Do jineho, ale presto Bandolier je jedna z mych nejoblibenejsich desek vubec. Nejen od Budgie

PetrD píše: ↑

08 bře 2023 22:57

Ještě malá poznámka k CD od Budgie . . . 1. vydání "Squawk" z roku 1989 (které zrovna dávám na sluchátkový poslech) jsem kdysi porovnával s kamarádovým remasterem tohoto alba z roku 2004 a usoudili jsme, že existují kapely, které si kvalitu masteringu dokáží pohlídat i ve vřavě té zvrácené války. Nedokázali jsme určit, které CD zní lépe → obě hrála stejně parádně (DR 13).

Ale to už patří do jiného vlákna

Ale jo, do značný míry to patří i do tohohle vlákna.
Ale tohle není ani tak o kapelách, jako spíš o vydavatelstvích. Stává se, že po roce 2000 vyjde album třeba z 80. let a je to třeba jen čistá reedice, nebo tak citlivě a dobře udělanej remaster, že to hrae špičkově nebo je to dokonce poslechem nerozeznatelný od původních vydání z těch 80. let a člověk by si tak řekl "jo tahle kapela si to hlídá....." Ale pak jen o dalších pár let později vyjde další vydání a je to opět jen další dnešní klasická Loudness War zmršenina. Tady jeden příklad:
Rok 2008:
https://dr.loudness-war.info/album/view/57679
a rok 2018:
https://dr.loudness-war.info/album/view/158858

Taky bych řekl, že to bude hlavně o obchodní filozofii a případných vrtoších labelu. Nevěřím, že by kapely měly na rozhodování hlavounů velkej vliv. Čím větší vydavatelství, tím víc marketingu, tím míň starostí s propagací pro samotnou kapelu a její manažery, ale bohužel zároveň tím menší kontrola kapely nad plánem, jak bude vypadat finální zvuk.

Přirovnal bych to k provozování hospody, kdy se restauratér musí rozhodnout mezi snílkovstvím a pragmatičností. Malej pivovárek ti dodá mnohem lepší pivko, který ale ocení kolik, jeden štamgast z pěti? Možná ještě pár sezónních, okolo jedoucích městských cyklistů... To ti hospodu neutáhne. Většina ti bude brblat, protože na ten Velkopivovar jsou přece třicet let zvyklý a vůbec neřeší v jakou kyselinu se jejich produkt v průběhu dekád proměnil. Je to levný, pije se to a ještě ti label..., pardon, velkopivovar dodá zdarma slunečníky, ubrusy a tak. Asi je to oboustranně výhodnej kšeft. Proto mám nejvíc obdivu pro hospody, který jedou zároveň to, co se sjíždí ve velkým a zároveň mají na čepu za vyšší cenu nějakej ten speciálek, kterej kvůli mnohem nižší výtoči střídají. Je to starost navíc, dokonce o hodně starostí navíc, protože už i ten Velkopivovar je schopnej v reakci na tuhle rebelii, nabídnout vlastní "speciálek". Takový SVOJE Hi-res nebo MQA

PetrD píše: ↑

08 bře 2023 22:57

Antony píše: ↑

08 bře 2023 20:02

PetrD
Prostě krása. Můj oblíbený interpret, na prvních vydáních (kromě Nightflight, pokud se dobře dívám). Japonec Impeckable to korunuje.. Tohle má absolutní smysl, takže klást si otázku je vskutku zbytečné.

Díváš se dobře. Věděl jsem, že remaster tohoto alba z roku 2013 nemá zvuk zas až tak poznamenaný Loudness War a nabídce na Amazonu za "pár šupů" nešlo tenkrát odolat (DR 11).
Ještě malá poznámka k CD od Budgie . . . 1. vydání "Squawk" z roku 1989 (které zrovna dávám na sluchátkový poslech) jsem kdysi porovnával s kamarádovým remasterem tohoto alba z roku 2004 a usoudili jsme, že existují kapely, které si kvalitu masteringu dokáží pohlídat i ve vřavě té zvrácené války. Nedokázali jsme určit, které CD zní lépe → obě hrála stejně parádně (DR 13).

