Protože se tu ze strany některých techniků dokolečka dokola objevuje naivní představa, že hudební problematiku lze nějak technicky (nejlépe za použití termínů teorie chaosu a fyziky elementárních částic) vysvětlit, uvedu několik příkladů, že to prostě nejde. jedná se o několik veselých textů. pokud někdo z laiků chce přispět, budeme my ostatní laikové jenom rádi !!!

magická 80. léta

vzrušující léta plná epochálních objevů a výbuchů supernov.. blížící se konec základní školní docházky, první tři chlupy nad penisem, otcova jediná služební cesta na Západ (jó, tehdy to slovo mělo setsakra šmrnc), do Itálie, a slíbené první džíny (počkejte náfukové v ošoupaných Prekonech, budete valit bulvy!!!). a seznámení se s P.H.
jenže ouha. hned ze startu to vypadalo na pytel. džíny byly, superkvalita zn. carrera s neuvěřitelným koženým štítkem nad pravou zadní kapsou a zlatými cvoky ve spojích. jenže italové se asi pomátli: od pasu ke kolenům byly obrovské a plandavé. ke kotníkům se pak zase bůhvíproč směšně zužovaly. "říkají tomu mrkváče a nosí to tam všichni - obrovský hit", vysvětloval mi otec, když spatřil můj výraz. "jasně tati", ale v ČSSR budu za kašpara. taky že jo. váleli se smíchy po podlaze, když jsem ve svých předem vybásněných džínách doplandal do školy. život neměl cenu zlámané grešle - taková potupa! cestou domů mě už obklopoval uštěpačný dav...

bydlel o dvě ulice dál. byl o dva roky starší. a byl to borec. P.H. v uplých červenočerných pruhovaných kalhotách a džízce superrifle. jednou zařval a všichni posměváčci zmizeli. "nebuď měkkej. nedej se.", řekl mi. "tobě se to řekne...", vzdychl jsem.
"posloucháš muziku?" "no jo, naši mají polský kazeťák a denise rusose a hanku zagorovou." "neptám se na ně. co posloucháš ty?" já? cože? co poslouchám já? pokrčil jsem rameny: "tak. různě..." "jestli máš čas, něco ti pustím..." - áááááááááá --- ještě dvě ulice navlečený v taliánských pytlech na mrkev? to je můj konec. sbohem krutý světe, to nepřežiju. ale taková nabídka se neodmítá...

do té doby jsem nikdy nic takového neviděl. oči přecházely. deck aiwa, nepopsatelný, z jiné galaxie, dřevěný gramofón se zesilovačem tesla a dvě bedny s nápisem kenwood. stěny od zhora dolů polepené kapelami se šlehajícími plameny za zády, se jmény v podobě bizardních obrazců. uprostřed velká olejomalba - zíral jsem na ní s otevřenou hubou (Eddie). P.H. mezitím na gramofón položil desku. a pak to přišlo. bez varování. bez slitování. na plný ceres. přímo na komoru:

* * * metallica - kill´em all * * *

přišel jsem domů, na šicím stroji udělal z mrkváčů trubky a místo vedle místa je rozřezal žiletkou, z igelitky vytáhl černé tričko s nažehleným pekelným jednorožcem a nápisem Jump in the Fire (tuším), černou koženou vestu ozdobenou chromovanými pyramidami a řetízky, v předu s nášivkama W.A.S.P. a Accept a na zádech Hell´s Angels, a plakát jen v kalhotkách a nátělníku zpívající propocené Wendy O. Williams. věci od P.H. výměnou za půlroční kapesné. Poster jsem fláknul na zeď dětského pokoje, hadry hodil na sebe... ... a na několik let se stal naprosto neřízenou a neřiditelnou střelou.

svět se změnil. toho si musel všimnout každý. už jsem nebyl nula. BYL JSEM METALISTA.

Jedni říkají "zesilovač má hrát", jiní říkají "zesilovač nemá hrát, má prostě reprodukovat".
můj návrh: co kdyby zkusil tak nějak zesilovat? aspoň trošku...

