Vidime to vlastně oba podobně -změn moc není/decentní provedení
Kdo má naposloucháno pozná hned-frekvencní průběh,separace...
Posluchač nováček to nepozná, protože to nezná,pro člověka který to zná,to až tak podstatné není,soudimpodle sebe,spise zbytečné . Můj názor.

Zdravím, nejsem příznivcem kupování jednoho alba ve více vydáních, ale Abbey Road by mohla být výjimkou . Mám čtyři vydání a nejhorší je remix od Gilese, když pominu, že je to položeno níž, tak George nemůže v here comes... začít zpívat z prostředka.

Je to už trochu mimo téma, tak se omlouvám, ale snad to nevadí.
Já taky nepatřím k těm, co pátrají po (pro mne) malých rozdílech mezi jednotlivými vydáními, to už spíš občas zkusím nějaký ten remix/remaster, kde jsou ty rozdíly podstatnější.

K Beatles a remixům G. Martina - neřekl bych že jsou položeny níž, přesnější asi je, že mají vyrovnaný frekvenční průběh, což se projevuje právě především na basech, kde ty původní mixy/mastery byly dělané pro vinyl a bylo nutné respektovat jeho technické možnosti (i možnosti většiny tehdejších domácích sestav) a proto frekvence pod cca. 100 Hz už bylo nutné potlačovat. Samozřejmě žádný tvrdý ořez, ale postupný útlum. Tak to prostě bylo.

Zvuk jednotlivých nástrojů na remixech od G. Martina je pak blíž realitě, nahrávka je "čitelnější", jednotlivé nástroje jsou lépe separované, zní to víc rockověji.
Na druhou stranu, zvuk původních mixů vnímám víc komplexně, jako skvěle namíchanou koláž, kde jsou jednotlivé nástroje nedílnou součástí toho výsledného zvuku, tolik z něj nevyčnívají ... (hlavně se to tedy týká Abbey Road a Seržanta).
Nemůžu objektivně říct co je lepší, líbí se mi obě verze. I když ..
Kdysi jsem někde četl rozhovor s J. Lennonem, kde jsi stěžoval, že byl zklamaný výsledným zvukem singlu "I Am the Walrus", protože si hodně vyhráli ve studiu se všemi detaily a pak jich spousta na výsledném zvuku z vinylu nebyla vůbec slyšet, v porovnání se zvukem ze studiového magnetofonu to bylo podle něj velmi špatné. Takže i proto jsem si pořídil remixy od G. Martina.

to Dasta:
Ahoj a díky za odpověď, určitě budou další příležitosti a potkáme se, laky zdá se budeme mít k dispozici asi častěji než jsem si myslel , takže bude na co se těšit

přidám ještě čistě osobní pohled na to zda a proč hledat více vydání jednoho titulu.
Primární snaha v mém případě, je pořídit výlisek, který bude co nejblíže originálnímu master tapu, nejen "v procesu zpracování" ale i v čase, nikoli zájem zkoumat rozdíly mezi různými presy z různých zemí nebo roků vydání. U některých titulů pak ještě může být motivací pro koupi dalšího exempláře snaha získat "lepší výlisek" se stejnými matricemi, myšleno dle pořadí vylisované kopie, což je ale v rovině čisté loterie, nebo prostě v lepším stavu. V případě Kind of Blue (ale asi i jiných titulů od Columbie) zajímavější matriční čísla z první řady laků, kde 1D/1D se ukázalo několikrát o něco hutnější a brilantnější než ostatní matriční čísla, ač jsou to všechno první laky a měly by být rovnocenné. Je to asi i trochu posedlost.......

Jak se prosím zjistí jak zní nahrávka originálního master tapu aby si člověk koupil ten správný výlisek ? Neber to jako nějakou narážku jen mě to zajímá.

To asi dost dobře nejde .

Tak určitě ,je to posedlost,jako každý koníček,nebo sběratelství.
V hifi to má s hudbou každý jinak, někdo ladí sestavu na pěti cédečkách už dvacet let pořád dokola, někdo jako já ujíždí na tom, že má tituly od různých kapel několikrát.
Důvod je přitom podobný jako Tvůj -opatřit exemplář, který bude opravdu nejlepší.Jenže o bigbítu je to oto složitější, že když budeš hledat řeknu příklad:AC/DC "Back In Black" , první americké vydání,tak které?, když ho lisovalo najednou asi 11lisoven v celých státech najednou.Kvalita se mohla klidně lišit jako v Evropě rozdíl mezi jugoslávskou a holandskou nebo anglickou deskou.
U jazzového labelu, který vydá 2000 exemplářů toto pochopitelně odpadá.
Pochopitelně, rozdíly mezi zeměmi ve vydání desek jsou někdy marginální, někdy je však rozdíl markantní.
V zásadě však platí, že dobová vydání bývají téměř vždy lepší, než vydání současná a to platí i např.třeba o MoFi.Posazení nahrávky níže a vytažení určitých detailů, které jsou na původním záznamu potlačeny do pozadí ještě nedělá kvalitnější záznam, nemluvě o tom, že takto to původně nahráno nebylo.
Myslím,ze porovnání desek v tomto vlákně má důvod, už jeho název.
Pohodový poslech přeji.