Ale to už patří do jiného vlákna

Řekl bych, že to patří klidně i do tohoto vlákna, neboť jde o jednu z věcí, které dávají určitým edicím CD velký smysl. Zejména těm, které na streamu nenajdeš.
Porovnávání zvuku jednotlivých edicí stejného titulů patří bezi moje hobby. Provedl jsem jich určitě mnoho set. I když v naprosté většině v průběhu času spadne výchozí DR14 na současně vydávaných a streamovaných DR6, existují výjimky. Vzniknou tak, že se použije z určitého důvodu první master a vydá se v nějaké best price kolekci. Tato vydavatelská pohodlnost je pro posluchače výhodná, zvukově i cenově. Zřídka dále existují případy, kdy se toho ujme někdo soudný a provede nový mastering s cílem zachovat co nejvíce původní zvukové hodnoty. Tam se ale vždy ukáže, že výsledek je prakticky stejný jako onen první mastering. I to je důkaz zvukové autenticity.
Dalo by se hovořit o jednotlivostech, výjimkách, např. kdy první mastering byl zatížen technickou chybou (otočená fáze), ale to nehraje ve trendu roli.
A je nutno si uvědomit, že i když je možno vzácně nalézt nový mastering s dobrým zvukem, tak to neznamená, že se vzápětí nevrhne na trh nějaká zvuková zpotvořenina. Měl jsem k dispozici řadu remasterovaných titulů stejného vydavatele, kde se střídala dobře udělaná alba s těmi zničenými. Jistotu nemáme nikdy, pravidlo neexistuje.

Strašně mě štve, že velká vydavatelství, možnost kvalitně nakrmit svý fajnšmekry, ani nenabízí. Rozhodně ne v digitálu. Chceš míň prznění, kup si vinyl. Zvěrstvo. Když dám ještě jednu blbou metaforu, tak je to jak když prodáváš předražený příslušenství k Nokii 5110 a novej iPhone krmíš odpadem pro masy.

Přitom by stačilo, kdyby existovala digitální varianta toho, co vychází pro tu Nokii. Klidně ať je dražší, klidně ať má nějakou super trooper marketingovou nálepku, ale ať sakra je, když už někde ten ne tolik zmršenej záznam leží.

Upozorňuju, že to rozhodně není hejt na vinyl jako takovej. Mně je ten formát sympatickej a vinylistům do velký míry závidím, jen nechápu proč kvalitní alternativu nemáme i my, pro který rituál obrácení desky není tím, co by je extra naplňovalo...

Herrer píše: ↑

09 bře 2023 07:34

Taky bych řekl, že to bude hlavně o obchodní filozofii a případných vrtoších labelu. Nevěřím, že by kapely měly na rozhodování hlavounů velkej vliv. Čím větší vydavatelství, tím víc marketingu, tím míň starostí s propagací pro samotnou kapelu a její manažery, ale bohužel zároveň tím menší kontrola kapely nad plánem, jak bude vypadat finální zvuk.

Přirovnal bych to k provozování hospody, kdy se restauratér musí rozhodnout mezi snílkovstvím a pragmatičností. Malej pivovárek ti dodá mnohem lepší pivko, který ale ocení kolik, jeden štamgast z pěti? Možná ještě pár sezónních, okolo jedoucích městských cyklistů... To ti hospodu neutáhne. Většina ti bude brblat, protože na ten Velkopivovar jsou přece třicet let zvyklý a vůbec neřeší v jakou kyselinu se jejich produkt v průběhu dekád proměnil. Je to levný, pije se to a ještě ti label..., pardon, velkopivovar dodá zdarma slunečníky, ubrusy a tak. Asi je to oboustranně výhodnej kšeft. Proto mám nejvíc obdivu pro hospody, který jedou zároveň to, co se sjíždí ve velkým a zároveň mají na čepu za vyšší cenu nějakej ten speciálek, kterej kvůli mnohem nižší výtoči střídají. Je to starost navíc, dokonce o hodně starostí navíc, protože už i ten Velkopivovar je schopnej v reakci na tuhle rebelii, nabídnout vlastní "speciálek". Takový SVOJE Hi-res nebo MQA

Pokud mluvíš o tom, co je levnější, pak právě vzít starý master, nebo neprovádět zásah do nahrávky, je právě to nejlevnější. Samotná dynamická komprese je zbytečný úkon navíc, za něj museli někomu zaplatit. Takže autentický nepodělaný mastering není z hlediska technologie nějaký speciálek, s ním se dá srovnat jen z hlediska vzácnosti.

