1960)


Hard bop par excellance, neskutečný nářez. Mix standardů a vlastních kompozic. Hubbardova první deska jako bandleadera ve dvaadvaceti. Stejně tak starý McCoy Tyner za klavírem….V posvátné úctě se jim klaním až na koberec.

Bugge Wesseltoft – „Playing“ (Emarcy Records , 2009)


Esbjörn Svensson není mezi námi, ať žije Bugge Wesseltoft! Po elektronickém období zase zpět u akustického klavíru a v plné formě. Meditativní kousky střídány rytmickými. Na albu je asi nejzábavnější coververze „Take Five“ co znám.
Vrcholem alba je pro mě dvacetiminutový klavírní monolog "Talking To Myself" ve stylu Billa Evanse/Keitha Jarretta. A i závěrečný standard "Many Rivers To Cross" je zpracován s neskutečnou bravurou.
Pro mě je tohle album tím nejlepším, které dosud Wesseltoft nahrál.

Klidná hudba po 22.hodině ?
"Vassilis Tsabropoulos – Melos" (ECM, 2008)


Velmi klidné, často mollové balady. Jen výjimečně (na můj vkus) trochu více intelektuální a artistní než mám v oblibě. I na ECM zcela nadstandardně nahraný klavír, hodně dělá i Tsabropoulosův úhoz. Vůbec techniku má brialntní.
Anja Lechner na violoncello = ověřená kvalita.

Ahoj Zbynku, dík za výborné tipy. Poohlédnu se po nich. V tom seš jak kompas, máš na to ňáky správný čuch nebo co.

Je po 22.00 hod a toto mozem! "Vassilis Tsabropoulos – Melos"
Dakujem za tip!

Poslední dobou je mé oblíbené album pro klidný večerní poslech:

Charlie Haden - "Nocturne" (Verve, 2001)



Svého času jsem si při pročítání recenzí na webech odsunul toto album do kategorie "ani nestahovat, natož kupovat".
Názory to byly typu "sladké jako cecek", "včasné Hadenovo nasednutí na Latin Jazz vlak", "navoněná nuda", "barová hudba o kousínek lepší než průměrná" apod.
Navíc album bohužel dostalo v roce 2002 Grammy v kategorii "Best Latin Jazz Album".

Člověk míní, štěstěna mění. Náhodně jsem dostal darem pálenku - zalíbila se mi a přetavení do originálu je důkazem, že album jsem zařadil ke svému oblíbenému repertoáru.

Charlie Haden se totiž rozhodl natočit album plné kubánských a mexických boler (http://en.wikipedia.org/wiki/Bolero)
Pro rodáka z Missouri možná velké sousto, ale pozval si zdatné pomocníky s bolerem v krvi: rodilé Kubánce Gonzala Rubalcabu (klavír) a Ignacia Berroa (bicí).
Jejich vliv je natolik podstatný, že i Verve zřejmě časem pozměnila obal - na webu jsem našel i s přiznaným Gonzalo Rubalcabou na titulu:


K tomuto semknutému klasickému jazzovému triu se pak v jednotlivých skladbách přidávají (byť právě v tomto žánru ne tak zkušení) spoluhráči Joe Lovano, David Sánchez nebo Pat Metheny. A vnášejí do hudby své nápady.
Btw: Pat Metheny ve druhé skladbě "Noche de Ronda" a okamžitě se mi asociuje "Beyond the Missouri Sky".

A jaké to je? Je to SLADKÉ a ROMANTICKÉ. A není to chyba, je to vlastnost. Taková bolera jednoduše jsou. Vášeň a bolest, láska a nenávist.
Nocturne = noční poslech. Nomen omen. Ideální pro večerní poslech ve dvou (s nezbytnou podmínkou láhve dobrého červeného).

16. marca vychadza Mark Egan: Truth be Told
http://www.bass-musician-magazine.com/G ... =902486766

Oi Va Voi - Travelling The Face of the Globe (2009)

Tohle CD je řazeno do jazzu. Já jako jazzový ignorant, protože nemaje moc rád jazzovou muziku, jsem se přesto nenechal odradit a nelituju! Naopak černoškovský jazzový zpěv jako tady rád mám a hudba, i když jazzu podobná, je svižnější a zajímavější.
Existuje i jiná taková kombinace?

oj oj, OI VA VOI můžu. nevím, jestli je jazz ta správná škatulka. jsou to angličtí židé, co studovali hudbu v moskvě, čerpají z maďarské lidové hudby, klezmeru a ladina a hlásí se k elektronické taneční scéně.
trochu více v češtině zde: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-ja ... unor~2004/

Wauuu, OI VA VOI se dobře poslouchají ... poslechl jsem si je na Grooveshark ...