Ano, máš pravdu. Píšu často hodně rozmáchle, to je prostě můj styl. Když zkouším psát úsporněji, neleze to ven. No, a recenzované album pro mne znamená hodně, to je taky fakt.

Pro mě je prioritní psaní o hudbě, pišu hodně, dlouho a rád. O hi-fi píšu spíše okrajově, na hifiroom je skvělé, že jsou tu hudebně orientovaná vlákna.

Nadšená recenze sice dovede navnadit, ale je nutno si uvědomit, že jde jen o individuální a nepřenosný názor. Napsaný v dobré víře, ovšem. Takže je tu vždy určitá pravděpodobnost, že po velkém očekávání a netrpělivé nedočkavosti se nakonec žádné nadšení nedostaví. Je to vlastně normální. Každý muziku můžeme vnímat jinak. Ani stovka pozitivních recenzí neznamená, že se stoprvému posluchači bude album líbit. A naopak, ovšem.

Takže pokud na kterékoli mé oblíbené album nakydáš cokoli nepěkného, nijak se mne to nedotkne. Naopak, budu rád, že jsi je zkusil a upřímně sdělil svoje pocity. Což je zásadní, i to "zkusil", i to "upřímně sdělil".

Grendel. Miluju tento opus. Pro jeho rozmanitost, náladovost, změn tempa, zvuk kláves atd. atd. Navíc je to pro mne vždy návrat do mladí. Doba (středoškolská, s opusem jsem se seznámil až v roce 1988, B'sides Themselves) černých burz, dělání si repro za pomoci stejně postižených kamarádů, shánění tape decku Aiwa a .... prvních lásek (krom děvčat byl jednou z nich právě Marillion)

Antony píše: ↑

11 srp 2022 11:33

Naopak, budu rád, že jsi je zkusil a upřímně sdělil svoje pocity. Což je zásadní, i to "zkusil", i to "upřímně sdělil".

Takže Grendel. Za najslabšiu považujem tú časť, v ktorej kapela uháňa pomerne rýchlo, dlho a monotónne. Inak nie je veľmi čo vytknúť. Text je asi najprepracovanejší, aký Fish vytvoril. Úžasne dramatizujúci vokálny prejav a naozaj pôsobivé inštrumentálne výkony. Krásna (bohužiaľ krátka) je pasáž s organom. Časť, hraná pred záverom v nepravidelnom takte, vzdialene pripomína Supper´s Ready. Záverečné sólo je lahôdka. Škoda, že sa podobným eposom Marillion nevenovali aj v budúcnosti - ale podaktorí muzikanti neradi vstupujú do tej istej rieky. Inak by existoval aj Amarok pt. 2, resp. pt. 3.

Má niekto v merku kapelu Strangers on a Train? Ide o britskú neo-prog (super)group, v ktorej boli na začiatku 90. rokov aktívni Clive Nolan, Karl Groom, Alan Reed alebo Tracy Hitchings.

STRANGERS ON A TRAIN
Tahle kapela s Hitchcockovským názvem patřila v devadesátkách do mého pravidelného poslechového žebříčku. Hlavně debut The Key (1990), později přejmenovaný na The Key, Part I - The Prophecy, je poměrně originální neo prog s neobyčejně stavěnými kompozicemi a přitažlivým dámským vokálem. Dvojka mne už tolik nebrala, ani nevím proč, dlouho jsem obě alba neslyšel.

Tehdy jsem kompletoval vydavatelství SI Music, kde se prakticky nedalo sáhnout vedle. Silná nostalgie.

Antony píše: ↑

11 srp 2022 11:33

Ano, máš pravdu. Píšu často hodně rozmáchle, to je prostě můj styl. Když zkouším psát úsporněji, neleze to ven. No, a recenzované album pro mne znamená hodně, to je taky fakt.

Hodnotenie recenzii uzivatela Antony na www.rockboard.cz

**1/2

"Pisat o hudbe, je ako tancovat o architekture"

Aj ked to znie ako dalsi vtipny bonmot, tak je v tej vete skryta hlboka pravda - niektore veci su tazke, vyzaduju vynimocny talent a mnoho znalosti. A priznam sa, rad o hudbe[a celkovo o umeni] citam. Dobry clanok ma ako konzumenta hudby posuva dalej, ukazuje mi netusene polohy a suvislosti a na konci sa v choase vsednych dni zlozia 2 kusky puzzle dokopy.