... joe se moc nevyspal.
právě přišel o svůj poslední zub, a ten příšerně drahý felčar v tomhle dalším ucpaném vykřičeném blázinci, kterými už léta jako nomád projíždí sem a tam, to byl vážně ras. musel to jít hned spláchnout do baru za rohem. časy, kdy se pařilo nadoraz, jsou dávno pryč. dneska je cool být střízlivý a profesionální: kdepak sex´n´drugs´n´rock´n´roll, pod obrázkem teď stává: kytarový virtuoz joe... není už zvyklý zazdívat pivo panáky. není už zvyklý sedět mezi lidma a s lidma. většinou je nad nimi, nahoře na pódiu... lidi, co vlastně řeší obyčejní lidi? zaposlouchá se do šumění rozhovorů, které se proplétají s unylým deep-country soundem nějaké pseudo southern-junkies kapely, stěsnané v malém výklenku mezi biliárovými stoly a chodbičkou k hajzlíkům. kohosi opustila stará, někdo přišel někam pozdě, něco, ...tomu neuvěříš maggie... neměli ani na objednávku, čísi superbourak skončil v pangejtu... a číšník nosí pivo za pivem...
"vypadáš jako joe, brouku, ale nejsi joe, nemůžeš být... ", smyslná muzikálnost toho hlasu jím projela až do morku kosti, až do špiček prstů u nohou, až do kořínků nastřelených vlasů... "a kdybych přece jen byl?" hlesl joe v okouzlení, "nejsi, ale kdybys byl, pak.... " její dech byl omamný a její tělo podmanivě svůdné: oheň a vůně...
nízký činitel tlumení přičtěme výši hladiny alkoholu v krvi, ale to na věci nic nemění: najednou byly pryč problémy se žhavením, najednou se přestal cítit jako skvostný, leč bezzubý obal od předních italských návrhářů, najednou se dotvořil obsahem: a ten rozhodně nebyl nerozhodně hybridním...
"ale já jsem joe... " vykřikl joe
nevěřila. nikdo mu nevěřil. další vypitý magor, co si myslí, že je joe..., četl v jejich očích. "ale já jsem vážně joe" zrudl. "tak to dokaž frajere" ozvalo se z davu - to je ono! a už se žene k prťavému pódiu a věší si na krk odloženou kajtru značky ibanez... uhrovití členové kapely se bluesovým tempem chystají protestovat, ale on zapíchne jack do lampáče marshall, ospalý zvukař v náhlém osvícení zmáčkne rec, a pak se začnou dít věci...

když si tenhle legendární záznam přinesu domů, vypadá zhruba takto:
1011010010110010111001111100100010010111110101001111
11011011001001100110...........
mimojiné díky zesáku ovšem uslyším hudbu - což je samo o sobě úžasné, a je vcelku jedno, podle mého názoru, jestli zesák "obsahem harmonických, způsobem ataku, přebuzení a jiných faktorů dotvoří zvuk", nebo bude "prostě reprodukovat".
špičkový zesák musí ty jedničky a nuly zesílit tak, až má člověk pocit, jakoby se právě lehce přiopil a těžce zamiloval... a klidně přitom může hrát hodně potichu...

dovolím si zde zkopnout i jinde napsaný text:

v létě roku 1990 jsem odjel do Holandska. konečně se to mohlo a já si chtěl konečně dát jointa. prostě se vyhulit jako kráva, jak o tom psali Kerouac a Gregory Corso a všichni ti ostatní beatnici, jejichž knihy jsem v té době hltal. bylo mi 18 a neměl jsem žádné brzdy.
první sáček trávy jsem zakoupil přímo na Damsquare, což je hlavní amsterodamské náměstí s královským palácem v čele. s dávkováním jsem si hlavu nelámal, prostě jsem to celé sfoukl ubalené do papírku zn. Vážka. pět minut nato jsem se válel smíchy po zemi, obklopený hloučkem japonců s fotoaparáty. za patnáct začal těžce halucinovat. když jsem se jakž takž vzpamatoval, seděl jsem pod nějakým stromem a parta místních policajtů mě polívala minerálkou a snažila se do mě nacpat hamburger, který za své peníze někde koupila. zlatí lidičkové. byl jsem mokrý jako žába a vypleštěný jako čolek.
o pár dnů později, když jsem seděl na ulici s cedulkou Colour Hair, napsanou barevnými pastelkami na kusu papindeklu, a vydělával si vplétáním barevných bavlnek do vlasů (taková móda tehdy byla, všichni chtěli být cool a free...), si ke mně přisedl odrbaný týpek s igelitkou plnou plechovkáčů Amstel a plackou hašiše velikosti Studentské pečeti. Hi, my name is (řekněme) Robin... a já čekal, co z něj vyleze. někde se doslechl, co jsem ze startu vyváděl, to se prý ani v tak velikém městě jako je Amsterodam jen tak nevidí a neutají, a pak mě hledal. a jestli jsem to já. fantastická historka, kterou mi vyprávěl, v hrubých rysech seděla, tak říkám: jo, to by mohlo být. tak jsme to spláchli nějakými těmi plechy prokládaným kalumety míru a bratrství mezi národy západu a středu té naší milované Evropy. tak začal jeden nevšední tah... (doufám, že víte o čem hovořím. pro méně zkušené: přátelské společné strávení delšího časového období )
kolem půlnoci jsme seděli u stolu v Robyho holobytě osvětleném jedinou žárovkou a kecali o muzice. snažil jsem se mu přiblížit, jak hluboce na mě zapůsobilo album The Final Cut od Pink Floyd. a protože mi jednak scházely patřičné anglické fráze a protože jsem byl druhak zpitý a zhulený jako perpetum mobile, poskakoval jsem po místnosti a máchal přitom rukama jako šílenec. a on povídá: a na čem je posloucháš? nejdřív mně to ne a ne zapálit. haš jde na takové prosté dotazy vskutku od lesa. když mně to konečně došlo, tak jsem se ho já filuta nechtěl dotknout (společnost nám dělal takový ten budík kombinovaný s rádiem): no, je to docela strojovna, co mám, já na to. Radiokazeťák Panasonic z Itálie!!! a tu se najednou Robin počal svíjet po podlaze až jsem trošku začal podléhat panice. nechápal jsem nic.
nakonec se sebral a říká: pojď, něco ti ukážu. prošli jsme zdí (fakt, nekecám, ten holobyt byl jen nárazníková zóna) a po točitých schodech vystoupali do podkroví). teď už to vím: byla to akusticky nejlíp udělaná místnost, jakou jsem kdy navštívil. na racku stál nádherný Meridian 208, v čele naprosto neskutečné (uzavřené) Philips FB1000. ty bedny jsou brutální!!! a za každou z nich 3 obrovské monobloky. značku fakt nevím. lesklé, černé, s obrovskými žebry chladičů postranách...

