Jaroslav Krcek - Instrumental Music (2018) | ArcoDiva UP0201
https://open.spotify.com/album/4fUXFM6R ... ea-qZV9YRQ

Akira Nishimura (*1953) • Mantra of the Light (2007)
Camerata Tokyo CMCD-99052

01 Mantra of the Light, for female chorus & Orchestra 28:36
02 The Navel of the Sun, music for orchestra & hichiriki 20:08
03 Tapas, concerto for bassoon, percussion & strings 16:03

Tokyo Philharmonic Chorus (01), Tokyo Symphony Orchestra (01-02)
Sendai Philharmonic Orchestra (03)
Kazuyoshi Akiyama (01) Hideomi Kuroiwa (02), Masahiko Enkoji (03)
Nagao Okubo hichiriki (02), Isamu Magome bassoon (03)
Shigemitsu Eiso, Yasushi Sasaki, Yasunobu Mikami, Seiji Mishina percussion (03)

Thomas Adès - Illuminating from Within
Winston Choí
2015 Marc Thouvendt & La Buissonne

Rzewskimu jsem dal nedávno 100% a je pravda, že na jeden dva poslechy je to bomba.
Nicméně hodně teď poslouchám spíš to Xenakisovo album pro sólový klavír a pak tohoto Adèse - ne tak bombasticky efektní hudba, ale je v ní něco, co se vám dostane pod kůži.

Nijak skvělý zvuk nástroje, ale dá se.
(Pouze Spotify)

Stefano Bulfon - Studio di Trasparenze (2016) | Stradivarius STR 33779
Laura Catrani soprano, Maria Grazia Belloccino piano, Maria Ronchini viola
Divertimento Ensemble, Sandro Gorli
https://open.spotify.com/album/7zCLG86z ... USipCUJRrA
https://www.prestomusic.com/classical/p ... rasparenze

Johann Sebastian Bach • Brandenburg Concertos 1-6 (1975) | RCA Red Seal
Jean-Pierre Rampal flute, Maurice André trumpet
Gerard Jarry violin, Anne-Marie Becjensteiner harpsichord
Orchestre de Chambre Jean-François Paillard, Jean-François Paillard

jedna z nejlepších představení/interpretací Brandenburských koncertů (IMHO)

Arthur Honegger - L´œuvre pour piano
Jean-François Antonioli
2008 Timpani

Další zastaveníčko při mapování klavírní hudby mých oblíbených skladatelů.

Čekal jsem dost divočinu, ale Honeggerův klavír je melodický a nepříliš avantgardní. Krásná hudba.

Zvuk skvělý, poslechovkou se to v nočním tichu nese náramně.

Magnus Lindberg • Tempus fugit, Violin Concerto 2 (2018) | Ondine ODE 1308-5
Frank Peter Zimmermann violin, Finnish Radio Symphony Orchestra, Hannu Lintu

Listening To Istanbul
Seda Röder
2010 Seda Röder

Seda Röder je mladší rakouská klavíristka, která má na kontě zatím 3 alba: klasicku Mozarta, Brahmse a Berga.
Pak Black and White Statements, což je výběr současných klavírních skladeb od rakouských autorů jako Essl, Karastoyanova-Hermentin, Hubert, Klement, Kranebitter, Strobl a dalších, pro mě snad s výjimkou skladby od Bernda Richarda Deutsche naprosto neposlouchatelné rádobyumění.

A pak toto své autorské album, inspirované pobytem v Istanbulu - a přes název zde podle mě žádný vliv turecké nebo obecněji islámské kultury nenajdete.
Je to moderní klavír, včetně hraní přímo na struny bez klaviatury.
A je to výborný moderní klavír, rozhodně mnohem lepší než všechny skladby jejich kolegů...

Hilda Paredes - Permutaciones (for solo violin); The Seventh Seed (a chamber opera)
Irvine Arditti, The Arditti Quartet, Steven Shick, Lourdes Ambriz, John Oakley-Tucker
1997 Mode Records

Hlavním kusem alba je "komorní opera", o té viz odkaz níž, zajímavá věc, takže by to asi mělo být ve vlákně o opeře.

Mě ale ještě víc zaujaly dvě verze Permutaciones pro sólové housle, odehrané Irvinem Ardittim.
Čistá realita houslisty v poslechovce, s maximem drobných detailů.

http://www.moderecords.com/catalog/060paredes.html

regulus --- ten Lindberg je skvělý, dokáže rozehrát celý orchestr.................

