Tak Alesko a Syčáku, zkuste to shrnout, jaká Dadaftova pravidla či postupy jste aplikovali a k jaké změně či výsledku došlo, v čem jste předtím udělali chybu , co jste se dozvěděli nového, co funguje, co ne, apod. Takové shrnutí...
To má smysl, ne jen legrácky a napadání. Já napsal alespoň něco, tak zkuste taky, konkrétně. Jak máte ustaveny bedny, proč atd. atd.
A konstruktivně.

To noaid: To nejde shrnout - poznal jsem Dadafta v době, kdy měl N.C. umístěny na minimálním prostoru svého obývacího pokoje, tamtéž jsem slyšel hrát dospělé sloupy Philipsy FB825, tytéž jsem slyšel i po přestavbě v prostoru, který je 3x větší než mám já. Z každého tohoto poslechu jsem si něco přinesl, ale nejen od něj, též od poslechu u Mikeho, Rowinga či Paula, nebo Hlavy. Pro mne byl závěr z těchto poslechů (tj. nejen u Dadafta) nesmírně jednoduchý = hodně daleko od stěn, dodržet symetrii a použít basové pasti (a akustické úpravy všeobecně jako základ všeho). Jestliže se něco z toho nedá dodržet, tak je potřeba najít možný kompromis, nebo radikální řez. Dadaft jej udělal velkorysou přestavbou, já posunutím beden do prostoru, poslechem v blízkém poli a akustickými úpravami, protože poslechovou místnost mám malou a někde žít musím.
Takže: Každý si ty své cestičky musí vyšlapat sám a sám zjistit co je pro něj nejlepší. Dadaft jen našel odvahu to realizovat a výsledky svých pokusů na fórum napsat, a následně nechat po sobě házet hovna a dělat ze sebe blbce. A to on není.

Aleska si jistě vzpomene, jak jsem se mu párkrát v soukromé korespondenci zmínil, že mi chybí silný spojenec. jít sám se dá jen tehdy, pokud člověk věří ve smysl takové cesty. ten jsem poslední dobou začal ztrácet.

děkuji Syčákovi, že našel chuť se mými "vyhulenými kecy" zabývat (a že je to silný spojenec o tom podle fotky nemůže být pochyb ). protože i když to posměváčci zprvu nepostřehli, mluví vážně. to je důvod, proč se vracím. ne proto, že mě k tomu vyzval takový lachim, co se všemu směje, ale znovuzrozením naděje. také u noaida se výrazně posunul můj dojem směrem k lepšímu. většinu ostatních bohužel limituje, že buď nemají vhodné podmínky, nebo sílu se podívat na stokrát omílané "pravdy" svýma očima (respect. ušima). protože neví, jaké to je, hrát jinou ligu.

navíc mám pár nových hudebních tipů.

několik poznámek:

Aleska píše:... a použít basové pasti (a akustické úpravy všeobecně jako základ všeho).

v malých poslechovkách asi ano. já žádné nepotřebuju. vím, zní to divoce, ale je to tak. při správném ustavení beden totiž člověk nepotřebuje líčit žádné pasti. nikde se nic obtěžujícího nehromadí. člověk se může opájet hudbou, být v ní úplně ponořený, a ve vedlejším pokoji může klidně spát malé dítě. vím, zní to divoce...
(teď jsem si vzpomenul na maličkou dceru mé kamarádky. když byla u mě na návštěvě, spali v místnosti, kde jsem měl aparát. tiše hrál. malá usnula. my se bavili v jiné místnosti, abychom jí nerušili. najednou jsme uslyšeli, že se probudila a hlasitě a šťastně se směje - hrála Mozartova Malá noční hudba. ano, TAKOVÉ to je.)
základ leží už v Blumleinově patentu sterea. respektive v tom, co z něj vlastně "zbylo" - dva bodové zdroje zvuku. dvě bedny namířené přímo na posluchače. jenže tehdy se psal rok 1931, vládlo mono a z dnešního pohledu hrůzostrašné zesilovací a hlavně zdrojové přístroje! přesto Blumlein dokázal dohlédnout (téměř všechny) důsledky svého vynálezu. jenže měl na mysli dva bodové VŠESMĚROVÉ zdroje zvuku správně umístěné vzhledem k hranicím poslechového prostoru. ostatně to (na rozdíl od "sweet spotu" a podobných krávovin) v tom patentu je.