nedovedu popsat, jak to hrálo. několik málo členů si to snad dovede představit. měsíc jsem se odtamtaď nehnul.

úvaha o hovně

ale když
vládne noc, to nejsem já, kdo z mých očí na svět ven se dívá... tak jsem si na to vzpomněl, ten začátek textu mě vždycky fascinoval... ten kousek se mi líbí, dál už je to o ....když vládne noc, fa860 mu dá kapky - jen v podání lidského hlasu je maraantz fakt dobrý - i 824 téměř zpívalo a to je co říct. umí, co se hlasu týče skvěle předat žánr - vzrušený šepot, líné vykecávání, náhlý výbuch hněvu, popová hvězdička árii neuzpívá, a že krajčo umí, jsem věděl dřív, než musel začít psát tzv. hluboké texty, aby ho kritika začala brát. uznávaný rubikon je fajn, ale magnetické pole, nikdo z těch pitomců nesebral pokud vím sílu říct: skvělé, co kdyby to lidi nevzali, ta ostuda. jenže lidi to vzali, protože lidi nejsou zaplaťpánbůh hudební kriticií, ale lidi. a mag.pole je jízda. v7000 je třešnička - pod budoucí gramec - to mělo být... jenže já k tomu před hodinou koupil tohle - spendory pod třicet (spíš pod padesát) v slušném stavu neseženeš - a stejně - mají basreflex a já to prostě překousávám těžko - tyhle celestiony mají na středovýškách vlastní ht1300, reprák, co "udělal" spendory i harbety, rozhodně z první trojky specialistů na lidský hlas z repráků, které kdy, v celém světě, vznikly. dává tomu štávy hodně od podlahy. slyšel jsem ho jednou docela dávno. vlastně ne docela, ale hodně dávno. nedávno jsem teprve zjistil, co jsem to vlastně tehdy slyšel. dědeček mého kamaráda byl ředitel základní školy, v dobách kdy to ještě aspon trochu něco znamenalo. scházela se někdy u něho v pracovně obložené knihami spíš estétská, než intelektuální společnost "svobodných" povolání - regionální poeta, dramatik krajského divadla, archivář, kardiolog-audiofil. a jiní neškodní lidičkové. já z toho neměl ještě rozum. byl jsem tam tehdy vlastně náhodou. jenom si pamatuju, jak ten doktor říkal panu řediteli - já nevím, vždyť jde v podstatě o hovno. je to ještě dítě... sáňkovali na věncích a půl roku nato tam někdo, kdo je našrot pustí krávy, ty sežerou, krávy, dráty vypadané z těch věnců a chcípnou. jak mu to chceš vysvětlit, tak aby to pochopil. on řídil boby na olympiádě. sere na nějaké krávy. a my bysme měli volat hurá, aspoň to hnusné maso nemusíme žrát. protože jsme je nezabili, to je žrát můžem, ale chcíply samy, tak je pomeleme a nakrmíme tím prasata. jak mu asi tak vysvětlíš, že i když mu všichni říkají, že to je kolínko z voňavého prasátka, že ve skutečnosti žere rozemleté krávy, co chcíply na dráty z věnců co dáváme nad mrtvé lidi. a to se stalo v očích toho kluka strašně dávno, když byla olympiáda, a na horách padal sníh. co s tím má ten kovboj, co číhá na indiánského zvěda co společného? no co??? hovno! a ty to moc dobře víš... co když ho kvůli hovna zatáhneš do sraček? co pak? tak nějak to bylo. byl to hulvát ten doktor. ředitel se celý schoulil do sebe. šáhl si na lysinu a pak si chvíli ohmatával tělo. oči byly prázdné. vypadal strašně zuboženě a bezbranně. musím mu říct, ať si na tohle dává pozor. tihle lidé ho nemají rádi a on jim ukazuje svou slabost. pořád s ním nesouhlasí, tváří se strašně důležitě a přitom brebentí úplně o ničem. bavit se o hovnech, to jsem naposledy dělal ještě na nočníku - a to je kurefsky, ale kurefsky dávno. já uřídím i našlapaný Spěte sladce, mám je uprdele, jsem žhavej drát, ale ředitel už nemá sílu...
vedle školy kam jsem až do 4. třídy chodil, byl hřbitov. milé. člověk to mohl, když se ve stáří prostě rozhoduje, jak to bude, až to příjde, skončit tam, kde to vššechno začínalo a kde to dobře znal. odložit unavené tělo do důvěrně známe krajiny, pohnojit na rozloučenou prsť domova.
