Reprosoustavy z nové inkarnace referenční série 800 Diamond představila britská značka Bowers & Wilkins na konci října v londýnských studiích na Abbey Road, kde se ostatně největší sloupy z „osmistovkové“ řady v hudebních režiích střídají už přes čtyři desítky let.

V téhle souvislosti zaujme, že z páté generace řady, na níž více než třicetičlenný konstrukční tým pracoval přes pět let, se dočkaly největšího počtu inovací nejkompaktnější podlahovky 804 D4 (za 319 990 Kč), jež byly dříve trochu ve stínu svých „větších sester“. S vlajkovými loděmi 801 D4 i dalšími dvěma modely, jež pro snazší manipulaci disponují kolečky (už typově nejbližší třípásmovky 803 D4 hmotní 62,2 kg každá), nyní sdílejí většinu konstrukčních prvků, na pohled samozřejmě zaznamenáme absenci hliníkové „turbínové hlavy“ – akustické komory středotónového měniče, a chybí ještě zmiňovaný pojezd (s hmotností 36,9 kg/ks jsou soustavy ve dvou přeci jenom ještě „únosné“). Ze čtyř provedení kabinetů připadají dvě na vícevrstvý klavírní lak (lesklý černý a polomatný bílý) a zbývající na výběrovou ořechovou dýhu (přírodní i tmavorůžově mořenou). Další prvky jsou u konkrétních verzí barevně vyladěné. Vyjma drátěného vrchlíku tweeteru, který lze sejmout jen pomocí speciálního nástroje z příslušenství, nechybí ani odnímatelné ochranné rámečky s průzvučnou tkaninou, které se už omezují na samotné kónické měniče.

Fortelnější kabinety, vylepšené měniče
Ozvučnice soustav o rozměrech 30,6 x 107,1 x 39,1 cm jsou robustnější, především však zmizela víceméně rovná čela se zakřivenými bočnicemi (viz 804 D3); oblé tvary má už po vzoru vyšších modelů velká část kabinetů, když výjimku představuje jen úzká drážkovaná zadní stěna z masivního hliníku („reverse wrap cabinet“). Stěny ozvučnic tvoří struktura dvanácti vrstev masivní bukové dýhy, ohýbaných a následně „zapékaných“ se speciálním suchým lepidlem. Konstrukci dále zpevňují systém vnitřních příček a žeber z překližky o tloušťce 18 mm a na horních stěnách také masivní hliníkové desky, čalouněné houževnatými pravými usněmi z tradiční britské koželužny Connolly Leather, které jinak odebírají hlavně automobilky Aston Martin, Bentley nebo Rolls-Royce. Dělené ozvučnice zahrnují zužující se trubice tweeterů (absorbují akustickou energii, vyzařovanou zadními stěnami kalot), soustružené z bloků masivního hliníku, u nichž lak předchozí generace ustoupil anodizování, přiznávajícímu texturu kovu, kterou vytvořila číslicově řízená fréza při obrábění.

Inovacemi jsou přesnější dvoubodové uchycení pružně uložených trubic a jejich větší délka (skoro 30 cm), jež snižuje harmonické zkreslení v dolní části tweeterem přenášeného pásma). Vlastní tweeter s kalotou ze syntetického diamantu o průměru 25 mm nově disponuje přepracovaným magnetickým obvodem. Následuje středotónový měnič FST o průměru 130 mm, jehož kónickou membránu ze stříbřitého kompozitu Continuum se strukturou na bázi polymerových vláken s tuhým košem z litého hliníku spojuje mezikruží z pryžové pěny.

Důležitou inovaci představuje výměna látkového středícího prvku („pavouka“ či „vlnovce“), jenž fixuje kmitací cívku s membránou v ose vzduchové mezery, za biomimetický závěs, který tvoří dva kroužky, spojené navzájem šesti štíhlými žebry; toto řešení výrazně snižuje nežádoucí oscilace kolem kmitočtu 4 kHz, které zhoršují rozlišení v důležité části akustického pásma, nový závěs je oproti „pavoukovi“ o 80 dB tišší (měřeno pro 1 kHz). Reprodukci basů mají v popisu právě dva woofery o průměru 165 mm, vybavené kónickými membránami s proměnnou tloušťkou Aerofoil (v řezu připomínají profil křídla letadla), jejichž sendvičovou strukturu tvoří syntetická pěna, uzavřená vrstvami z uhlíkových vláken; ještě čistší reprodukci basů přispívají pěnové antirezonanční „prachovky“. Membrány s tuhými koši z litého kovu spojují robustní pryžové vlnky s velkým zdvihem.

