Charles IVES _ The Piano Music
--------------------------------------------------
Philip Mead
2013 Metier

Klavírní hudba Charlese Ivese je můj nový nádherný objev a velice rychle se zařazuje mezi mé velmi obdivované a poslouchané autory.
Je to mix neo-klasicismu, imprese a moderny, který je prostě kouzelný.
(dost podobný je třeba pozdní Rääts)
Snad nejvíc vynikne ve 2. větě Hawthorne jeho slavné druhé sonáty zvané "Concord Sonata".


Je docela dost povedených nahrávek, volím osvědčeného Philipa Meada, hlavně proto, že jde o dvojdiskový komplet s více než 2 hodinami hudby...

Obal ovšem považuji za nejhnusnější obal všech dob.

David del Puerto _ Boreas
--------------------------------------------------
Various
2013 Tritó

The Adventures of Contemporary.

Vynikající je jak titulní Boreas, tak Fantasía Segunda, ta se mi fakt líbí.
Záhadou je skladba Mito, která celku neodpovídá nekvalitou nahrávky.

Rachmaninoff - Piano Works
MinJung Baek
2019 OnClassical

Když prostě dostanete chuť na překrásnou klavírní hudbu bez všech "ale" nebo "téměř".

Video kde je vidět značka nástroje a umístění mikrofonů:

Per Arne GLORVIGEN _ Buenos Aires * Paris * Chicago
---------------------------------------------------------------------
Per Arne Glorvigen - brandoneon
Andreas Brantelid - cello
Norwegian Chamber Orchestra
2019 Norwegian Society of Composers

Brandoneon je typ knoflíkové tahací harmoniky, na levé ruce má 33 a na pravé 38 knoflíků, každý hraje dva tóny posunuté o oktávu, většina z nich jiné při zavírání a jiné při otvírání, u některých knoflíků je rozdíl půltón, u jiných tón, u dalůších třeba kvinta .......... zkrátka hráčsky asi nejtěžší harmonika na světě. Ovšem zvuk je super.

Album otevírá "double concerto" "Nor v Buenos Aires" s komorním orchestrem, zbytek už hrajou jen Glovingen na brandoneon a Brantelid na čelo. Zajímavá a skvělá hudba, která mě zase jednou zcela nečekaně přišpendlila na poslechové místo.

Důvodem silného zážitku je i nahrávka - malý komorní orchestr je tak neuvěřitelně přítomný a blízko, že má člověk pocit, že by mohl vejít mezi muzikanty a na každého si sáhnout. Následující rozhovor dvou nástrojů je z hlediska hifi dokonalý - prostě sedíš kousek od muzikantů. Zcela reálně.

Album uzavírá nádherná hříčka Very Early Morning Blues ......... po jejím konci jsem ještě 5 minut seděl a vstřebával to.

Mimořádný hudební i hifistický zážitek, doporučuji všemi deseti. 100%

Leoš Janáček - Kreutzerova sonáta
----------------------------------------------------
Norwegian Chamber Orchestra, Terje Tønnesen
2017 Lawo Classic

V Norsku je jak známo zima a tma. Lidé tráví volný čas v teple a pod střechou. V hospodách, ale také v koncertních sálech, klubech. Nebo doma v poslechovkách. Vzhledem k bohatství celé společnosti bude i výskyt špičkových drahých aparátů na 1000 obyvatel vysoký. A bude tomu odpovídat i nabídka nahrávek...

Norský komorní orchestr je po Finském rozhlasovém orchestru můj další radostný objev ze studeného severu.

Janáčkova Kreutzerova sonáta je nádherná a světoznámá. A to, jak je Norským komorním orchestrem zahraná a nahraná, to je prostě BOMBA!!!
Už úvodní tóny violoncella prozradí skvělou a výraznou akustiku nahrávacího prostoru, když se poté rozezní všechny nástroje, je to tak konkrétní, hmatatelné, přirozené a živoucí, až vám vstanou chlupy na těle...

Naprosto špičková záležitost, nejvyšší doporučení. 100%

Neni to brandoneon, ale bandoneon

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bandoneon

NORDIC SPRING (Grieg, Atterberg, Svendsen, Nielsen, Bræin, Sibelius)
Norwegian Chamber Orchestra, Terje Tønnesen
2013 Simax

Kdysi jsem četl rozhovor s Williamem Lowem, šéfem Audioquestu, kde říkal, že nejlepší poslech klasické hudby pro něj neznamená, že se ukrutánsky soustředí na hudbu a její provedení, ale že je to jako nechat se unášet řekou...
Samozřejmě to nejde s každou klasikou, ale zrovna pro tohle album se to hodí - po pár sekundách už jsem plul s mocným proudem nádherné hudby a vlastního snění.

Další skvělý, čistě smyčcový počin Norského komorního orchestru. Úvodní Grieg je přenádherný.

American Piano Works of the 1940s (Foss, Carter, Bernstein, Ruggles, Kirchner)
Sara Laimon
2006 Albany Records

Z mého pohledu:: božský Elliott Carter, toho mám fakt rád, velmi zajímavý Leon Kirchner, o kterém se toho budu chtít dozvědět víc, solidní Ruggles a Foss. Nejhorší je nudný ufňukaný Bernstein, který napsal i lepší dílka než zrovna Seven Anniversaries.