vzadu za školní zahradou byla pod velkým kaštanem skládka odkvetlých smutečních květů a uschlých věnců na rozloučenou, hobníci vedle občas sypali přebytečnou zem. dál se pozemek svažoval k malebnému potůčku hnojůvky. v zimě se tam sáňkovalo o stošest. místo sáněk jsme ale sjížděli k nemrznoucí směsi na věncích. každý mě svůj důvěrně známý typ závodního stroje. Nezapomeneme... ušel, ale můj favorit byl Spi sladce. na tom jsem si věřil na vítězství. už první jmenovaný je docela úlet. ovšem Spi sladce jsem ve své dětské duši nebyl schopen správně přiřadit. chybí jakákoliv souvislost. po spánku přichází probuzení a sladkost je přece dobrota. takže jsem si tohle optimistžické sousloví oblíbil nejen na závodní dráze, ale i v běžném životě. Spi sladce se z mých úst ozývalo stále častěji a při různých příležitostech. nakonec po několika zcela neúčinných prosbách a zbytečných zákazech, které jsem vůbec nebral na vědomí, bylo rozhodnuto, že je pro dobro společnosti a klid duše zapotřebí zjistit, co způsobuje tuto mou zcela evidentní společenskou nedovtípnost. charakter a povaha člověka není vytvářena vzděláváním a výchovou. můžeme se maximálně změnit ve svém chování, ale nemůžeme se stát jinou bytostí. v případě Spi sladce jsou patrná jistá rizika při nešikovně zvoleném tázajícím se vysvětlení nevhodnosti používat tyto slova jako vítězné, leč přátelské oslovení poražených. tzv. nevinnost dětství může včas nerozpoznaná být příčinou špatné fixace symbolů a jejich ukazatelů na zástupné, seberozpoznávající bytosti zůčastněných a sebepoznávajících se konkrétních bytostí v inscenovaném příběhu. režisér nesmí ztratit pevnou ruku, s níž vodí figury po jevišti i propadlišti. katarze není tuctová a toulavá.kočka. kéž by byla! učedník musí nejdříve sám projít bludištěm a nezabloudit, aby podruhé aspoň do těch sraček nevlezl.- to stačí. stačí, když si vezme do hrobu ten jeden příděl. i ten maličký kouaek ostatním trochu pročistí vzduch. je to úctyhodný a záslužný čin - jenže skromnost nějak mizí ze světa. už nestačí vzít něco sebou, už nestačí pročistit vzduch tím, jak žijeme a jednáme. to je některým málo!!! čerstvý vzduch přece nepatří nikomu. a oni nečekají s rukama založenýma, nečekají, že za ně někdo něco udělá, oni se nebojí práce, nejsou žádné sračky, oni na tom čerstvém vzduchu postaví hotel, vysoko, tam kde je nejčistší, tam kde se dýchá svobodně a volně. a řeknou - pojďte lidi, pojďte sem nahoru na čerstvý vzdoušek. vždyť to děláme pro vás. pojďte z těch špínou zamořených údolí sem k nám. nachvíli si odpočinou. nadechnout se parádního vzdoušku. ten vás hodí zpátky do klidu. věřte mi. a za to všechno, za nejkrásnější démanty noci, za horský vzdoušek krystalické kvality, za vzdoušek, který vás nabije na pěkně dlouho. dáte jen pár papírku. a dneska už ani to ne. na co prát špinavé prádlo. máme automatické bidety. máme pokoje s vyhlídkou na ledovec. máme profesionální orchest a vy si můžete nechat zahrát na přání. třeba malou noční hudbu - budete okouzleni, jak nádherně tady zní. uvidíte, jak lehoulince prostupuje prostorem a splývá se štíty hor a mizí pryč soutěskami, vybírejte, je z čeho a je to tady jen a jen pro vás. co by za to jiní dali....
pro vás velectění, ale moje, ne vaše. ale to jsou detaily. přece se v tom nebudeme nimrat, že chlape. - - - no jasně! můžu taky přijet? víte, nemám moc času a taky mě to vlastně ani neláká, připadám si tam tak prázdně, já radši moře. ani nevím proč.jsou tam ryby! ale to je kravina - na horách jsou zase ptáci, že? ale třeba by mi to pomohlo. cítím se takový nějaký ušmudlaný a ubabraný. jako bych se nemohl hnout...ale jistě, jistě - je z čeho vybírat. ceník najdete v příloze... víte, abych pravdu řekl, já mám akorát hovno. rozumějte, nejsem ve sračkách, mám jen takové pěkné tučné hovno. .... sbohem vašnosto, musím zpátky nahoru, člověk si musí hlídat věci osobně, jinak to končívá špatně.. mějte se vašnosto, už se neuvidíme, leda že by došel vzdoušek, ale toho se neobávám, naše supermoderní továrny dokážou ustát jakoukoliv poptávku, jsme jedničky pane..... tak pozdrav pánbůh!!! ... pozdrav pozdrav, pomyslel si dadaft. škoda takového hovna pro tebe. stejně nemáš tolik, abys mohl dát zpátky!!! ale tohle pochopíš, až ztratíš pevnou půdu pod nohama, milá jedničko. teď tě ještě nadnášejí vlastní prdy, ale jednou už nebude z čeho brát. a tomu neuvěříš! potká to každého! jistě, žertuji! omluvte mé hrubiánství. jsem ale člověk ryzí... hovno a ne ryzí, pomyslel si kamarádův dědeček - chceš dávat lekce a sám neumíš nic. chceš poučovat smrad o hovně, ale sračkám se vyhýbáš... nakonec si postavíš svůj vlastní oltář, píchneš tam to svoje hovno, a budeš mu složit. až bude po všem, hovno tě nespasí, vysere se na tebe, a ty už nebudeš ten hovňous supertvrďák, a ostatní hovna tě bleskem vylejou do kanálu. mají rádi pořádeček a smrad sračky nepřerazí ani koko chanel. testováno na lidech. tak! tak! zamrmlal si ředitel pod vousy a pohladil si lesklou lysinu. jenže ty si nedáš říct, co? myslíš si, že