Se zpožděním bych rád tímto poděkoval Korýšovi za milé přijetí v jeho poslechovce. Velmi příjemný podvečer, možnost dosyta si pokecat o hudbě a zároveň možnost detailně si poslechnout jeho sestavu.
Marantz, Denon a Usher je sice papírově "lehká váha", poslechovka není z největších a posez je přímo u zadní zdi - při prvním obhlédnutí pokoje mi v hlavě vyskočily mnohé otazníky,
ale
stačilo pár minut a měl jsem jasno - hudba z této sestavy a v tomto prostoru mi opravdu ŠMAKOVALA !
Z regálků nevychází tolik basů co ze sloupků, ale v tomto případě to byla výhoda - basy se nehonily po pokoji, nevznikal žádný zvukový maglajz. Nástroje byly dobře lokalizovatelné.
Po pěti-šesti zkušebních skladbách jsem testování hodil za hlavu a plnými doušky si užíval emoce z pouštěné hudby. Hostitel mi pouštěl pro mě neznámé desky, ze kterých mě nejvíce nadchla:
Stanley Clarke / Al Di Meola / Jean-Luc Ponty - "The Rite of Strings" (1995)
Korýš ji měl mazácky nachystanou na samý závěr, když už jsem se chtěl rozloučit .
Nikdy nikde jsem to cdčko neviděl, netušil jsem, že tito tři "strunní (strunoví?) titáni" někdy spolu něco nahráli.
Stručně: byla to pecka zvuková i hudební.
Zvukově: Strings se na akustických nástrojích trhaly jako v reálu a ani kytarový syntezátor nezněl nepříjemně uměle.
Hudebně: ve srovnání třeba s (pro mě posvátnou) deskou dua Metheny/Haden se mi tato zdála rychlejší - Al di Meola tomu dává odpich. Uvolněná atmosféra. Skvělý fusion-jazz.
Korýši - už jsem si doma v poličce udělal místečko vedle "Friday Night in San Francisco" - tam bude "The Rite of Strings" náramně pasovat! Děkuji za tip!
Btw.: mlsně koukám na Amazonu na DVDčko se záznamem koncertu v Montreaux 1994
