dadaft píše:kdežto třeba na bartóka se můj názor bude nepochybně vyvíjet.

tak tak.
musím se přiznat, že jsem z té desky, o které tu šla řeč, předtím poslechl jen Concerto for Orchestra. slyšel jsem to tak, že Bartók ztělesňuje určitou etapu vývoje symfonické hudby. ale to je pro dadafta málo. dokonalost formy nebo (naopak?) revoluční novátorství atd. mu nestačí. od umění vyžaduje víc.
řeknu to rovnou - dva dny jsem se teď opájel "Music for string, percussion and celesta" (Bartók asi nebyl angličan, ale tak to stojí na albu). a to je totální jízda se vším všudy. a to je to něco "víc". Allegro mě rozložilo na atomy a Allegro molto vyneslo do nebeských výšin... :))
neuvěřitelné tvůrčí nasazení.
Bartók vstoupil mezi mé osobní vyvolené.

ShanDo píše:ja osobne si myslim ze bartoka je niekedy ovela vacsia sranda hrať ako pocuvat

jj, tohle hrát, být součástí takové hudby, musí být velmi silné.
ale poslouchat se to taky dá...

kdysi jsem psal o hledání hudby. o jednom zážitku z jinošství. tak tohle je té vzpomínce zatím nejblíž...

p.s. tahle nahrávka prověří, jestli nemáte příliš širokou (popř. roztrženou) stereobázi. ono se to tak někdy stane, hlavně když člověk poslouchá hodně rock´n´roll, kde centru dominuje basa a zpěv - našinec si to pěkně roztáhne, ať má scéna tu správnou velikost...
... a pak si pustí symfoňák a auvajs! uprostřed je díra jako hrom!

ja bartoka tak trochu povazujem za metal klasiky. usudzujem z toho, ze ked som ho hral na triednom koncerte, bolo tam zopar prislusnikov metalu, a cely cas boli znudeni mazartmi,haydnami a pod. a pri bartokovi vsetci krasne ozili, bolo to velmi srandovne.

no jo, "drajv" to má slušný... :)

tak jsem po Bartókovi sáhl po další nahrávce od Living Stereo s Reinerem a ChSO, a to po Dvořákovi, Smetanovi a Weinbergerovi.



no, buď jsem nebyl ve formě nebo je to skutečně nic moc. takové nějaké utahané nebo co. těžko říct, ale prostě mě to "nedostalo", což je chyba, protože tohle u poslechu hudby preferuju...

Montrealský symfonický orchestr diriguje pan Charles Dutoit
Hector Berlioz - Symphonie fantastique
label DECCA




fantastická symfonie, s chutí hrající orchestr, vynikající kvalita nahrávky.

pamatuji si ZVUK hobojů na začátku, pak už jsem byl stržen a pohlcen HUDBOU - takhle vážení přátelé ANO.

Pěkný večer všem. V poměrně krátké době se mi podařilo si téměř zkompletovat všechny Mahlerovy symfonie na LP (Česká filharmonie, dir. Václav Neumann, vydal Supraphon) a mám k tomu jeden dotaz. Nejsem si úplně jistý, jestli náhodou nemám v kupě dvě různé sady, protože něco je nahráno analogově (stereo a většinou kvadrofonně) a něco digitálně.

Příklad první verze

Příklad druhé verze


Kvadrofonní verze jsou nahrány ke konci 70. let, digitální 1981/82 (možná i později). Je možné, že to nahráli komplet znova digitálně, ale to se mi nějak nezdá. Nahrávat to celé znova jen o pár let později...
Myslím, že to vše patří do jedné série, že prostě pokročila během natáčení technika a tak je z toho něco nahráno i digitálně. Nic víc bych za tím nehledal. Tak doufám, že mi toto někdo potvrdí nebo vyvrátí.

Co si pamatuju, tak máš pravdu. Jak se ti Neumannův Mahler líbil - ve srovnání?

Mahlera s Neumannem jsem ještě tolik nenaposlouchal. Nemám ho témeř s čím srovnávat. Z jiných verzí mám pouze komplet s Bernsteinem a 1. symfonii s Ančerlem (už jsem dlouho neposlouchal, proto ze srovnání vynechám). Přijde mi, že to někdy až moc žene oproti Bernsteinovi, který mi přijde víc procítěnejší a někdy i více údernější (např. poslední věta z první). Přijde mi, že uměl vyždímat z orchestru totální maximum, u Neumanna cítím místy ještě rezervu, ale obojí si rád poslechnu. Bernsteina mám i na DVD, kde jsou i záběry ze zkoušek. Velice zajímavé pokoukání.
S jinými provedeními nemám zkušenost. Možná i proto, že jsem jako prvního Mahlera slyšel druhou s Bernsteinem a New York Philhramonic, a to mě natolik zaujalo, že jsem nějak neměl potřebu hledat další. K Neumannovi jsem se dostal přes 3. a 8. (byly prodávány spolu - taková ta serie se známkami na obalu - CD, LP viz výše) a to se mi též líbilo, tak jsem si je (téměř) zkompletoval na LP (chybí už jen 4. a 5.).

dnes Bruckner - Symphonie No. 5
Guiseppe Sinopoli
Staatskapelle Dresden
Deutsche Gramophon

nevím, jestli bych neměl změnit metodu obcování s dosud neznámými díly a autory. možná, kdybych o Brucknerovi nejdřív něco početl, tak by se mi to nestalo...