noaid píše:Zatím se ještě nenašel nikdo, kdo by to u Dadafta slyšel a veřejně potvrdil, že mu to opravdu hraje tak, jak pořád říká. Nebo se na to nepamatuji? Nebo se někdo takový najde teď?

systém je skutečně (tedy v rámci mých možností) hotový jen pár dnů. neboj, už brzy by měly být první ohlasy.
co mě teď nejvíc trápí, je stav sítě. ne že by to odpoledne nehrálo vůbec, ale s hlubokou nocí je to nesrovnatelné. jsem tvor městský, ale padesát partají na jednom fleku má i své nevýhody. zrovna poslouchám Ancient Heart a už od prvních tónů je to fakt síla. tahle deska už dávno měla být v Doporučených nahrávkách.

noaid píše:mohu potvrdit, že opravdu i centimetrové posuny mají dost vliv na soundstage.

a v tom je kouzlo "zadního" páru beden. hrajou směrem od posluchače, takže je zdánlivě neslyšíš - když je vypneš, první dojem je, že se nic nezměnilo - ale ony to obživlé kouzlo hudby předního páru repro dokáží "stabilizovat". můžeš se libovolně pohybovat a hudebníci jsou pořád na svých místech!!! vím, zní to divoce...
to je druhý přínos zadního páru. ten první je, že díky němu můžeš právě správně nastavit vzájemný poměr (pravolevé) šířky a (předozadní) hloubky zvukové scény. protože to jsou jen dva konce jediné věci. a je to ostatně i logické, ne?

Sycak píše:Strávil na tom léta, nebojím se to tak nazvat, vědecké práce.

to jsi mi člověče, nebojím se to tak nazvat, zase zavařil. takový PMA si musel okamžitě kopnout... ale od něj už to beru skoro jako samozřejmost.
vědecká práce? dřina to byla. co já se natahal s bednama! to si nikdo ani neumíte představit. rok mi trvalo, než jsem se dokázal dostat přes půlku poslechovky...

....zrovna poslouchám Ancient Heart a už od prvních tónů je to fakt síla. tahle deska už dávno měla být v Doporučených nahrávkách...

O této nádherné desce Tanity Tikaram jsem již na fóru psal, šokem v kladném slova smyslu je pro mne nahrávka

Cathedral Song

, tento styl zvuku zbožňuji. Škoda je, že se i u ní potvrdila stará zkušenost, že prvé album bývá nejlepší. Je nejlepší - v rádiích se hrají songy z tohoto alba stále a to je staré moc a moc let.

Jinak nedokáži pochopit, jak dokážeš ty bedny stěhovat. Já se dřu jako kráva...

dadaft

jsem rád, že jsi zpět.
ač se všemu směji, ze tvé nepřítomnosti jsem smutný.
zdar je v dírách sýru.

Breton hadr, v Čechách styl nachází evidentně uplatnění až nyní, s cca 90-letým zpožděním.

Chudák Syčák.

Už jsem myslel,že se u lachima poučil a on toto.

Tak dlouho jste tančili na indiánském pohřebišti, až se duchové probudili a přišli si vzít, co jim patří.

boxer

tu fotku syčaka jsme fotili v brně...
po jistých "hrátkách".
proto má syčák tak zacuchané vlásky.
machalík něco povídal ...hm...něco jako "fingerspárty".
už nevím. anglicky nevládnu....

Aleska

Ty máš taky bedny co něco váží a také jsou již vyšší,dadaft má 10 litrové ptačí budky. Možná jsis měl koupit taky budky aby jsi se tak nenadřel

lachim

To je teda maso fingerspárty. To si ani radši nechci představit

dadaft

Zase jsi odešel a pak přišel ? Já nevim že se na to nevykašleš pořád se s někým hádat,není hlavní že jsi spokojený ty ?

lachim

jofták

Tak teď mě už je jasná ta hláška Machaldy o těch 20cm plachťácích. Nojo,teď to do sebe zapadlo jako hodinářskej strojek.

Ono to bylo na vyhulpárty a takto to dopadlo.

Ideální na posunování v prostoru a hledání optimálního poslechového místa.