A taky zvuk je velmi "easy" na poslech (myšleno v dobrém), koukal jsem, že finští radioví symfonici mají na labelu Ondine vydaných hodně alb, to stojí za průzkum.

Magnus Lindberg - Complete Piano Music
Ralph van Raat
2008 Naxos

Jako další ochutnávku z Lindberga jsem zkusil klavírní hudbu. Ta téměř vždy odpovídá celkovému dojmu z autora. Když se mi od někoho líbí symfonie a komorní hudba, líbí se mi i klavír.

Lindberg není výjimkou, Etudy, Jubilees nebo věci pro dva klavíry jsou parádní. Dokonce i ve skladbách, kde je poměrně hodně ticha mezi tóny, nezklouzne Lindberg k nějaké křeči a pořád posloucháme hudbu, ne sem tam zvuky...
Svou zásluhu na tom jistě má i ve skvělé formě hrající Ralph van Raat (a Maarten van Veen).

Velmi přirozený zvuk klavíru u Naxos.

Super clanok zo Stereophilu.

https://www.stereophile.com/content/wha ... rd-reviews

A zaujimava diskusia pod tym.

Fidji99 píše: ↑

23 zář 2018 10:00

Super clanok zo Stereophilu.

https://www.stereophile.com/content/wha ... rd-reviews

A zaujimava diskusia pod tym.

No, staré fláky se budou nahrávat znova a znova, tady bych změnu nečekal, když teď vyšel Debussy u Warnerů, poslechl jsem to s radostí, i když u orchestrálních věcí pořád pro mě kralují nahrávky singapurského a sanfranciského orchestru.

A vřele souhlasím s autorem Jimem Austinem, že je tady spousta moderních, nových zajímavých věcí, které si zasluhují větší pozornost a poslouchanost, než se jim dostává.

V čem se ovšem s Austinem hodně míjíme je, CO jsou ty moderní zajímavé věci. Já osobně neuznávám ani repetitivní formy coby část klasické hudby (minimalismus), podle mě je to šutr nebo ostrov, který klasická hudba obeplula z obou stran, z jedné modernou (tonální), z druhé atonální a avantgardní hudbou, a nechala za sebou. Je to trochu extremistický názor, přiznávám, repetitivní hudba se běžněji za součást klasiky považuje.
Austin je Amík, ten minimalismus za klasiku považuje určitě.
Ještě horší to ovšem mám s tím, co on prohlašuje za současné moderní a zajímavé. Třeba konkrétně ten smyčcový kvartet Brooklyn Rider (členové Colin Jacobsen, Jonathan Gandelsman, Eric Jacobsen, Nicholas Cords). Oni hrají popřípadě předělávají věci autorů na pomezí žánrů nebo rovnou komerční záležitosti. Zmiňované album Spontaneous Symbols je ještě jakž takž poslouchatelné, ale popravdě je nejlepší právě v těch svých nejklasikovatějších pasážích (část Jacobsenova BTT), než v těch inspirovaných a předělaných od rockerů či jazzmanů.
Další album Austinem zmiňované jako zajímavé, So Many Things, což jsou předělávky písniček Kate Bush, Bjork, Stinga, Costella a dalších, to je podle mě totální hnus, který patří možná na vánoční pulty na jeden poslech pro rádoby snoby a následné zapomenutí, ale který nemá s klasickou hudbou prostě nic společného a milovníky klasiky řekl bych poprávu vůbec nemůže zajímat...

Moderní klasická hudba, která je podle mě ke škodě samotných posluchačů klasiky docela opomíjená, to jsou jména jako Van Den Aa, Mitterer, Honegger, Paredes, De Raaff, Oehring a další a další, o Pendereckim, Dutilleuxovi a podobných klasicích nemluvě. I v Americe se najdou dobří modernisté (a nemyslím zrovna Batese).
(na druhou stranu přiznávám, že to často není snadný poslech (ve smyslu ne-primitivní) a že je spousta současných autorů, kteří nejsou dobří)

Tolik za mě.

Owen Underhill • Still Image (2012) | Centrediscs CMCCD 17412
Quatuor Bozzini | Francois Houle clarinet, Jeremy Berkman trombone

.