Mršení zvuku nemá opodstatnění v sofistikované úvaze, nejde o nic jiného, než o tupou rutinu. Takhle se to dnes většinově dělá a nikdo už ani moc netuší proč. Cvičený šimpanz provede svoji machu zcela bezmyšlenkovitě.

Co může a nemůže ovlivnit interpret nebo autor se liší kus od kusu. Záleží, jaká práva jim zůstala a také jde o jejich snahu, zájem a důslednost. Tak můžeme najít příklady alb, kde se dá vysledovat, že si je protagonisté pohlídali, a příklady jiných alb, která jsou totálně zničená za vydatné účasti samotných autorů. On muzikant není typický posluchač a často si to hnojení zvuku ani neuvědomuje. Ale to je jen opět o jeho nedůslednosti.

To pořád píšu o muzice vydané před rokem 2000. I když existují pošahanci, co mají potřebu remasterovat alba vydaná i docela nedávno, je stav současné muziky velmi příznačný. Můžeme slyšet široké spektrum nahrávek, kdy hlavní slovo ve zvukové produkci měli muzikanti a autoři hudby. Význam vydavatelů slábne, což hodnotím velmi pozitivně. A právě u těchto nahrávek je slyšet, že si sami účastníci zvuk dobrovolně podělají tak ultimátně, že se to nedá vůbec popsat. Všechno svalovat na vydavatele je přílišné zjednodušení problému.

Na druhou stranu lze najít hodně soudných autorů. kteří mají všech pět pohromadě a vědí, že zvuk je nositelem hudby a záleží na něm stejně jako na té muzice. Z takových nahrávek lze mít radost, lze si užívat nerušený poslech, a existují jich kvanta. Jen je chtít najít.

Herrer píše: ↑

09 bře 2023 07:45

Strašně mě štve, že velká vydavatelství, možnost kvalitně nakrmit svý fajnšmekry, ani nenabízí. Rozhodně ne v digitálu. Chceš míň prznění, kup si vinyl. Zvěrstvo. Když dám ještě jednu blbou metaforu, tak je to jak když prodáváš předražený příslušenství k Nokii 5110 a novej iPhone krmíš odpadem pro masy.

Přitom by stačilo, kdyby existovala digitální varianta toho, co vychází pro tu Nokii. Klidně ať je dražší, klidně ať má nějakou super trooper marketingovou nálepku, ale ať sakra je, když už někde ten ne tolik zmršenej záznam leží.

Upozorňuju, že to rozhodně není hejt na vinyl jako takovej. Mně je ten formát sympatickej a vinylistům do velký míry závidím, jen nechápu proč kvalitní alternativu nemáme i my, pro který rituál obrácení desky není tím, co by je extra naplňovalo...

Mnohá velká vydavatelství jedou ze setrvačnosti. Nahrabat si co nejvíc, interpetovi dát co nejmíň, posluchači semletý zvukový odpad. Něco jako velkovýroba potravin z masokostní moučky, barviv, aromatizátorů a emulgátorů. Pak tomu dáš název "karbanátek exclusive" a konzument to zblajne s pocitem, že tak je to správne, tak to má byť.
A když se mu snažíš vysvětlit rozdíl mezi skutečnou potravinou a náhražkou, kterou se běžně krmí, neumí ani nechce porozumět. Potud v pořádku, každý má právo zvolit si přístup brojlera, blbý akorát je, že i takový pasivní konzument se často považuje za znalce.

Antony: Asi vše, co píšeš, se dá ve větší či menší míře podepsat, jen si rozhodně nemyslím, že "netuší, proč to dělají".

Myslím, že to byl LUK, kdo buď v tomhle, nebo podobném vlákně naprosto výstižně popsal první zážeh zla Loudness war a ten byl zatraceně promyšlený, čistě pragmaticky motivovaný a bohužel nakonec nejspíš i masivně funkční.