jsi extratřída, že můžeš mluvit o hovnu a přitom se nezašpinit, co? ale učit může jen ten, kdo tam skákal v touze po vědění sám a dobrovolně. učit může jen ten, kdo je sám tak prosáknut hovnama, že těm pitomcům, co vůbec netuší kam lezou a koho tam, když si nedají pozor, potkají, dokáže tak namazat cestu a svým smradem před branou udělit takovou rotaci, že se ten navoněný idiot, který se na člověka dívá, ale přitom nevidí, jen má takový pocit, že on takhle skončit nemůže, nedokáže si vůbec představit, jak se někdo může dostat do takových sraček, jako tady ten nešťastník, co mu zrovna chtěl ukrást peněženku a doklady. ještě že se probudil. stejně přejel, fuj to je ale smrad, proboha, tohohle se nezbaví celé týdny, to je hnus, pryč odsud, ven, ven, ven.............. v poslední chvíli ho napadlo, že ten trosečník ho chtěl okrást, protože nemá ani na cigáro a hladem mu kručí v břiše. ale na to nebyl čas. vypálil ven jako namydlený blesk, neměl čas prohledávat kapsy a hledat nějaké drobné mince - a papír mu přece nedá - on by se za to určitě v nějaké špeluňce ožral jako prase a pak se bez sebe někde válel ve sračkách. možná, přemýšlel náš namydlený blesk s rostoucím sebevědomím, možná, že kdyby se takový člověk aspoň jednou dokázal ovládnout, a místo aby se se sobě podobnými vykalenými výkaly hodiny bavil o ničem v nejkřiklavěuších šantánech města, a místo sraček si zašel k holiči a na manikýru do voňavé uličky v podhradí (podívejte, jak pak se to na nás směje! no budliky budliky budly!! jsem zlejjjjj!!!! nevěří mi! ale teď je jasný den a všude světla . ale co až příjde tma? a on bude někde sám? napíšu mu malou noční hudbu! něco jednoduchého, ale silnějšího než je ta v temnotách! vždyť je to tak jednoduché! už musím jít vymydlený smíšku! ty se ale krásně směješ! nepoznáš hovna od mýdel, a jsi šťastný a v bezpečí. užívej si těch malých krásných hovínek kabrňáku. jsou tak krásně zabalená a jak se třpytí na vyrovnaných hromádkách, líbezně nasvícená a ... už musím jít. tohle si kamaráde každý dovolit nemůže. vybrat si to pravé hovínko, vykakané přímo a speciálně pro sebe na míru. zatím máš štěstí, voda tě sama nese... Wolfgangu! Amádee!! tak pojď, rybičky ti neuplavou, nemají kam! přišla... už je tady Amádee! prošvihneš ji! - - - to nesmím plaváčku! sbohem! dám ti něco na cestu. něco, co ti nikdo nedokáže vzít, něco co nejde zvážit ani změřit a přesto s tím nedokáže nikdo hnout. ani Šelma ne. Šelmu nezastaví nic, neví, co znamená Zavřeno, Nepovolaným vstup zakázán, V.I.P., tohle ne. to ji nezastaví. a o tom co ji drží se nikdy nedoví zlatá šupinko. já musím. chci se s tou dívkou poznat. chci s ní zažít lásku i smrt! nejde o mou hudbu. hudba zní ze všeho koloem nás. já jen zapisuju, jsem obyčejný pisálek. ale ona je bohyně!!! ... Amádee! poběž! se mnou se nudí, dýl už ji neudržím! ..a ty se tady bavíš s rybama!!! pojď! ...*** ) musí být vůlí mistra vnucena...
pan nedlouho bývalý ředitel školy, tedy výše zmíněný dědeček mého kamaráda, se o mém chování dozvěděl na pravidelné schůzce s bývalými kolegyněmi ve sborovně ústavu, který kdysi vedl. z obou stran bylo upřímné přání nestratit po odchodu do důchodu vzájemný kontakt, a pan bývalý ředitel, nyní na odpočinku, byl ve skutečnosti velmi aktivní, a vždy měl pro sbor učitelů nějaké novinky a postřehy ze svého pestrého každodenního života. byl zábavný. a žádná z učitelek v četně ředitelky se nikdy nepozastavovala nad navyklými samozřejmostmi. pan ředitel se vždy posadil do čela stolů, pomalu listoval třídními knihami z hromádky, která tam bývala už když nastupoval, a vyprávěl...
tak se stalo, že jsem byl pozván do velkého domu u lesa, kde v přízemí bydlel pan ředitel, a nad ním můj kamarád s rodiči. musím se přiznat, že jako dítě jsem měl z podobných na první pohled bezdůvodných pozvání k lidem, jež měli zřetelný respekt svého okolí, téměř panický strach. nebyl jsem žádný rošťák. nevyhledával jsem pranice a sváry. když existoval k něčemu prostý důvod, podřídil jsem se i když jsem tím ztratil nějakou výhodu či požitek. ta ztráta je přece jasně jenom zdánlivá. řešit konflikt bojem je neuskutečnitelné, pokud má jít skutečně o řešení, které oboustranně vyrovnává rovnováhu narušenou střetem jednotlivostí, a ne o neustávající tlak vždyvítězů nad navždyporaženými. pokud nejde jen o zamaskování převahy silnějšího nad slabším, je při