Dnesna doba je demokraticka, v zmysle, ze skoro kazdy ma pristup skoro ku vsetkemu. A zaroven doba dala velkej skupine ludi pocit, ze ich nazor je podstatny a vytvorila falosnu ekvivalenciu medzi vedomostami a snahou. Devastujuce ucinky na spokocnost vidime, ezo-matky sa v televiznej diskusii stretavaju s pediatrami, vykladacka tarotovych kariet diskutuje s fyzikom s CERNu. Dnesny svet najviac pripomina dystopiu z diela Goerga Zebrowskeho "The Word Sweep" a zaroven ukazuje ako to bude raz vyzerat vo svete, kde si kazdy chce byt rovny [ "Harrison Bergeron"].

Kde do toho zapada Antony? Nebudem citatela napinat, nie je to novy Jonathan Richardson starsi. Je to len dalsi fotograf s drahou zkradlovkou Nikon, podopierajuci sikmu vezu v Pise, ekvivalent Anny Z [54], Nachod, "Tak ten Leos Mares, ten by supr, ty kostymy, a Natalka Grossove hezky tanci", len povedane vela slovami.

A pritom to je skoda, Antony nepochybne ma znalosti a je vnimavy posluchac, aj ked tie znalosti su skor insitneho, praktickeho charakteru, ako ma sused Jaroslav ["ja vam hovorim, my chodime s chlapmi po stavbach po celom Slovensku - a najlepsia drzkova je v Hornych Oresanoch u Zeleneho Psa"]. Jeho recenzie su konstantnym prudom pseudointelektualnych, emocne podfarbenych adjektiv, ako ked ambiciozneho muza povysia do bezvyznamnej funkcie ["noooo, delali jsme breijnstormign worksop na ten kuul ficr, a je mesidz od skrammastera, je ze to bude celendz performovat v badzetu"]. Je to len take LIBI/NELIBI povedane 1000 slovami, kde by stacilo zdielat recenziu niekoho, kto teme rozumie a vie aspon trochu pisat.

Ak by som mal ohodnotit literarnu kvalitu hudobnym jazykom. "Monotonny techno-remix cover verzie priemernej skladby s DR3, kde je uplne jedno, kde clovek zacne citat/pocuvat, lebo to je len prud zvukov/slov vytvorenych pre samotneho autora" Bolo by to neskodne, ale bohuzial, to ze Antony dostal verejny priestor, v nom vyvolalo iluzie o sebe samom, ako o arbitrovi vkusu a pravdy, ktory postupne coraz nekompromisnejsie presadzuje svoj nazor a neuvedomuje si, ze vsetci co mu tak horlivo pritakavaju su len jeho odrazy v zrkadle.

A zaco su tie dve a pol hviezdicky? Jedna za snahu a ovladanie gramatiky, druha za prehlad a nadsenie. A ta pol hviezdicka je za tento moment v recenzii na zvukovy paskvil skupiny Metallica, ktorej Antony udelil 4* "Tak říkám taky, nazdar. Metallica jsou kus mého hudebního života, a tohle album se mi líbí, i přes ten posraný zvuk. Díkec, všechno dobrý." Ako ked stretnete odliceneho Nergala z Behemothu, ktory vychadza z obchodu s hrackami a drzi ruzove princeznickove saty pre dceru.

@Antony, viem, ze so svojim nadhladom sa neurazis. Proste som sa zobudil v skvelej nalade a mal som chut na taky drobny zart, a kedze dnesna technika ponuka nekonecne moznost, tak som dany text nadiktoval pocas prechadzky v lese so psom.

Ani to nemyslim moc vazne, len som ti chcel naznacit - hudba je zabava a nie kazdy, kto si s chutou vypocuje nieco, co nesplna tvoje naroky je obnedzeny idiot. A budes sa divit - su cover verzie, co su lepsia ako orginaly a remixy co prekonaju povodne dielo o parnik.

Fidji99

Nemám s tím sebemenší problém, vše je v naprostém pořádku.
Stejně jako hudební skladbu je i literární dílo možno podrobovat kritice. Recenze je definovaný autorský literární útvar (dílo), který lze hodnotit. Nemám absolutně nic proti.
Každé hodnocení uměleckého díla je vyjádřením pocitů, které jsou z principu individuální a nepřenosné. Výsledek se může pohybovat v celém rozpětí hodnotícího spektra a má jen relativní význam. Dozvíme se jenom, jak moc se dílo trefilo do vkusu autora předmětné recenze. Jakákoli argumentace je v tomto smyslu kontraproduktivní. Proto i každé moje osobní hodnocení jakékoli hudby je jen zveřejněným individuálním názorem, stejně tak i Fidjiho hodnocení mé recenze je plně oprávněné sdělení jeho osobního názoru, který respektuji.

Jinými slovy - v umění neexistuje správně/nesprávně, ale pouze líbí/nelíbí. Přijmout tento fakt je pro někoho nelehké, někdo se s ním smířit nedokáže nikdy.