Jinak DADAFT na vás prdí,užívá si poslechu a jako poslední věc vám přeposílá tuto krátkou stať svých pamětí.
Vemte si z jeho cesty příklad a budete též spokojeni.
A ruku na srdce,možná jediný DADAFT z nás zde byl takový,že tímto způsobem se jako hifista choval.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
High End není něčím, z čehož by se až tak jednoduše dala vyextrahovat nějaká univerzální pravda či formule úspěchu. Přesto s trochou rozumu a zkušenosti lze nalézt cestu ke spokojenosti věčně nespokojené hifistovy duše. Dobrých značek a komponentů je v dnešní době na trhu přehršel. Cílem tohoto článku není pokus o klasifikování jednotlivých vlastností a zvukových atributů těchto komponentů, ale spíše snaha o to, naznačit možnou obecnou cestu k tomu, aby si každý za co nejmenších finančních ztrát mohl nalézt ten zvuk, který mu vyhovuje. Kdybych měl před dvaceti lety ty zkušenosti s marnými pokusy nalézt vhodné komponenty, jaké mám dnes, ušetřil bych nejen nemalé finanční částky, ale i léta nespokojenosti. V tom se můj osud ale shoduje s osudy mnohých jiných příznivců High Endu a to mě též vedlo k tomu napsat tento článek a pokusit se tak začínajícím hifistům-audiofilům usnadnit cestu za dobrým zvukem a ušetřit je drahých zklamání. Na tomto místě je však dobré říci, máte-li možnost a jste-li ochotni do Vaší aparatury investovat milion korun a víc, neztrácejte zbytečně čas čtením tohoto článku, protože když je máte, pravděpodobně nemáte čas a vězte, že za tyto peníze koupíte komponenty, které budou zvukově sice odlišné, ale v kvalitě o které nemá smysl polemizovat a každý trochu seriózní prodejce se Vám v této cenové kategorii bude snažit dobře poradit, protože nebude riskovat, že by musel chodit po světě s otiskem čelního panelu zesilovače za statisíce na čele jen proto, že byste mu jej v návalu nadšení nad jeho dobrou radou omlátili o hlavu.

