správně je samozřejmě "byl to emotivní..."

ta nahrávka s Karajanem nemá žádnou výraznou separaci nástrojů nebo tak něco, zato je nesmírně "muzikální", jak je ostatně u Karajana zvykem...

Neda mi to, par poznamek na okraj:

dadaft píše:ta nahrávka s Karajanem nemá žádnou výraznou separaci nástrojů nebo tak něco, zato je nesmírně "muzikální", jak je ostatně u Karajana zvykem...

oj, no to bych az tak netvrdil, spis velka cast Karajanovych nahravek trpi jistou akademicnosti, unylosti, a marmeladovitosti... zalezi ale na vkusu...

dadaft píše:mně před pár měsíci uchvátil Mstislav Rostropovič - chtěl bych sehnat něco, co dirigoval. nějaké tipy?...

Par vyjimek se urcite najde, ale z toho, co jsem slysel, byl Rostropovic jednoznacne zajimavejsi a schopnejsi cellista nez dirigent...

lachim píše:zcela vyjímečně plesám nad kvalitou signálu čt....

No to asi nebyl panbuh doma Ja mam zkusenost ze kombinace kvality hudebniho vykonu z CR (az na vyjimky), kvalita snimani koncertu (pokud to tocila TV), kvalita TV prenosu a TV reprodukce vytvarela vzdy naprosto smrtelnou kombinaci pro jakehokoliv slysiciho posluchace, ze si radeji pustil telenovelu... Ale mozna se s poslednimi dvema parametry neco casem zlepsilo...

cough

fakt to bylo v neděli moc dobré. jsme si tuze pochutnali.
...a psal jsem že "zcela vyjímečně plesám".
také nevím, že by mi něco z klasiky na čt takhle padlo do ucha.

cough
mám Karajana rád, i když je to unylá marmeláda. ale dobré vědět.

Jestli je Karajan od efičáka, bude nejspíš ze začátku šedesátých. Vcelku Karajana nijak nemiluju, ale tahle nahrávka se mi taky líbí (hudebně), ze jmenovaných hlavně 4.

humpf píše:Jestli je Karajan od efičáka, bude nejspíš ze začátku šedesátých. Vcelku Karajana nijak nemiluju, ale tahle nahrávka se mi taky líbí (hudebně), ze jmenovaných hlavně 4.

Já? Cédéčko? Vlastně Philips je číslicový gramofon...

Vězím beznadějně buď v Baroku, nebo u Smetany.
Nějak mi to právě teď sedí.
Beethovenův bujný duch rebela a sympatizanta krvavé občanské války ve Francii, mne nyní míjí.
Mám období Royal - Caiser, ale přiznávám, že Marie Marie Antoinetta - Habsburská, si o hlavu koledovala.
Osvícený C-K panovník Jozef II., bratr popravené Marie Antoinetty, udělal tolik reforem, že předběhl i krvavé členy Komuny.
Je mi to líto. Tolik nadějí - Liberté Egalité Fraternité...

i ty staromilský monarchisto! francouzi mají blízko do ulic, ale co je to proti "Proletáří všech zemí, spojte se!"

pro Beethovena byl symfonický orchestr hudební nástroj, ne nějak složené těleso, a to si myslím Karajan v té nahrávce dokázal skvěle předat. souhlas, že 4. (a podle mě i 2.) je z nich nejlepší.

Davidus
s tím Dufayem jsem trochu kecal - až dneska jsem to opravdu poslechl. je to supraphonská nahrávka z roku 1969, ADD, Prague Madrigal Singers, a je to mazec. jak jsem poznal později, docela zatlumený prostor, ale snad i díky tomu naprosto parádní lokalizace jednotlivých zpěváků. a kdyby jen to. je to hodně duchovní záležitost. Dufay jaksi věděl co dělá. líbí se mi to. jak je to postavené. vysochané. tak nějak.
pak jsem pustil nahrávku Hildegardy von Bingen. tohle bylo z kostela a hlavně mužské hlasy se tam tak padesátkrát docela nepřirozeně propleskly. krapet rozdíl. zezačátku mi to trochu vadilo, myslím, že bych mikrofony dal jinak, ale pak jsem nějak začal poslouchat a přešlo to. Hildegarda taky nebyla z béčka.
a pak Bartók, cd vrstva z sacdčka "living stereo". jak to Beethoven na člověka bez přestání sype a sype, motiv za motivem, nápad za nápadem, tak Bartók ne. cella a violy a do toho plochy houslí, sem tam dechovka - trochu tajemně zakvedlat, trochu pateticky zahřmít. tam něco, támhle něco, ale kde nič tu nič. zní to celkem dobře, řekl bych díky nahrávce - je fakt rozlehlá a přehledná, jinak by to asi bylo o ničem. ale stejně, kupovat to nebudu.
nutná potřeba něčeho, kde se hraje byl pro mě Prokofjev. R&J od 5té věty. když se v 6ce do člověka opře orchestr, tak to tam musí být. bez toho mě to nějak neba.
pak už jsem to vzal přes tlakovú níž, přes mexican moon až k inks, kt tunstall, opeth a porcupine tree. jo rock´n´roll je prostě hustý. marná sláva...

