Osobně se plně přikláním k postoji Antonyho.Bazi 36 píše: ↑02 úno 2021 15:38No právě, to ohlodání na kost, jen na ten samotnej analytickej poslech a nic víc, mi nevyhovuje. Ono by se asi taky dalo, zajít si na koncert symfoňáku hned po práci v tričku a šortkách, bez přípravy, bez dresscode, bez všech těch serepetiček okolo, ale oni tak nějak všichni začali tušit, že to má svoje nezastupitelný pravidla, který jsou součástí čehosi nehmatatelnýho, celkový atmosféry něčeho vyjímečnýho. Né, že bych chtěl srovnávat zprovoznění cd playeru s koncertem vážný hudby, to zas nejsem anglickej pacient, ale všechno má zkrátka svoje. Neměnil bych a pro mě je smutný zas naopak to, že se někdo připraví o tu dost důležitou součást poslechu, o vyjímečnost.
Nicméně chápu jistou formu existence “atmosféry” z ojedinělého zážitku. Jenže jak s tím souvisí sbírka tisíců a tisíců nosičů? Kde je ta atmosféra z ojedinělosti?
Jaké bys měl pocity výjimečné atmosféry, kdybys chodil půl života na koncert 2x denně?