Jak tudíž na to? Vycházejme z hrubého odhadu, že na kvalitě zvuku se zhruba padesáti procenty podepisuje kvalita aparatury a druhými padesáti procenty akustika poslechového prostoru. Existují i extrémní příklady, kdy akustika nevhodného prostoru může mít až tak zásadní vliv na kvalitu (nebo lépe řečeno nekvalitu) zvuku, že jej nelze vykompenzovat ani sebelepší aparaturou, která v takovém případě ustupuje zcela do pozadí. Na takových příkladech však nelze postavit žádné obecné pravidlo, stejně tak jako to nelze postavit ani na specielně akusticky upravených prostorách. Proto pro obecné účely možností tohoto článku budeme tvrdit, že hovoříme o průměrném poslechovém prostoru obývaného bytu. Zcela záměrně vynechám v tomto článku otázku kvality nahrávek, jelikož to je bohužel věc, kterou ani při nejlepší vůli ovlivnit nedokážeme. Nejprve se ale podívejme na to, jak se chová klasický příznivec High Endu. Pustí si jednu nahrávku na své aparatuře – je spokojen, pustí si jinou nahrávku a je naprosto nespokojen. Brzy si tak rozdělí svoji sbírku hudby na poslouchatelné nahrávky a nahrávky neposlouchatelné. Začne se kolem sebe rozhlížet, navštěvuje studia a výstavy a na této pouti si poslechne množství komponentů, dozví se celou řadu zaručených rad na to, jak zpevnit rozpatlaný bas, jak pročistit středy, vzít výškám ostrost a zlepšit prostorovost atd. A začne experimentovat. Tu koupí nový kabel, tam nové reprosoustavy, tu nový zesilovač, tam nový přehrávač, tu novou síťovou šňůru....... Někdo má štěstí a na konci této obnovy svého systému je skutečně spokojen. Opak však bývá pravdou. A tak se z něj vyvine zcela speciální druh audiofila, který neposlouchá nahrávky hudby, která se mu líbí, ale té, která dobře zní na jeho aparatuře. Důvod neúspěchu však je přitom zcela jednoduchý a logický a nemá nic společného s alchymií. Je naprosto jedno jaký nedostatek Vašeho zvuku chce vykompenzovat, do doby, než budete vědět, jaký článek vašeho řetězce je za něj odpovědný, jsou to vše pokusy naslepo. Mnohdy je i určitý charakter zvuku též výsledek kumulace určitý zvukových charakteristik jednotlivých komponentů, to je však spíše otázka smůly a speciální situace.
Kde tedy začít při „sanaci“ Vašeho systému? Jednoznačně na začátku, čili u zdroje signálu. Je jedno jestli upřednostňuje analogové nebo digitální nosiče, je jedno jaké značky jste příznivcem, zcela nejprve si pořiďte (nebo alespoň vypůjčete) špičkový zdroj signálu i za cenu toho, že bude cenově nepřiměřeně drahý vůči zbytku Vaší aparatury. Jen tak totiž vyeliminujete marné pokusy napravovat nenapravitelné. Vše co na začátku řetězce na informaci v signálu ztratíte, nikde na cestě již nedoženete, jedno jak drahé komponenty za ním použijete. Bohužel je pravý opak v příbytcích našich audiofilů běžným jevem. Reprosoustavy za statisíce, krmené monstrózními a superstabilními zesilovači za další statisíce visí na CD-přehrávači za zlomek této hodnoty. Do doby, než budete přesvědčeni, že zdroj signálu je v pořádku, nemá smysl investovat ani korunu do dalších experimentů. Druhým krokem při výběru vhodného řetězce by mělo být racionální vyhodnocení akustických možností Vaší poslechové místnosti, na kterou by měl navazovat výběr vhodného typu reprosoustavy – regálové nebo sloupkové, uzavřená ozvučnice nebo basreflex, případně i jiné, méně frekventované konstrukce. Zde platí obdobné pravidlo. Vyberete-li si typově a velikostně nevhodné reprosoustavy, nepomohou Vám žádné peníze ani pán Bůh. Postavíte-li si do malé místnosti reprosoustavy s dvanáctipalcovým basovým měničem a basreflexovou ozvučnicí jen proto, že si myslíte, že menší soustavy bas nezahrají, nezachrání Vás před pomalým a zapatlaným zvukem sebelepší zdroj signálu za statisíce. Stejně tak v místnosti o šedesáti metrech čtverečních Jackpot s malými regálovkami nevyhrajete. Máte-li již představu, jaký druh reprosoustav by Vaší místnosti „slušel“ nejvíce, můžete se pomalu pustit do hledání vhodného kandidáta. Zde však přichází na řadu další pravidlo. Reprosoustavy byste měli vybírat vždy s ohledem na zesilovač, který vlastníte, nebo si hodláte koupit. Reprosoustava musí se zesilovačem z hlediska jeho výkonnosti a stability harmonizovat. To je však také jediné pravidlo při tomto výběru. Co se zvukové charakteristiky vyplývající z myriád možných vhodných kombinací týče, zde je to již jen a jen na Vás, k jaké značce reprosoustav a konstrukci zesilovače se přikloníte. Zde by mělo hrát roli již jen Vaše ucho. Nechte si prodejcem poradit, může Vás upozornit na některé věci, kterých si nezkušený audiofil nevšimne, ale za žádnou cenu nepřebírejte poslechový vkus kohokoliv. Nevyplácí se to. Nejenom, že každý člověk emocionálně jinak reaguje na určité frekvence, ale každý člověk skutečně naprosto odlišně slyší stejnou hudbu. V technických údajích výrobců se dočtete o lineárnosti frekvenčního průběhu reproduktorových soustav, že však každý člověk z fyziologických důvodů má zcela individuální a frekvenčně nelineární vnímání zvuku s odchylkami v řádu několika decibelů, o tom již žádný výrobce nepíše. Navíc je lidský sluch na některé frekvence citlivější, vnímá je při stejném akustickém tlaku subjektivně jako intenzivnější a nepříjemnější. Zde je dobré zmínit několik dobrých „technických“ tipů při výběru, které nejsou závislé na vašem osobním vkusu. Vyvarujte se toho, abyste při hledání vhodné kombinace reprosoustav se zesilovačem poslouchali jen jeden druh hudby v jedné kvalitě. Častou zásadní chybou bývá, že si potenciální kupec sebou přinese „nabušenou“ špičkovou nahrávku, s nacinkanými výškami a burácejícími basy a myslí si po vzoru – když to zahraje dobře, tak zahraje všechno ostatní – že si objektivně vybere vhodnou reprosoustavu. Opak je pravdou. Dobrá nahrávka zní i na celkem průměrné aparatuře obstojně. Zrno od plev se dělí právě na problematičtějších nahrávkách. Proto si vyzkoušejte nejen jeden žánr (může se Vám během doby změnit vkus), ale i různé kvality, různé složení instrumentalizace a různou kvalitu nahrávek. A ještě jeden důležitý tip. Nenechte se oslnit „efektním“ zvukem. Mnohdy reprosoustavy, které v první chvíli zní „úžasně“, začnou při delším poslechu „nervovat“.

