Ako zistím pri japonských vydaniach, že výroba vinylu neprešla žiadnou digitalizáciou? Niečo ako je AAA.

Bohužel v dnešní době je to nesplnitelné přání. V 99,99% je předpoklad hraničící s jistotou, že digitalizace byla hned na počátku. V případě starých nahrávek je také jistota, že původní analogové master tape se neposílají poštou např. z GB do Japan. Musel bys mít původní LP vydané v 60., popř. do poloviny 70. let.

Ja mám tuším najstarší vinyl DDA z roku 1980 od Carlose Santanu - The swing of delight a je to bohužiaľ zvuková tragédia. Z toho istého roku mám aj ďalší originálny vinyl Bruce Springsteen - The river a zvukovo tá istá tragédia. Čiže na 99,99% budú pôvodné japonské vinyli od roku cca 1980 DDA?

Alebo ADA?

Cernan píše: ↑

31 srp 2026 10:50

Ja mám tuším najstarší vinyl DDA z roku 1980 od Carlose Santanu - The swing of delight a je to bohužiaľ zvuková tragédia. Z toho istého roku mám aj ďalší originálny vinyl Bruce Springsteen - The river a zvukovo tá istá tragédia. Čiže na 99,99% budú pôvodné japonské vinyli od roku cca 1980 DDA?

A je to tu zas, rádoby odborník a parodie na hifistu v jednej osobě jménem Cernan, opět nezklamal, další téma který se mu zrodilo v hlavě a další zcestný bláboly. Ale hlavně že ještě před pár lety jsi tu nad digitálním remasterem na LP chrochtal blahem jaká je to top kvalita, co?

Je úplně jedno jestli nějaká část procesu tvorby LP byla dělaná digitálně, hlavní je výsledek a ten v tomhle případě není závislej na tom jestli se to dělalo analogově nebo digitálně, ale na tom jak kvalitně se to udělalo. Digitalizace zvuk nijak nedegraduje.

Dúfam, že neporuším pravidlá fóra, ale choď už doriti reinkarnovaný LUK.

Dúfam, že neporuším pravidlá fóra, ale choď už doriti reinkarnovaný LUK.

Ešte dodávam, ale nie na nezmysly posledného diskutujúceho, že zatiaľ nemám ani jeden japonský press a tuším pri tom aj ostanem.

Nikam nepůjdu, já nemám důvod, to ty tu už roky pořád plácáš jen samý nesmysly, kraviny, hovadiny, zcestný bláboly, čirý bludy atd., takže si tam jdi sám. Když se ti nebíbí, že ti lidi vytýkají, že plácáš samý nesmysly, tak na to je jednoduchá pomoc, přestaň plácat nesmysly a lidi ti pak nebudou říkat, že plácáš nesmysly. Jak prosté.

AI Gemini - Je to bezpochyby irónia Japan Press – technológia, ktorá mala priniesť dokonalú presnosť, nakoniec pre časť audiofilov znehodnotila to hlavné: čistý analógový charakter. Pre mnohých zberateľov je to obrovské sklamanie, keď zistia, že aj pod značkou ikonickej japonskej precíznosti sa v 80. rokoch skrýval vtedajší 16-bitový digitálny prevod.

​Dobrou správou však je, že zďaleka nie všetky japonské lisovania z tohto obdobia padli za obetu technológii Digital Delay Line (DDL).

​Ako sa vyhnut digitálne kontaminovaným japonským platniam

​Zlatá éra 1968 – 1978: Ak siahnete po japonských vydaniach z tohto obdobia, máte 100 % istotu plne analógového reťazca (AAA). Vtedy sa používali výhradne analógové pásy s preview hlavou a slávny japonský Super Vinyl od JVC bol už v plnej prevádzke. ​Série pre náročných (Audiophile Series): Japonské vydavateľstvá vydávali špeciálne série, kde sa vyhýbali digitálnym prevodníkom. Vyhľadávajte série ako: ​Toshiba-EMI Pro-Use Series: Často strihané priamo z analógových master pásov bez DDL. ​Victor / JVC Master Sound (Analógové edície): Pozor, časť bola digitálna (PCM), no analógové edície boli mastrované s maximálnou starostlivosťou bez zbytočného digitálneho obchádzania. ​King Records / Super Analogue Disc: Neskôr vydávané série zamerané čisto na zachovanie plného analógového signálu. ​Vyhýbajte sa označeniam DDL, PCM a DMM: Ak je na obale alebo OBI prúžku uvedené PCM Recording, Digital Mastering, alebo DMM (Direct Metal Mastering), ide o digitálne spracovanie alebo technológiu rezania, ktorá takmer vždy zahŕňala digitálny delay.