silovém řešení jediná uspokojující možnost. nový superstroj na plácku za školní zahradou! - - - a zda to bude vysoký standart Nezapomeneme... nebo v lepším případě kokpit Spi sladce, je dílem náhody a momentálního rozložení sil. pilot mých zkušeností ocení a vychutná jak špičkové svezení, tak a nepohrdne ani méně nablýskaným modelem. pokud jsou základy zdravé a touha dostatečně silná, která v pravou chvíli a v pravý čas dokáže favority zaskočit. je jedno kdo padl. šance budoucích vítězů zůstávají beze změny. padesát na padesát, říkávalo se v jednom vzdělávacím pořadu jedné vědecky a racionálně založené čeké soukromé televize. toho nádherného příkladu vítězství všech, vítězství bez poražených, speciální a velmi delikatesní to podoby skutečně fyzického vítězství bez zmrzačených těl a hrůzou bezduchých duší. jednotlivost jako homogenita celku, jednota protikladů, dokonalá přítomnná karma - přesný opak průtoku, výtoku, či otoku. o útoku nemluvě. vždy je šance na věnec. na věnec za první místo samozřejmě, na věnec později mizející ve svařáku a kysaném zelí, na nevítězný věnec pro vítěze. to neznamená, že ho musíte získat, že na něj máme nějaké předem platné právo. nasrat a rozmazat - to určitě a nakonec všem a každému. zvítězit? může být. ale nemusí. kdo rychle rozeznává síly, a odkud, proč a kam ho voda nese, je blízko u hladiny. u hladiny, kam občas hrábne pařát boha - ptáka. boha - opeřeného. bezrukého boha síly. vzestup je úchvatný a blyštivý. hlava se točí jak na kolotoči a vzduch omamně voní. pak usednete spolu s božstvem na střeše světa. jste v sídle Nejvyššího. kdo tohle vlastně dokázal? všichni tvrdí, že se to už někdy stalo, ale nikdo nikdy neřekl: já tam nahoře byl. je to tam takové a makové... no jo. fakt nikdo koho znám. nikdo určitý. až já jsem tady. no jasně! ti budou panečku čubrnět, až jim řeknu: hele, znáš někoho, kdo tam doopravdy byl? a máchnu rukou nahoru. na nechápavý pohled směrem ke třetímu patru nebo výš, řeknu: ale né t a m, t a m byl každý, myslím opravdu TAM! a důležitě ukážu palcem směrem nahoru!!! chachacha, to je boží vtípek. budeme se smíchy válet po podlaze. jsem bůh. a až nás to konečně přejde, tak řeknu vážným profesorským hlasem: ale já to myslím vážně... juchachachacha... to nepřežiju. jsem Vyvolený. to bude legrace... k ústům beze slov v křečích se dusící rybky se sklonila hlava se zahnutým zobákem - bůh - osvoboditel je tady! halelujách.! zapalte svíce ! budete z tohoto slzavého údolí vyzdviženi k jeho ústům !! halelujách halelujách !!! stanete se součástí nebeského plánu !!! halelujách !!! stanete se částí samotného Stvořitele !!! halelujách !!! halelujách !!! .... ty vole, mladej, dneska si to trošku přehnal. myslím že dál už takoví jako ty nebydlí. měl bys vystoupit a kousek se vrátit. jó ve víně je pravda . a vášeň mladej, nemysli si, když já býval ve formě - to byly panečku tahy - od božího brána kurvadrát. ale čert to vzal a dobře mu tak. účty se totiž platěj mladej, víme? hele nespi, chtěli ti sebrat věci, ale já už to poznám, na, schovej si to zpátžky a padej. jeď domů, ještě to není daleko - padej. říkám ti vypadni!!!
ach ta nevinnost dětství.
tehdy mi to připadalo tak logické a nezpochybnitelné, že konflikt řešený bojem je v realitě nemožný, neboť to bychom se při lidských sklonech sami vyhladili během několika málo let, že je vždy nakonec zvoleno řešení průběžné.
jsme přece rozumné bytosti.
teda já trošku kazím průměr, ale jedno hovno naštěstí zimu nedělá, a pak, když padá sníh
na všechno padá sníh
já padám s ním
a všechny hovna
a všichni řezníci
a všechny krávy
a všechny nejšpicovější stroje
ryby i opeřenci
ředitelé i žáci darebáci
Amadeus
i jeho dívka
jsou krásně bílí
a to je čas na chvíli nechat všechno tak
koupit svým blízkým něco voňavého a lesklého
něco jim přesně na míru a ku radosti (třeba já miluju šampón palmolive s vůní zeleného jablka - voní fakt nááádherně, až se mi sbíhají sliny a nejradši bych ho sežral - ale to bych se z toho asi posral, bych řekl - tohle je vykosťovací nůž dadafte, zapomněl jsem vás seznámit... - čau kudlo, tak já mizím řediteli - stačí pořezat pár stromků a podřezat pár kapříků, a vážení přátelé a milí zlatí, je čas sváteční a před hodně a hodně léty se v betlémě narodilo jezulátko... je to všechno cukr řediteli a začíná léto. hrabe ti z horka. taková je pravda. a pravda je vždy nadevše...