Máte-li již ve své místnosti kvalitní zdroj signálu, vhodnou kombinaci zesilovače a reprosoustav, je správná doba si začít hrát a to nejen doslova. Začněte experimentovat se správným umístěním a natočením reprosoustav a poslechového místa, zkuste různé modifikace v rozmístění některých bytových doplňků v rámci možností zachování rodinného klidu. Nevěřili byste, jak dobrý vliv na zvuk může mít rozvěšení větších obrazů na plátně a jak špatný pověšení zasklených grafik. I dobře umístěná větší zelená rostlina se může pozitivně projevit na zvuku a nádherný designový skleněný stůl jej může totálně rozbourat. Dělejte pokusy s různými signálovými a reproduktorovými kabely prostě hrajte si. To je doba, ve které každé další i sebemenší zlepšení zvuku přináší radost. Máte-li hodně roupů a ještě jste zcela nezruinovali rodinný rozpočet, můžete začít experimentovat s předzesilovači (máte-li dělené zesilovače). Na rozdíl od řady jiných, zastávám názor, že není nezbytně nutné mít kombinaci předzesilovače a koncového stupně od stejného výrobce. Z hlediska výstupní a vstupní impedance je naprostá většina dnešních přístrojů volně mezi sebou kombinovatelná a jestliže jsem psal, jak důležité je zvolit vhodnou kombinaci parametrů akustiky místnosti – reprosoustav - koncového zesilovacího stupně, máte u volby předzesilovače téměř volnou ruku. A jaký obrovský vliv na charakter zvuku předzesilovač může mít je až neuvěřitelné. Je to tak jeden z mála článků řetězce, se kterým můžete libovolně experimentovat bez ohledu (téměř) na ostatní. Nejrůznějších dalších možností zvukového tuningu je tolik, že by vystačily na desítky článků a lze očekávat, že se jimi bude redakce podrobněji zabývat. A co říci na konec? Snad jen, že High End dokáže být nakažlivější než prasečí chřipka, umí přinést řadu zklamání z nevyplněných očekávání ale i množství radosti. Ať již je jakýkoliv, vždy není levný. A tak doufám, že tento článek bude jednou z možných cest, jak se vyvarovat zbytečně drahých chyb.

boxer píše:Jinak DADAFT na vás prdí,užívá si poslechu a jako poslední věc vám přeposílá tuto krátkou stať svých pamětí.
Vemte si z jeho cesty příklad a budete též spokojeni.
A ruku na srdce,možná jediný DADAFT z nás zde byl takový,že tímto způsobem se jako hifista choval.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
High End není něčím, z čehožmožností ........................................... zbytečně drahých chyb.

S veškerou vážností, které jsem (pokud vůbec) na tomto místě schopen, tvrdím že tenhle BAREVNÝ příspěvek informační hodnotou o 300 % převyšuje jakýkoli jiný příspěvek z tohoto i jakéhokoli jiného fóra, které jsem za poslední tři roky četl. A naprosto bez (_i_) taky říkám, že by to mělo jít "na titulku". Tak pod 90 % bych se klidně podepal a možná i něco malinko doplnil. Nicméně platí to, co řečeno v první větě.

Dle mého soudu by přečtení tohoto příspěvku, s následným krátkým zamyšlením nad přečteným textem, ušetřilo mnoha lidem (i zde přítomným) to zbytečné a nikam nevedoucí "chození v kruhu"...

J.S.

Ne J.S.
Hi-Fi je nádherný drahý adrenalinový sport, spojený s příjemným nakupováním ve studiích, na aukru, e-bay, e-schopech ( rád si dávám do košíku Wilson Audio Maxx), následný prodej s příjemně bolestivou ztrátou, léty šetření, zanedbávání ošacení a výživy. Třeba kamarád si potrpěl na placení čínským výrobcům přímo a předem a následně sledoval internetem cestu lodí, vlakem, kamionem. Úžasná zábava, posílal mi SMS s výkřiky: už je v Azerbajdžánu!, Turecku. . .
Vrcholem jakým mě uvedl v úžas nejvyšší bylo, že mi pošle 30t. a mám mu koupit, co uznám za vhodné.
Tomu říkám zážitek!
Otevřít balík za své peníze a čekat, co tam bude! Třeba cihly? Přiznám se bez mučení, zbaběle jsem vycouval, dokonce jsem mu naznačil, že je na hlavu. Dnes už tomu rozumím.
Cesta je cíl.