tak tak.dadaft píše:kdežto třeba na bartóka se můj názor bude nepochybně vyvíjet.
musím se přiznat, že jsem z té desky, o které tu šla řeč, předtím poslechl jen Concerto for Orchestra. slyšel jsem to tak, že Bartók ztělesňuje určitou etapu vývoje symfonické hudby. ale to je pro dadafta málo. dokonalost formy nebo (naopak?) revoluční novátorství atd. mu nestačí. od umění vyžaduje víc.
řeknu to rovnou - dva dny jsem se teď opájel "Music for string, percussion and celesta" (Bartók asi nebyl angličan, ale tak to stojí na albu). a to je totální jízda se vším všudy. a to je to něco "víc". Allegro mě rozložilo na atomy a Allegro molto vyneslo do nebeských výšin... :))
neuvěřitelné tvůrčí nasazení.
Bartók vstoupil mezi mé osobní vyvolené.
jj, tohle hrát, být součástí takové hudby, musí být velmi silné.ShanDo píše:ja osobne si myslim ze bartoka je niekedy ovela vacsia sranda hrať ako pocuvat
ale poslouchat se to taky dá...
kdysi jsem psal o hledání hudby. o jednom zážitku z jinošství. tak tohle je té vzpomínce zatím nejblíž...
p.s. tahle nahrávka prověří, jestli nemáte příliš širokou (popř. roztrženou) stereobázi. ono se to tak někdy stane, hlavně když člověk poslouchá hodně rock´n´roll, kde centru dominuje basa a zpěv - našinec si to pěkně roztáhne, ať má scéna tu správnou velikost...
... a pak si pustí symfoňák a auvajs! uprostřed je díra jako hrom!