Jestliže se o Chicagu říká, že je to nejameričtější americké velkoměsto, Filadelfie je tím nejevropštějším. Jsem rád, že právě tady stojí v čele orchestru můj oblíbený Yannick Nézet-Séguin. Zaujal mě už kdysi svou Mendelssohnovou "Italskou" symfonií s komorním orchestrem EU, která je v jeho podání opojně melodická (taky pro DG). Teď má k dispozici skvěle znějící, prvotřídní orchestr a já se těším, co vše nám tahle spolupráce přinese...
První Rachmaninova potvrzuje nejvyšší ligu -- jak interpretačně, tak zvukově.
V diskusích se opakují dotazy na kvalitní nahrávku Antonio Vivaldi - The Four Seasons. Níže v odkazu jedna taková je a je to SACD - hybrid a MCH. Kromě Vivaldiho je tam ještě Pachelbel a jeho známá skladba Canon In D Major a Bach s Brandenburg Concerto.
Celá placka je skvěle nahraná a plná příjemné a melodické hudby, která může zaujmout i začátečníka v klasice. Mám ji doma několik let a včera přišla po čase na řadu k roztočení. Skvělý hudební zážitek - mohu jen doporučit.
Lars-Erik Larsson je člolvěk 20. století se vším všudy (1908 - 1986) a skladatel mnoha stylů -- pozdní romantik, neo-klasicista, serialista...
Některá jeho díla jsou takové ty dlouhé táhlé litanie (které nemám moc rád). Někdy má takové pasáže. A někdy je prostě hravý a plný nápadů.
To je případ 2. symfonie, která je doslova okouzlující a plná rozverných melodií.
Velmi zajímavá je i hříčka s vtipným názvem Barococo suite -- aneb jak vidí modernista baroko s úctou k tradici.
Popravdě nechápu, jak to že není Goldmarkova hudba součástí repertoáru každého druhého orchestru.
Je nádherná jako málokterá romantická, on dokáže rozehrát celý orchestr v bláznivě opojném reji, kdy se rytmika, dechy i smyčce proplétají, doplňují, kontrapunktují i splývají (ve skladbě je samouk!!!), umí nádherné melodie a jeho finále jednotlivých skladeb, to je prostě nejvyšší liga vůbec --- dovedu si představit, jak na konci In Italien lidé vyskakují ze sedadel a bouří ovacemi...
Im Frühling, In Italien, Götz von Berlichingeer nebo Aus Jugendtagen jsou jedny z nejkrásnějších symfonických poém, jaké jsem kdy slyšel.
Vysoce experimentální klavírní hudba. Nelehká, nicméně poslouchatelná. Už delší dobu jsem nic takového neposlouchal, takže jsem byl vcelku nadšený. Jako modelovou bychom mohli vzít 4. větu 8. suity, která když by do ní člověk vstoupil někde v půlce, tak se může jevit jako náhodné mačkání kláves. Ale po chvíli se ukáže, že tam jistý řád je. Je to jakoby protipól dejme tomu Mozarta, který je přes jisté zvraty vždy přehledný a uspořádaný. Tohleto je hudba, ze které vidíme jen okraj, zbytek se noří v neprůhledném chaosu........
--------------------------------------------------------------------------------- Seattle Symphony, Thomas Dausgaard
2017, 2020 Seattle Symphony Media
---------------------------------------------------------------------------------
Že je Carl Nielsen velký symfonik se dočtete všude včetně Wikipedie.
A je to čistá pravda.
Ohromující plná orchestrální hudba, evropská obdoba George Chadwicka.
Hustím do sebe Nielsenovy symfonie už asi měsíc a interpretačně je mojí volbou nastudování Thomase Dausgaarda se Settleským symfonickým orchestrem (live) -- spojité, nestrojové, muzikální ..............
Nádhera.
