Celkem u tohoto vydavatelství vydala čtyři alba.Mám je také,dnes však trojka a čtyřka .
"The Serpent Is Rising" vyšla v roce 73 a komentovaná deska je reedice z téhož roku a má americký původ.
Staví Styx do progresivnější polohy, než je známe z pozdějších desek.Zásluhu na tom má kytarista John Curulewski, který s kapelou nahrál pět desek, poslední už u labelu A+M(Equinox 75). Poté nastoupil do kapely Tommy Shaw.
Serpent... není moc chválená, já ji však mám
nejradši pro její progresivitu a neotřelost v té době nevídanou,tolik odlišnou od pozdější tvorby("Boat On The River", "Mr. Roboto")
Zvuk lp je velmi svěží, vzdušný, vtahující.Mám i cd,tam však vzdušnost postrádám,je vice hutnější,v žádném případě ne špatný.Lp je jiná, myšleno v tom dobrém smyslu. V každém případě stojí za to si to poslechnout,je to americká odpověď na britské prog.kapely téže doby,i když se tenkrát označení prog.nepouživalo.
"Man Of Miracles" je americké druhé vydání z roku 74 a oproti Serpent...je odlehčená a přímější, zvukově na velmi vysoké úrovni, stojí též za poslech.
Rozdíl od prvního vydání je v tom, že byly vyměněny skladby na pozici B1.
Místo tracku "Lies" je na 2.vydání"Best Thing".
, jinak nás všechny zaskočilo jak svěže a "moderně" ten 1.UK pressing zněl, přiznám,že jsem to tak 3-4 roky neslyšel a moje představa o zvuku byla tedy úplně milná.Nový lak zněl výrazně lépe než LP Supraphonu a opět zajímavá informace,tehdejší zvukoví technici provedli nějaké korekční kroky,které vůbec nebylo nutné učinit a Abbey Road mohlo již v tom 72. hrát stejně jako zmíněný nový lak, kde tyto korekce provedeny nebyly.Samostatná kapitola je samozřejmě zvuk laku jako takového,prostě na gramec se nic lepšího položit nedá,odstup šumu 70-75dB prostě úplné ticho,drážka dokonalá,nitrolak je hladší než finální vinyl takže zvuk je lepší v každém ohledu.Pro mě nezapomenutelný zážitek 