Souhlasím částečně. A to v tom, že dobová vydání hrají téměř vždy lépe, než současná.
Je to debata na dýl, než na tohle fórum. Fakt je, že MoFi povětšinou používá jako zdroj digitál nahraný s analogu. Ale třeba Analog Production se snaží pracovat s původním analogovým masterem. Důkazem třeba je Miles Davis - Kind of Blue, kde Analog použil původní tří stopý master, ale MoFi digitál. Stejné to je i Muddy Waters - Folk Singer.
Toť můj pohled. Jinak velká studnice je discogs a hodnocení těchto vydání. Jako i diskuse pod nimi.

to Aleskla:
jde přeci o princip, pokud někdo nabere a zpracuje zvukový záznam a tentýž i řeže lak a to ze svého originálního master tapu, tak výlisek z jeho laku je tomu master tapu nejblíže , bavíme-li se o jazzu a chceš titul, který vydalo Blue Note nebo Prestige, Impulse! prostě to co bylo nahráno u RVG tak je to jasné, správný výlisek jsou první, druhé US presy každé další procesy vnášejí odchylky a s časem dochází i ke ztrátám informace,takže co nejrannější presy US a určitě ne jakékoli remastery ale to už se opakuji.....
jak psal Dasta jinak na to lze hledět u jazzu a jinak třeba u bigbeatu kde se lisovaly trochu jiné náklady a mohou se lišit i první presy podle lisovny, navíc je to pořád otázka osobní preference, a je úplně jedno jaký přístup danému jedinci vykouzlí usměv na tváři a já jsem to psal jako svůj čistě osobní pohled na věc,paradoxně mám některá jazzová CD ve dvou i třech vydáních D,US,a další D a ani je nezkoumám zvukově, (jen jsem někde zaznamenal jinou úroveň záznamu což mě tedy trochu překvapilo) ale těší mě je mít, u LP to je čistá posedlost mít pres co nejblíže prvnímu a tam to pokud je příležitost, zvukově zkoumám, bohužel rozdíl v cenách mezi 1. a 2. nebo 1. a 3. je často tak velký, že je třeba nároky trochu korigovat.

m+m píše: ↑

26 dub 2024 20:49

Zdravím, nejsem příznivcem kupování jednoho alba ve více vydáních, ale

jak často je posloucháš? sorry jako ale, to už je schíza, to už je na léčbu
u cvokaře

Myslíš Abbey Road, že? Tak mě nejvíce sedí Japan press 76 , takže ten a potom není špatné vydání Capitol 78 . Poslední roky preferují poslech LP ,ale i vydání cd z roku 2009 jsou hodně povedená.

subumbra píše: ↑

28 dub 2024 17:28

to Aleskla:
jde přeci o princip, pokud někdo nabere a zpracuje zvukový záznam a tentýž i řeže lak a to ze svého originálního master tapu, tak výlisek z jeho laku je tomu master tapu nejblíže , bavíme-li se o jazzu a chceš titul, který vydalo Blue Note nebo Prestige, Impulse! prostě to co bylo nahráno u RVG tak je to jasné, správný výlisek jsou první, druhé US presy každé další procesy vnášejí odchylky a s časem dochází i ke ztrátám informace,takže co nejrannější presy US a určitě ne jakékoli remastery ale to už se opakuji.....
jak psal Dasta jinak na to lze hledět u jazzu a jinak třeba u bigbeatu kde se lisovaly trochu jiné náklady a mohou se lišit i první presy podle lisovny, navíc je to pořád otázka osobní preference, a je úplně jedno jaký přístup danému jedinci vykouzlí usměv na tváři a já jsem to psal jako svůj čistě osobní pohled na věc,paradoxně mám některá jazzová CD ve dvou i třech vydáních D,US,a další D a ani je nezkoumám zvukově, (jen jsem někde zaznamenal jinou úroveň záznamu což mě tedy trochu překvapilo) ale těší mě je mít, u LP to je čistá posedlost mít pres co nejblíže prvnímu a tam to pokud je příležitost, zvukově zkoumám, bohužel rozdíl v cenách mezi 1. a 2. nebo 1. a 3. je často tak velký, že je třeba nároky trochu korigovat.

No a to do toho může vstoupit ještě jeden faktor . Jak a na jakém kolotoči ty 40 a více let staré desky točil, jestli už tam náhodou nějaká informace chybí.
Jinak je to pěkný koníček.

to lechos:
to bys nás tu asi nechal vyšetřit většinu to je ikona takže na každý den v týdnu jedna
tady zatím pokulhávám