Dmitri Shostakovich (Under Stalin´s Shadow) - Symphonies Nos. 5, 8, 9, Suite from "Hamlet" --- Boston Symphony Orchestra, Andris Nelsons --- 2016, Deutsche Grammophon

Deutsche Grammophon je nejlepší, o tom žádná.
Nepamatuji, kdy by mě zklamal.
Už veselé Allegro z Deváté symfonie, které album otevírá, je tak vzdušné, rozlišené a rozverně melodické, že člověk může hodit všechno za hlavu -- nahrávka je skvělá -- a oddat se hudbě...

Claude Debussy - Jeux, Khamma & La boîte à joujoux --- Singapore Symphonic Orchestra, Lan Shui --- 2017 BIS

Debussyho orchestrální tvorba mě dosti oslovuje a velmi rád ji poslouchám.

Vynikající nahrávka.

Claude Debussy - Images * Jeux * La plus que lente ---- San Francisco Symphony, Michael Tilson Thomas ---- 2016 San Francisco Symphony

Vynikající nahrávka Debussyho orchestrální tvorby.

Spolu se singapurci výš mnohem lepší volba než komplet od Naxosu s Lyonským národním orchestrem vedeném Jun Marklem.

.
.
.
Stejně je zvláštní, že když člověk získá aparát, který zvládne klasiku, přístup k mnoha nahrávkám, a začne tu klasiku skutečně poslouchat, jak rychle se mu rozsype svatá hifistická trojice Beethoven - Vivaldi - střílečka z děla.

Claude Debussy je jeden z mých skutečně srdečních skladatelů.

Druhým se stal Paul Hindemith.

Oba dva ve mě dokážou rozezvučet nějakou vnitřní strunu, baví mě je poslouchat často a dlouze......
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zde několik výborných nahrávek jeho orchestrální tvorby:

Velmi známý Koncert pro orchestr jsem doporučoval už výše od Chandosu, dále pak



Paul Hindemith - Orchestral music ---- Dresden Philharmonic Orchestra, Herbert Kegel ---- 2012 Brilliant Classics
Hodně materiálu, např. fantastická Pittsburgská symfonie nebo symfonie Malíř Mathis a další...
Takový základ.



Paul Hindemith - Violinkonzert, Symphonic Metamorphosis, Konzertmusik Op.50 ---- NDR Sinfonieorchester, Christoph Eschenbach ---- 2013 Ondine
Úžasné Metamorfóry a Houslový koncert v dokonalém zvuku.



Hindemith - The Complete Piano Concertos ---- Yale Symphony Orchestra, Toshiyuki Shimada, Idil Biret ---- 2013 Naxos

-------------------------------------------------

P.S. Paul Hindemith byl i výborný violista a na doporučených albech je jak koncert pro housle tak i pro violu (a orchestr) --- kdyby snad měl někdo potřebu si naposlouchat rozdíly mezi těmito podobnými nástroji.

Quatuor Ébène - Mendelssohn Felix & Fanny

Quatuor Ébène je francouzský smyčcový kvartet klasického obsazení dvoje housle, viola, cello.

Mendelssohnovy netřeba představovat, Fanny není špatná skladatelka, ale při přímém srovnání s Felixem, který je génius, to má samozřejmě těžké.

Nástroje zní skvostně, velmi silně je cítit, že smyčce nejsou naolejované, ale kloužou po strunách naopak s jistou drsností a odporem.

Příjemný večerní poslechový zážitek vonící kalafunou.

Když už jsme u smyčcových kvartetů, měl bych tady další dva tipy.

Tentokrát ale nepůjde o hudbu melodického génia Mendelssohna, ale o hudbu zakladatele avantgardy Arnolda Schoenberga.

Když Schoenberg v roce 1909 přišel se svou atonální metodou harmonické organizace hudební skladby, byla to bomba.
Nový svět se zdál být otevřen.
Filozof Adorno o nové hudbě napsal knihu.
A avantgarda začala válcovat vše...

Dnes se zdá u konce s dechem, současní skladatelé začínají víc hledat inspiraci u Debussyho, Hindemitha nebo Milhauda, než u Babbitta, Bouleze či Stockhausena...................... nicméně některé avantgardní kousky jsou skutečně úžasné.

Dnes tedy dva tipy na dva slavné Schoenbergovy smyčcové kvartety, číslo 3 a 4 (Op. 30, 37):



Arnold Schoenberg - String Quartets ---- Asasello Quartett ---- 2016 Genuin

Kromě avizované trojky a čtyřky jsou zde i první a druhý Schoenbergovy kvartety (Op. 7, 10).

Odehrané s obrovskou vášní a sehraností, interpretačně špičková záležitost.