Takhle néé Bobe,jako taky technik Tě tentokrát bez prdele posílám do prd...Fakt.Tohle je o ničem,nikam to nevede.Už nepij a bež se radši vyspat.Todle vnímám jako násilnou exhibici.A nebuď nasraný.

vnímej jak umíš korýši
já vnímám jinak
přestaň na chvíli soudit, jestli to je exhibice nebo k věci
nech to plavat
není to pro tebe
stejně jako pro mě není spousta věcí tady
a nechodím to do těch vláken vykřikovat.

nech brouka žít...

korys píše:Takhle néé Bobe,jako taky technik Tě tentokrát bez prdele posílám do prd...Fakt.Tohle je o ničem,nikam to nevede.Už nepij a bež se radši vyspat.Todle vnímám jako násilnou exhibici.A nebuď nasraný.

Nech jej žít, je básník. Zapomíná, že 99% z nás neumíme knížky z obrazovky číst. Mám jej rád, ale i já jsem se začetl do prvních tří vět, z polovinu jsem vybral jednu, z konce ani tu ne. Tak to příště udělej také tak. Ještě štěstí, že když se na něj přijedu podívat, tak zrovna nemá básnickou můzu a dá se sním normálně žít, kecat, smát a poslouchat hudbu (a ta mu zní vážně dobře).
PS: Dadafte, Korys má pravdu. Započítej vždy do deseti než zmáčkneš tlačítko Odeslat a předtím se zamysli, zda náš kolektiv pochopí, co chtěl básník říci... (dnes i mně to uniklo, je toho moc...). Kašpárek nejsi, tak jej ze sebe násilně nedělej, mám tě rád.