Jak je toho těžké dosáhnout ukazuje i sám Fidji99, když uvádí, že "Je to len take LIBI/NELIBI povedane 1000 slovami, kde by stacilo zdielat recenziu niekoho, kto teme rozumie a vie aspon trochu pisat.", a přitom sám ve své recenzi recenze provádí přesně to samé. Předpoklad, že někdo něčemu v umění rozumí mne vždycky pobaví..

A ano, souhlasím, Antony je jen mírně poučený laik se zhruba 40 letými poslechovými a literárními zkušenostmi, nic víc.

Progresivní rock...kdo je typickej představitel oboru?
ale, prosím krátce, 2-3 věty stačí, děkuji.

Lechos:

1. vlna - konec 60. let a první polovina 70. let, spousta kapel (kvůli chronologickému odlišení nazývaná "art rock")
The NICE, YES, KING CRIMSON, VAN DER GRAAF GENERATOR, JETHRO TULL, EMERSON, LAKE & PALMER, GENESIS, FRUUPP, GRYPHON ...

2. vlna - 80. léta, spíše ojedinělí solitéři (kvůli chronologickému odlišení nazývaná "neo progressive rock", zkráceně "neo prog")
MARILLION (s Fishem), IQ, PENDRAGON, TWELFTH NIGHT, ABEL GANZ, PALLAS, QUASAR, JADIS

3. vlna - 90. léta až současnost, kvanta kapel (nazývaná prostě "progressive rock", s různými přízvisky jako "symfo", heavy, atd. Výraz "neo prog" se používá i pro tyto pozdější kapely, pokud se výrazně neodkloní od hudebního modelu kapel z let osmdesátých)
ARENA, The FLOWER KINGS, SPOCK'S BEARD, GALAHAD, CLEPSYDRA, CHANDELIER, COLLAGE, MYSTERY ...

Výčet typických představitelů se může lišit podle preferencí. Platí, že čím blíže k současnosti, tím větší stylový mix, takže složka "progressive" se stává pouze jednou z mnoha. Ale i tak napříč všemi desetiletími vznikají a fungují klasicky stavěné progresivní soubory s téměř nulovými vlivy pozdějších stylů. Každý si vybere, i staromilec, i hledač neotřelého.
Ještě pro jistotu doplňuji, že rozdělení do vln není nijak oficiální ani striktní. Je to moje vnímání reality hudebního vývoje. Ale různé encyklopedie to vidí podobně.

Ano...někdo tam řadí formace jako Atomic Rooster, Humble Pie, Spooky Tooth, Zebra a kdeco podobného, ani autoři encyklopedii rocku (mám jich asi pět - Weiss, Guiness, Wich, Bartas, Gloger) nejsou zcela jednotní, dík.

Netvrdím, že se u těchto interpretů progresivní prvek v hudbě nevyskytuje, ale určitě bych je neřadil mezi typické představitele progressive rocku. Ovšem, v muzice je všechno strašně relativní, takže se lze setkat s lecčíms.

@Antony, ja som vzdy do progrocku zahrnal aj napriklad kapely typu TOOL.
V urcitych fazach aj taka Anathema, alebo dokonca Opeth. Mozno s prizmurenim oka aj Mogwai, napriklad.

Zda sa mi, ze tieto kapely nesu vacsi progres, ako tie kapely, co su zaseknute pevne v sedemdesiaych rokoch.

Server http://www.progarchives.com/ a mnoho dalších progresivní rock řadí ještě do mnoha subžánrů:

PROG SUB-GENRES: Canterbury Scene Crossover Prog Eclectic Prog Experimental/Post Metal Heavy Prog Indo-Prog/Raga Rock Jazz Rock/Fusion Krautrock Neo-Prog Post Rock/Math Rock Prog Folk Progressive Electronic Progressive Metal Psychedelic/Space Rock RIO/Avant-Prog Rock Progressivo Italiano Symphonic Prog Tech/Extreme Prog Metal Zeuhl Various Genres/Artists Prog Related Proto-Prog

Fidji99 píše: ↑

02 led 2023 20:19

@Antony, ja som vzdy do progrocku zahrnal aj napriklad kapely typu TOOL.
V urcitych fazach aj taka Anathema, alebo dokonca Opeth. Mozno s prizmurenim oka aj Mogwai, napriklad.

Zda sa mi, ze tieto kapely nesu vacsi progres, ako tie kapely, co su zaseknute pevne v sedemdesiaych rokoch.

Taky si to myslím. Ve smyslu progresu, jako vývoje, pokroku. Ale ono slovo "progresivní" již dlouho označuje hlavně historicky zavedený název, než nějakou vlastnost žánru.