hm, problém klasické hudby je, že jaksi chytne a už nepustí, ale zase se nedá poslouchat pořád. tedy pokud mluvíme o soustředěném poslechu. jo, vždycky budu mít rád pecky, co jsem nasál kdysi dávno, sklony k blues a fusion, desky křehkých dívek a žen s kytarou, ale ubývá a ubývá rock´n´rollových věcí, které bych potřeboval slyšet víckrát než párkrát, popřípadě jednou. kdežto třeba na bartóka se můj názor bude nepochybně vyvíjet.
po dvou symfoniích nejsem schopen překousnout ani neznámé alba porcupine tree, o takových therion či dimmu borgir nemluvě - to je spíš k smíchu. asi čas na nového koníčka, než je zvuk...

Tak,tak, milý příteli. Jsem velmi potěšen, žes vstoupil konečně na cestu zájmu ctihodného. Čeká Tě dobrodružství mnohem zajímavější než při odhalování tajemství zvukových odrazů. Ale občas se i ohlédni a poslechni hudbu jinou, třeba chlapců, kterým nebylo doposud souzeno píti z kalicha prozření. Porcupine Tree je věc hodna poslechu a času mu věnovaného.

Dadaft: co konkretneho si od bartoka pocuval? nebavil ta velmi?

ja osobne si myslim ze bartoka je niekedy ovela vacsia sranda hrať ako pocuvat

Bartok; Reiner, Chicago Symphony Orchestra - Concerto for Orchestra, Music for strings, Percussion and Celestra (1950)
- velmi dobrá nahrávka.

ne že by nebavil - je to prostě jiné než takoví srdcerváči jako Beethoven nebo Prokofjev. jako ambient vs. psytrance. hodně formy. nevím, jak to vyjádřit.

jsi muzikant? jaký nástroj? (že by klavír?) koho hraješ opravdu rád?

Pocul som dake living stereo nahravky, su celkom fajn, myslim ze s Rainerom to bola Dvorakova Novosvetska.

od bartoka mam velmi rad slacikove kvartety a velmi oblubeny Koncert pre dva klavire a perkusiu, fakt parada.

muzikant ako muzikant, mam za sebou 16 rokov zakladnej umeleckej skoly (cize 1+2 cyklus + ak niekto velmi chce moze pokracovat v studium pre dospelych, takze som pokracoval, teraz uz skoro rok nic, priplietli sa ine veci, ale v lete sa chystam obnovit hranie aj klavir, potrebuje naladit )

Velmi rad hram Griega (pre mna najlepsia skladba aku som kedy hral http://www.youtube.com/watch?v=k4pLgE6iSNQ), Schumanna (nieco z Carnevalu, chystam sa na daku Novelletu, teda ak moj skill nepoklesol prilis) ci Beethovena, cize nic extremne moderne, skor romantizmus.
Od Bartoka som vsak hral Mikromozmos - 6 kniha - Ostinato (myslim ze je to cislo 146). Nikdy som to asi nezahral tak ako by to malo byt, ale bola zabava ucit sa to. Clovek proste sem tam potrebuje dake osviezenie, ci uz pri hrani alebo pocuvani (preto si sem tam pustim Schnittkeho).

muzete mi nekdo dat tip na dobre nahranou klasiku na sacd, nechci remastry z padesatych ani devadesatych let, proste neco co plne vyuziva vyhody dsd. chci to mit hlavne na testovani. libil se mi nejvic orff, dvorak, bethoven, jestli je treba nejaka slusna nahravka burany