DADAFT

Milý Dadafte.
Původně jsem chtěl,po přečtení tvých reakcí ve dvou jiných threadech včetně reakcí na Merhauta,tyto tvé "výtvory" prostě přeskočit a nečíst.
Díky Korýšovi,který se tě snažil umravnit a vzhledem k jeho reakcím tamtéž,jsem se ze zvědavosti a "pro klid duše" pustil do čtení.
I když,jak píše Aleska,není čtení knih na monitoru pro mne také nic extra.

První dvě "díla" = magická 80 a Joe =jsem přelétl očima,protože jsem je již zcela jistě někde četl.
3. "dílo" = Holandsko= mě přijde povědomé.

Ovšem perlu "O Hovně" jsem poctivě louskal 3x.
Poprvé proto,abych pochopil,co vlastně je jádrem pudla, pak jsem si musel ujasnit gramatiku, tedy kde začíná jaká věta a která myšlenka patří ke kterému obrazu děje.
Teprve počtvrté (to by jsi měl ocenit) jsem to přečetl souvisle jako celek.
Z důvodů těchto ti radím.

Opravdu počkej,než zmáčkneš odeslat. Nech si to v kebuli uzrát,přečti to po sobě párkrát a až to bude ONO,odešli.( Pipísův návrh na 60 minut si myslím je konkrétně v tvém případě minimum).

K věci.
Pokud se budeš zaobírat hudbou ,pocity,vášní a já nevím čím =tímto (upraveným) literárním stylem,budu číst rád.
Myslím,že to o tvé povaze řeklo více než dost a pokud to vezmeme trochu mezi řádky,i o tvé duši.

K technickým věcem se tímto způsoben nevyjadřuj,zbytečně nasereš techniky, ti budou prát do tebe a už to tady bylo a je to zbytečno.Navíc se budeš cítit ukřivděn a bude to zase jen o hovně.

Možná bych hodně blbě z tvého článku vytrhl myšlenku a v návaznosti na výše uvedené bych podotkl.

Pokud se čílíš nad jednáním jiných,tak pomni! Charakter a povaha člověka není vytvářena vzděláváním a výchovou. Může se maximálně změnit ve svém chování, ale nemůže se stát jinou bytostí.

K tvému myšlení a hodnocení technických věcí.
Teď tě ještě nadnášejí vlastní prdy, ale jednou už nebude z čeho brát.Chceš dávat lekce a sám neumíš nic.Chceš poučovat smrad o hovně, ale sračkám se vyhýbáš... nakonec si postavíš svůj vlastní oltář, píchneš tam to svoje hovno a budeš mu sloužit.

Jinak se mě to dílo O Hovně líbilo.Mělo to myšlenku.

boxer píše:DADAFT.............

..................Jinak se mě to dílo O Hovně líbilo.Mělo to myšlenku.

Vždyť říkám, je to básník ..., a jako k básníku k němu přistupme, je jedním z nás.

Jo,je to básník.Nechtěl jsem soudit a fakticky soudil,tak sorry.Byla to přátelská rada po probdělé noci.

Ano, básník Průjem :-)

merhaut píše:Ano, básník Průjem

To Merhaut: Všechno má své meze.

Merhaute, ty jsi takový "technik" jako já matematik a zemědělec. Na rozdíl od tebe mám ovšem na obě Vysoké školy diplom o úspěšném zakončení.
Merhaute, ty jsi takový "technik" jako já údržbář a upozorňuji, že mám jak Výuční list, tak i maturitu na Vyšší střední škole strojnické.
Merhaute, ty jsi takový "technik" jako já a doufám, že máš alespoň klasickou maturitu, jako já na gymnáziu,

protože nedokáži pochopit, že někdo kdo se pyšní tím, že je "technik" dokáže urážet jiné tak jako ty. Doporučuji Ti, abys totéž pokusil na Slovanetu či Hi-Fi názorech (či jak se to nyní jmenuje). Tam dokážeš přenést přes své "technické" srdce ledacos, protože by Tě okamžitě poslali do pr...le. Tam snešeš "tuning" špičkových beden tím, že je někdo postaví na hlavu, tam sneseš akustickou úpravu místností pomocí toaletního papíru a lahví od piva, tam sneseš takové bludy, jako že někdo pozná zhoršení zvuku oddálením výškáče od středotóňáku a ani nehlesneš...
Zato zde se projevuješ s výrazivem, které je hodno maximálně tak absolventa Speciální školy a ne "technika".

Buď se chovej tak, jak přísluší Tvému vzdělání, nebo si udělej BLOG a tam své city vylévej (a můžeš i do záchodu). Až od tebe uvidím jakoukoliv konstrukci Hi-Fi přístroje,nebo něco konstruktivního, pak řeknu je to TECHNIK, takto jsi maximálně velká huba.

PS: Prosím všechny o prominutí, jsem nasrán !

Připadáš mi volajaký zmetený ...

Aleska

Nepřeháníš to s tím vzděláváním? (2 x VŠ, 2 x maturita, 1 x výuční list)