​Japonská posadnutosť technologickým pokrokom v 80. roch skutočne priniesla tento nešťastný kompromis. Našťastie, vďaka obrovskému množstvu dochovaných lisovaní zo 70. rokov sa dá táto „degradovaná“ éra pri nakupovaní pomerne ľahko obísť.

Ináč aj do Nemecka sa práve v roku 1978 začala dostávať bohužiaľ japonská digitálna audiotechnika, ale zase na druhej strane sa vďaka tomu z jedného zrušeného analógového nemeckého hudobného štúdia dostala práve do Československej Socialistickej republiky na tú dobu špičková zvuková technika ako mixpult Harrison (na ktorom nahrával Michael Jackson album Trihler) 24stopé magnetofóny Ampex, mikrofóny Neumann do Pražského štúdia Mozarteum v ktorom bol podľa môjho názoru na tajňáša nahraný aj slávny album Pražského výběru okrem skladby "Na Václavském Václaváku" , ktorá bola zjavne nahrávaná na štúdiovej aparatúre TESLA.

Bohužel tady píšeš názory a jsi zaujatý. "Digitálně" nutně nemusí být špatně a v případě DMM už vůbec ne. Přečti si o tom některé odborné články, když nemáš vlastní zkušenost.
Já tu dobu zažil a vím kudy jede kočár. Těsně před nástupem DA formátu CD, byl u LP řezaných DMM jasně patrný značný posun v kvalitě, zejména v odstupu šumu na pozadí, výškách, přesleších a čistotě přednesu. Bohužel v té době neee vše vycházelo jako produkt DMM, ale většina audiofilů si to tehdy přála. Rozmach CD tuto dobu převálcoval - píši o 80. a dejme tomu do poloviny 90. Pak začala kvalita DA na CD upadat až k dnešnímu stavu, ale to je už jiná písnička.
Nic není jednoznačné.

To Cernan
Aparatura DMM byla od začátku navržena s plně analogovou cestou. Digitální zpožďovačka přišla až s potřebou řezat jiný signál než z magnetofonu. Než bylo digitální zpoždění se to řešilo tak, že když byl master v digitálu, tak se nahrál na pás. Koneckanců takhle byly zpracovány všechny digitální nahrávky v GZ do roku 1992.

Ako reakciu napíšem k môjmu predposlednému príspevku a je to tam na začiatku napísané, ale mnohí asi nepochopili, že je to komplet text vygenerovaný umelou inteligenciou (skratka AI) od firmy Alphabet u nás viac známa ako Google GEMINI. Len sa mi tá odpoveď umelej inteligencie na náklade všetkých dát, ktoré má Google k dispozícii zdala zaujímavá. Neprepisoval som na tom jediné písmeno.

Ešte doplním, že ja som nikdy neodsudzoval ani v jednom príspevku "Digital" kompletne. Ak odsudzujem niečo, ale to totálne, tak to je práve začiatok digitálnej éry vo zvuku a jej bezhlavé preklápanie do MEGA drahých digitálnych zariadení zo vzorkovacími frekvenciami 44100 za sekundu a 48000 za sekundu pri 16bitoch. Ešte tých 16bit čiže 65536 úrovní je relatívne v pohode, ale to vtedy maximálne vzorkovanie 48khz je neskutočne málo na kvalitný zvuk pre záznam viac ako 4 stôp hocijakého hudobného zánru. Pri niektorých záznamoch CD formát 44100/16bit nezvláda ani tie 4 stopy, pričom jedna stopa je spevák. Všade som písal, že keď digitál, tak musí byť celý proces robený od začiatku až do konca v minimálnom rozlíšení 192khz, čiže 192000 vzoriek za sekundu. V tomto vzorkovaní je pár albumov vydaných a už som ich aj niekoľkokrát spomínal v mojich príspevkoch a tie sú zvukovo v OK. Vždy som písal, že keď digitál, tak minimálne 192khz.