Nadále nenáročné na umístění
O přeladěných pasivních výhybkách se britská značka opět nezmiňuje, ale jejich desky plošných spojů, umístěné na vnitřní straně hliníkových zadních stěn poblíž terminálů, jsou osazené bez výjimky výběrovými součástkami, ať už jde o vzduchové cívky nebo svitkové kondenzátory od vyhlášené německé firmy Mundorf, jež pocházejí z vyšších větví typové řady MCap (mj. MCap Supremes či MCap Evo Silver Gold Oils). V nové generaci soustav trubice bassreflexových rezonátorů, jež využívají firemní technologii Flowport (pravidelná síť důlků na povrchu brání proudícího vzduchu v nežádoucích akustických efektech), konstruktéři „přestěhovali“ z čelních stěn do dolních, kde vyzařují kolmo k zemi. Jejich odstup od základen z tlakově litého kovu, jež robustním sloupkům nově vylepšují stabilitu, vymezují čtyři sloupky. K propojení se zesilovačem slouží dva páry pochromovaných šroubovacích terminálů s masivními těly z bezkyslíkaté mědi, uspořádané vzadu nad základnou do horizontální linie, které bez zkratovacích propojek nabízejí bi-amping (resp. bi-wiring) a poradí si s libovolně zakončenými reproduktorovými kabely.

Osmiohmové soustavy svým frekvenčním rozsahem 28 – 24 000 Hz (v referenční ose v pásmu ±3 dB) už v basech okrajově zasahují do nejhlubší subkontra oktávy, což je na stále ještě kompaktní sloupky solidní výkon. Impedance dosahuje minimální hodnoty 3 ohmy pro 130 Hz, takže jako zátěž nejsou 804 D4 nijak problematické. Jejich charakteristická citlivost 89 dB (2,83 V/1 m) představuje standard, ale zesilovač s vyšší výkonovou rezervou i autoritou je určitě žádoucí. Značka doporučuje výkon v rozmezí 50-200 Wattů na kanál, ale souhlasit lze spíše s horní polovinou tohoto intervalu.

Terno pro každý hudební žánr
Test se uskutečnil v akusticky optimalizovaném showroomu společnosti Eurostar Ostrava v Čestlicích u Prahy, kde soustavy doplnily komponenty McIntosh: výkonové monobloky MC1.25KW, předzesilovač C2700 a CD/SACD přehrávač MCD600. Kabely pocházely z referenčních sérií německé značky InAkustik. Jako testovací jsem vybral skladby z SACD Chick Corea: Rendezvous In New York (Stretch Records, 2003), Frankie Goes To Hollywood: Rage Hard – The Sonic Collection (ZTT, 2001), Peter Gabriel: Up (Virgin, 2003), Magdalena Kožená: Il Giardino dei sospiri / Collegium 1704, dir. Václav Luks (Pentatone, 2019) a Paul Simon: Still Crazy After All These Years (MFSL, reed. 2021).

Každého, kdo má více „v uchu“ projev podlahových soustav z předchozí generace 800 D3, zvuk nejmenších sloupků z referenční řady mile překvapí, protože jen potvrzuje, že vylepšovat lze i zdánlivě dokonalé. Neztratil na přirozenosti, ale ve středním pásmu přibyly dříve neslýchané detaily a hladké výšky jsou jemnější, ba přímo filigránsky prokreslené. Hlubokých basů už sice registrujeme méně (nejbližší sloupy v řadě 803 D4 už pokrývají akustické pásmo kompletní, stojí však o 200 000 Kč víc), ale jsou precizně artikulované. Prostor nahrávek je zobrazený bezmála trojrozměrně, s přesnou lokalizací, a kontury neztrácí ani při hodně hlasité reprodukci členitých nahrávek. Ve spojení s příhodným zesilovačem vynikne i výborná dynamika, soustavy navíc hrají s lehkostí, u aktuální generace nelze přeslechnout ani lepší transparentnost, zvláště od středního pásma výš. Ve vyváženém zvukovém řetězci je limitující pouze kvalita nahrávek. Třípásmovky 804 D4 žádnému žánru „nenadržují“, vždycky dokáží zaujmout.

Pavel Víšek


Výrobce: Bowers & Wilkins
Zapůjčil: Eurostar Ostrava spol s r.o.