To se mi to tady rozjelo.
Dokázat, že má kabel vliv na zvuk je přece úplně jednoduché. Stačí ze zesáku k bednám natáhnout místo klasického kabelu tenké smaltované drátky, třeba průměr 0,4 mm, a vylezou ti detaily a zmizí basy. Vliv průřezu a skin efektu v přímém přenosu. Je to tak strašně slyšet, že si nedovedu představit, že by to nešlo změřit.
Na druhou stranu kabely mají jen omezený počet ovlivnitelných parametrů, odpor, inkukčnost, kapacitu, délku, průřez, materiál a jeho čistotu, dielektrikum, skin efekt, konstrukci (pletená, kroucená atd.), stínění ...... a co vlastně dál?
Každá z nich - více nebo méně - může výsledek ovlivnit. Párová čtyřka je velmi odolná proti všemu rušení, plochý kabel nejde udělat moc dlouhý, jinak zní hrozně atd.
Ale není to tak, že by těch parametrů bylo hodně a měly obrovský rozptyl vlivu při normální konstrukci, tj. délce několik metrů max, solidní ploše průřezu 2,5 - 6 mm2 atd.
Proto se pro kabely nehodí příměry třeba ze světa automobilů, kde je nesmírné množství vlivů a je prostě obrovský rozdíl, jestli řídíš cenově nesrovnatelné Citigo, Octavii, Mercedes E, Porsche 911 nebo Formuli 1.
Ale naopak se hodí ten můj příměr s botama -- jsou levné šunky, ale když použiješ u všech parametrů dobrou kvalitu a odpovídající míry, máš základní dobrý kabel za rozumnou cenu. Jednotlivé konstrukce se mírně liší ve zvuku, ale navyšování ceny do nebes už žádný kvalitativní přínos nemá, nejde do nekonečna snižovat odpor atd., extra drahé kabely se mezi sebou liší stejně jako ty "normální".
Tady už ale nastupuje psychoakustika, mocná čarodějka...
To samozřejmě platí u analogových signálních a repro kabelů, u power kabelu mě to ovšem dost překvapilo, to přiznávám a moc to nedává smysl...