Schoenberg - String Quartets Nos. 3 and 4 ---- Fred Sherry String Quartet ---- 2010 Naxos

Naxosácká verze s fantastickým zvukem nástrojů. Smyčce, struny, "dřevěnost" nástrojů, rezonance jejich korpusů...

Cindy McTee - Symphony No.1, Circuits, Einstein´s Dream, Double Play ----- Detroit Symphony Orchestra, Leonard Slatkin ----- 2013 Naxos

Další skvostná nahrávka od Naxosu. Tentokrát symfonického tělesa. McTee se vyžívá v dynamických zářezech, kdy do toho jak se říká "šlápne" celý orchestr a v nahrávce není ani stopa po dynamické kompresi. Nástroje zní úžasně živě, orchestr je velký, ale přitom žádný detail není zamaskovaný. Bravo. Bravo. Bravo.

První symfonie jasně kvalitou dominuje celému albu.
První, třetí a čtvrtá věta jsou beze sporu famózní. u druhé se přece jen projevuje, že to McTee se smyčci moc neumí. Je jasné, že druhá věta měla být klidnější, zadumanější, měla oddělovat první a třetí větu plné akce, ale zkrátka - je to trochu nuda. Nudnější jsou už jen minimalisté . Mozart, Mendelssohn nebo Debussy, každý po svém, by tu větu naplnili po okraj................

Zajímavý je i Einstein´s Dream, skladba pro orchestr, perkuse a počítačovou hudbu.

foobar2000 1.3.8 / Dynamic Range Meter 1.1.1
log date: 2017-12-18 18:50:01

--------------------------------------------------------------------------------
Analyzed: Detroit Symphony Orchestra, Leonard Slatkin / Cindy McTee: Symphony No. 1
--------------------------------------------------------------------------------

DR Peak RMS Duration Track
--------------------------------------------------------------------------------
DR17 -0.18 dB -21.78 dB 5:32 01-Circuits
DR17 -0.15 dB -21.54 dB 8:10 02-Symphony No. 1 'Ballet For Orchestra' : 1. Introduction 'On With The Dance'
DR13 -8.93 dB -27.60 dB 11:55 03-Symphony No. 1 'Ballet For Orchestra' : 2. Adagio 'Till A Silence Fell'
DR17 -2.01 dB -25.29 dB 3:20 04-Symphony No. 1 'Ballet For Orchestra' : 3. Waltz 'Light Fantastic'
DR15 -0.11 dB -19.81 dB 6:50 05-Symphony No. 1 'Ballet For Orchestra' : 4. Finale 'Where Time Playes The Fiddle'
DR13 -7.58 dB -27.91 dB 14:22 06-Einstein's Dream
DR16 -0.17 dB -23.22 dB 7:36 07-Double Play : 1. Unquestioned Answer
DR15 -0.16 dB -20.33 dB 8:57 08-Double Play : 2. Tempus Fugit
--------------------------------------------------------------------------------

Number of tracks: 8
Official DR value: DR15

Samplerate: 44100 Hz
Channels: 2
Bits per sample: 16
Bitrate: 722 kbps
Codec: FLAC
================================================================================

nordland88

Hm, velice zajímavá čísla. Můžu se zeptat na zdroj signálu?

Tady pro srovnání změřený výstup ze Spotify:



Jde o tyhle skladby, nechal jsem tam i tvoje údaje z Foobaru:
DR17 -0.15 dB -21.54 dB 8:10 02-Symphony No. 1 'Ballet For Orchestra' : 1. Introduction 'On With The Dance'
DR13 -8.93 dB -27.60 dB 11:55 03-Symphony No. 1 'Ballet For Orchestra' : 2. Adagio 'Till A Silence Fell'

Nevím přesně, jestli Foobar počítá DR jako rozdíl mezi peakem a průměrným RMS nebo totálním RMS, každopádně nahrávka ze Spotify má ještě větší rozsah --- DR27 (resp.24) a DR22 (resp.20).
Na druhou stranu je peak zbytečně daleko od digitálního stropu, -6dB u hlasité skladby je moc.
(ale kdybych nahrával a měl 24 bitovou hloubku, asi bych si pro jistotu podobnou rezervu nechal, než to při nějakém forte přebudit -- pochybuji, že by to orchestr zahrál znovu, protože je zvukař moula)

Fakt zajímavé.
Nemám pro to žádné vysvětlení.

Jedno album ti může vyjít třeba i pětkrát pokaždé v jiném vydání, remaster, remaster remasteru a tak dále, a každé může mít jiný dynamický rozsah.