To jsou relevance zdejších hodnocení a prakticky nic jiného ze skutečného Hifi se tady v diskusi již neodehrává. Špačkobudky totálně na h...., ale nejdůležitější parametr je : Audiofilský bass-reflex design. To bude bomba. Je to sice každého věc, co vlastní a na čem poslouchá, ale v těchto parametrech diskutovat na Hifi fóru, je poněkud nešťastné. Dadaft sem tlačí neustále ty "dráťákové" hity, ale o čem to vypovídá, co z toho plyne pro Hifistu? Relevance nulová.
Ve skutečnosti jde o wide-stereo bedny, jejichž základ tvoří dva páry Pro-Ject Box 5. Jde o systém založený na součtových a rozdílových signálech a něčem, co Alan Blumlein označoval za "shuffling", česky "míchání" (levého a pravého kanálu). Vynálezce sterea totiž nebyl s jeho reálným zvukem spokojený. Byl spíš elektrotechnik, než akustik, takže ve svém čase se to snažil řešit obvodově a navrhl několik "míchacích" konzolí pro konečnou úpravu zvuku v nahrávacích studiích. Jenže se ukázalo, že to nefunguje úplně dobře a že se to bude muset řešit až v konkrétním poslechovém prostoru a akusticky. Zmiňuje to ve třetí a poslední revidované verzi svého patentu sterea, kde říká, že v blízkosti hlavního páru reproduktorů by měl být umístěn další přídavný pár, čímž by se velmi zlepšil stereo obraz a zmírnily některé problémy, které způsobuje akustika poslechové místnosti. Bohužel se už tomu nemohl víc věnovat, firma ho odvolala na jinou práci (byl to vynikající konstruktér obecně) a pak přišla válka, ve které zahynul...
Myslím, že jsem to rozlouskl, ale je to fuk - stejně to nikoho nezajímá a drtivá většina hifistů nemá ani nejmenší tušení, o čem to mluvím.
Takže vy si pište svoje a poslouchejte svoje,
já poslouchám šest sedm hodin denně klasickou hudbu a doslova se jí opájím (kdysi jsem na F-sportu prohlásil, že chci hi.fi na poslech klasiky), a dovolím si každé desáté patnácté album doporučit, pro jeho nádhernou hudbu nebo pro nějakou zajímavost...
Do hi-fi už se nebudu montovat, slibuju, ještě si dokoupím sub, přece jen špetku basů navíc by to chtělo, ale i bez něj se dá s wide báječně žít, ale to už nebudu probírat, už prostě nikdy o káblech, bednách, zesilovačích apod. nenapíšu ani slovo.
Jen o hudbě (a nahrávkách)...
P.S. Samotné Pro-Ject Box 5 by mi rozhodně nestačily, ale jsou to skvěle navržené a postavené malé dvojpásmové bedny od někoho, kdo ví, co a proč dělá.
Díky za tip, nenech se odradit machrováním. Mohu Ti potvrdit, že nahrávka je výborná. Klavír mám rád, často jsem ale zklamán nahrávkou. Buďto zní jako bych poslouchal v předsálí nebo naopak jako by byly mikrofony umístěné pod zavřeným křídlem. Tebou uvedená nahrávka klavíru vyvodí iluzi, že je skutečně před tebou.
Současná Sinfonia of London je už třetí reinkarnace orchestru stejného jména, tentokrát ji v roce 2018 provedl dirigent John Wilson. https://sinfoniaoflondon.com/
Recenzenti se mohou zbláznit nadšením a ono se není co divit. Zvuk orchestru je naprosto fenomenální.
Už v prvních sekundách fyzičnost basových nástrojů rozvibruje zvuk v poslechovce....... to jak znějí veškeré smyčce přesahuje možnosti popisu, jsou tak živé, fyzické, věrné, až srdce usedá...
Zaručeně jedna z nahrávek roku 2021.
A už se těším na průzkum jejich dalších děl pro Chandos.
Reference 