Vždyť i dnes se setkávám s lidmi, kteří říkají, že to a to CD jim hraje skvěle, byť se z něj vytratila většina kouzla, dynamiky i emocí z ní vycházejících. I tady na fóru jsou ostatně lidi, co se spokojí s tím, co jim nabídne streamovací platforma. Vlastně to i chápu, taky se nechci smířit s tím, že budu poslouchat jen dobře nahranou hudbu, protože bych se o spoustu výborné hudby ochudil. A to nechci. Ty už jsi několikrát psal, že to máš jinak a tuhle hru s nimi hrát nechceš. Chápu a respektuji to. Já to mám jinak, ale to rozhodně neznamená, že mě to šíleně neštve a nechtěl bych to jinak, viz můj předchozí příspěvek.

Zkrátka většinově lidé s levnějšími sestavami, mobilními přehrávači, různými boomboxy, autorádii, slyší všeho víc a je jim nejspíš jedno, jestli slyší podobně nahlas zvuk metliček, jako zvuk tympánu. Hifisty to z nich nedělá, ale zároveň to z nich nedělá někoho, kdo by měl méně rád hudbu. Oni nakonec dostali iluzi kvalitního, nebo na svých aparátech bohatšího zvuku a tím je mise splněna.

Zkrátka jsem si jist, že manažeři a producenti velmi dobře věděli, proč s tím začali.

Blbý je, že kdyby digitálně kvalitní alternativy nabídli, čelili by nejspíš problému, jak to vlastně marketingově pojmout, jak to pojmenovat, aby zároveň neodstřelili tu doposud funkční strategii. Těžko by se jim přiznávalo, že něco úmyslně mršili a urazili by tím právě tu masu lidí, která to neřeší. Byla by to střelba do vlastní nohy a celkem zásadní zásah do chodu trhu. Moje naivní já si myslí, že by to řešit šlo, možná by ten dopad nebyl zdaleka tak fatální, nicméně oni do toho rizika jít nechtějí, status quo drží hudební průmysl aspoň nějak při životě. Proto se změny asi jen tak nedočkáme.

Tady je zajímavý článek jak k diskusi, tak i k tématu vlákna:
https://medium.com/@malcomowenfloodmusi ... d874c5b77f
Názor prezentovaný v článku, že loudness war skončila díky streamovacím službám, není ojedinělý.

To by jeden mohl udělat "názorový kotrmelec" a uzavřít to s tím, že produkce klasického CD je vlastně důvod, pro pokračování loudness war.

Ta digitání alternativa je už pojmenovaná. Full Dynamic Range - FDR reissues.

"netuší, proč to dělají" - to je popis současného stavu. Že tam dříve byl záměr, že v devadesátých letech to zkoušeli plíživě a vychytrale prosadit, salámovou metodou, takže spousta lidí si toho všimla až pozdě, to je historie. Současnost už jede rutinně, bezmyšlenkovitě. Kdyby ses někoho zeptal, proč to tak dělá, dozvíš se, že se to tak prostě dělá, sám neví proč.

Ptal jsem se na pár známých muzikantů, když mi dali k poslechu svoje nahrávky. Řekl jsem jim, muzika možná dobrá, ale zvuk zprasený, nedá se to poslouchat. Proč jste to tak udělali? My nevíme, zvuk dělal kamoš, nechali jsme to na něm. Tak se ho zeptejte, proč vám to zprasil na DR5. Za pár dní mi došla odpověď - je to mladej kluk a takhle to dělá, jinak to neumí. Žádný promyšlený pragmatický záměr. Jen tupá rutina.

Antony: Pak je to celý o to smutnější

Je někde nějaký obchod s těmi FDR? A najdou se tam i klasický, mainstream věci, nebo pořád jen buď klasika, nebo starý kousky, o kterých tak nějak tušíme, že jsou FDR i bez razítka. Předem díky za tipy.

Herrer:
FDR vydání se vyskytují nahodile a je jich žalostně málo. A máš pravdu, často vychází muzika s plným dynamickým rozsahem, ale bez razítka. Což je samozřejmě správně, ovšem o to hůř se hledá. Nezbývá než trpělivě procházet nabídku. Mravenčí hledačská práce.

FS: Zazněly tam určitě zajímavý myšlenky, nicméně normalizace hlasitosti streamovacích platforem přeci nemůže jakkoli změnit, vylepšit dynamiku. Jen srovnává hlasitosti a dělá ten hotdog tenčím.

@Herrer: Ta normalizace na straně streamovací služby znamená, že producent sám už nemusí prznit svůj výrobek.