Mason Bates - Anthology of Fantastic Zoology
Chicago Symphony Orchestra, Riccardo Muti
2016 CSO-Resound

Kromě toho, že Mason W. Bates (*1977) píše symfonickou hudbu, je taky dance music DJ.
Antologie fantastické zoologie je krásná symfonie v podstatě klasicko-modernistického (?) střihu. Přitom žhavá současnost, napsaná předloni.
O CSO snad ani netřeba mluvit -- díky kvalitní akustice sálu a vynikajícím muzikantům dlouhodobě jeden z nejlépe znějících orchestrů světa.
Riccardo Muti diriguje tak, že je jen posluchač a hudba. Nic mezi tím. To je nejvyšší poklona.

Skvělý poslechový zážitek.

Wayne Peterson - Transformations; And the Winds Shall Blow; The Face of the Night, the Heart of the Dark
Boston Modern Orchestra Project, Gil Rose; Prism Quartet
2017 BMOP/sound



Jak teď postupně pronikám do avantgardy, tak zjišťuji, že ne všechno snesu. Poslouchat třeba Ann Milikan, to moc neunáším...
Ale Wayne Peterson, to je jiná káva.
Před chvíli dozněly poslední tóny The Face of the Night, the Heart of the Dark a já tady v tichu zírám do prázdna a pokouším se něco sesmolit ---------- zkrátka tohle byla paráda. Strhující rozhovor různých nástrojů z různých sekcí orchestru, který celý najednou hraje jen ve vypjatých chvílích................ v podstatě se to nedá popsat, musí se to slyšet -- při dostatečné schopnosti systému předvést rozlehlost orchestru je to špičkový zážitek, v hudbě se pořád něco děje.................... Wayne Peterson mě teď bude zajímat.

Zajímavý je i samotný BMOP/sound.

Další dvě alba Masona Batese, skutečného současného skladatele.

Tohle by mohlo zajímat nejen posluchače orchestrální hudby, ale i ty, kteří rádi poslechnou alternativní elektroniku (titulní písně obou desek nebo Rusty Air in Carolina), tak i audiofily obecně ------ protože tohle jsou ryze audiofilní nahrávky.

------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------



Mason Bates - Stereo Is King
2014 Innova

Spíš alternativní deska s různými žánry.

------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------



Mason Bates - Mothership
2015 BMOP/sound

Spíš symfonická deska místy lehce střihnutá elektronikou.
V DSD to musí být masakr.

------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------

Bates je v Americe druhý nejhranější žijící skladatel a umí to pěkně rozjet:



Síla.

http://bis.se/

BIS Record

Jak teď poslouchám hodně klasiky, začínají se vyjevovat různé dříve netušené věci.
BIS je švédský label zaměřený na SACD nahrávky vážné hudby.
A jsou v tom absolutní špička. Všechno, co jsem zatím od nich slyšel nemělo chybu --- vynikají hlavně ve věrném zvuku nástrojů, nulové dynamické kompresi, je dobře cítit velikost a rozprostraněnost orchestru a je vždy perfektně rozmístěný ve stereo-panoramatu, nikdy ne scvrklý uprostřed mezi bednama do skoro-mona, ani nikdy roztržený do levé a pravé bedny s dírou uprostřed, vždy spojitě a přirozeně rozložený ve své hloubce od leva přes střed až do prava,

Nebo řečeno jinými slovy, když vybírám z několika možných nahrávek a jedna z nich má logo BIS, automaticky ji zařazuji do nejužšího výběru. Kdybych byl bohatý hifista a měl dejme tomu SACD player od Accuphase a Lyngdorf TDAI 2170, mám k tomu kromě jiných i plnou sbírku SACD od BIS.

Anebo ještě jinak -- dost často bude v budoucnu o nahrávkách labelu BIS v tomhle vlákně ode mě řeč.

Dnes třeba:



Sergej Rachmaninov - Symphony No 2
Bergen Philharmonic Orchestra, Andrew Litton
2016 BIS

Spojení dirigenta Andrewa Littona, starobylého Bergenského orchestru (hraje už 253 let) a koncertní síně Greig Hall z let 2003-2015 se ukázalo jako šťastné a plodné.
https://en.wikipedia.org/wiki/Bergen_Ph ... _Orchestra

Musím přiznat, že mě Rachmaninov pár minutek trošičku nudil, ale to přebíjejí dlouhé nádherné pasáže - třeba druhá věta nebo začátek čtvrté - kdy je prostě nad slunce jasné, že je Sergej velký skladatel.

Z hlediska zvuku čistá radost.

To zní zajímavě. Ale ty jsi tedy poslouchal CD vrstvu na hybridním SACD?
Třeba tady je obyčejný CD s "original dynamics recording":

Dováží to sem někdo nebo kupuješ přímo u BIS?