No. 5
malé heroické famfáry.
větší než malé heroické famfáry.
krátký studený motiv
a zase famfóry
a famfóry.
smyčce vrum vrum vrum brou brou brou.
v šesté minutě už to vypadalo chvíli nadějně a v sedmé dokonce velmi,
ale v osmé zase vrum vrum vrum brou brou brou
dobrou
noc - ale malá noční hudba to není.

člověka potěší, že se občas dočká forte. ale forte nemusí být jen že hrajou všichni. před pár dny jsem poprvé slyšel poslední neslyšenou Beethovenovu - šestou. proti No.5 od B je sice jen o číslo výš, ale zlatý voči - co je Bruknerovo forte proti Beethovenovu bouřícímu orchestru?
zkrátka - klasika mě málokdy zklame, ale dnes jsem si pak musel pustit obligátní pink flojdy.
final cut.


možná se pletu a ostatní Brucknerova díla, která mě minou, jsou v alernativním vesmíru mými nejoblíbenějšími symfoniemi, ale tady a teď zpátky do Francie za Berliozem...

ale proč to píšu: vracíte se po nějaké době k věcem, které se vám prostě napoprvé nelíbily? oblíbili jste si někdy skladatele, který vás před tím několikrát nedokázal zaujmout nebo dokonce nudil?

za sebe - sem tam se vracím, ale většinou to stejně nedopadne.

nebo že by za tím vězel Sinopoli?

Zkus jeste Brucknerovo 7.symf. - mam ji jak od Sinopoliho tak v ceskem vydani (Deloghu) a je to moje oblibena skladba.

dadaft píše:vracíte se po nějaké době k věcem, které se vám prostě napoprvé nelíbily? oblíbili jste si někdy skladatele, který vás před tím několikrát nedokázal zaujmout nebo dokonce nudil? za sebe - sem tam se vracím, ale většinou to stejně nedopadne.

Vracim, protoze strasne zalezi na momentalni nalade a vesmirne konstelaci Obcas se stane, ze vec , kterou uz jsem parkrat slysel najednou dokazu skutecne vnimat a je to uplne o nicem jinym. To jsou ty vzacny chvilky, kdy se clovek skutecne dokaze ponorit do muziky a "rozpustit se" v ni ... Skoda, ze se to neda moc ovlivnit, kdyz clovek chce a pripravi se na to, tak to skoro urcite neprijde. Ale je to spis tak, ze dobra vec je pak jeste lepsi, nez ze by mne najednou ohromilo neco co se mi predtim vubec nelibilo, to asi ne.
A neco jinyho je vratit se k vecem treba po nekolika letech. Clovek se precejen meni a muze leccos pochopit a slyset nove.

Bruckner: Čtvrtá a Sedmá jsou asi nejpopulárnější - ale lidi jsou různí a leckdo asi u Brucknera usne snáz než kde jinde.

Tak mi to nedalo, vytahnul jsem obe nahravky Brucknerovo 7, tj. Deloghu a Sinopoli. Prvni mam dlouho a mam ji rad, Sinopoliho mam par tydnu, jeste jsem ho poradne neslysel.

Vysledek je jasny hned po prvni vete - muze za to Sinopoli To co je v provedeni Delogha niterni, jemna hudba, s krasnymi nuancemi a zpěvnými pasazemi a barevnosti, se u Sinopoliho meni v tezkopadnou a upachtenou nudu. Jakoby hral uplne jinou skladbu. Jakoby vubec nepochopil o cem to cele ma byt. Prijde mi, ze to hraje jako Wagnera ve stylu pred 50 lety .. Veskera krasa je fuc. Takze doporucuju zkusit i tu 5. v nejakem lepsim provedeni.

bh69 píše:Vysledek je jasny hned po prvni vete - muze za to Sinopoli

aha. tak on asi není na nějaké velké "prociťování".
mně už se třetí dramatičtější věta líbila. tedy ve srovnání např. s pokutou za parkování. hudebníci začali působit dojmem, že už se někdy potkali...

Spojení Sinopoli - Bruckner pravděpodobně není příliš šťastné.. Zde něco pro orientaci... Mně nejvíce vyhovuje Tintner a Chailly....