Pamatujete si kdy jste si koupili své úplně první cédéčko? U mě to byl někdy kolem roku 1987 výběr "Hits on CD", koupený v podnikové prodejně Tesla v Plzni. Prodavačem byl Olda Neuman, dnes známý jako Golda ze skupiny Znouzecnost.

Jo, to si vzpomínám moc dobře

Asi 2 roky před mým prvním CD přehrávačem JVC

Jo, na to se pamatuji celkem přesně: někdy v roce 1985-7 vyšlo CD Supraphonu nějakých příšerností (směs popu). Já byl jedním z prvních v širokém regionu šumperska, kdo měl CD přehrávač Tesla MC90X ?? (901??). To CD jsem ta dva dny znal napzpamět, až jsem ho pak musel později vyhodit do popelnice, jak se mi zhnusilo.
Ovšem znal jsem borce, co jezdili služebně do Japonska a ti už měli CD dávno doma. Jen nevím, kde brali CD, protože ani v Japonsku jich prý tehdy nebylo dost a sortiment byl značně omezený.

Prakticky ve stejnou dobu v roce 1983 z NSR CD Roxy Music ‎– Avalon a Českou klasiku na prvních CD od Nippon Columbia - Novosvětskou a Mou vlast.

jo pamatuji...Karel Kryl - Tekuté písky (Praha 1991) to jsem ještě neměl player

Přivezl jsem tehdy z Německa, nahrál a na burze mi za něj mohl nějakej polák skoro urvat ruce za 1000 Kč

Táta přivezl z USA na začátku 90.let.

Také si to pamatuju, bylo to krátce po revoluci Def Leppard ‎– Hysteria vydání od SUPRAPHONU

[Rock History 1983, výňatek]


11110111111:
KOMPAKTNÍ DISK NÁŠ VEZDEJŠÍ…

Z naprostého nočního ticha přicházejí modulované tóny telegrafních drátů, doprovázené vzdáleným hřměním. Dokonalá sluchátková iluze opuštěné okresky a prérijních dálav v úvodu Telegraf Road Dire Straits byla na jaře třiaosmdesátého mým prvním a navždy nezapomenutelným poslechovým seznámením s cédéčkem. Hudební kompaktní disk se onoho roku vydal do světa, aby si jej zakrátko na celých pětadvacet let podmanil.

[...]

PRVNÍ OSOBNÍ SETKÁNÍ S CD
Od roku 1978 jsem si – za mými spolupachateli propašované DM – nechával čas od času posílat německými zásilkovkami, Music-Show a Saturn, LP desky. Od konce roku 1982 jsem pak do každé objednávky psal dovětek, aby – až budou k dispozici – mně poslali nejenom LP, ale i CD verzi toho kterého titulu. A tak jednoho březnového dne roku 1983, za bdělého dohledu soudružky „komisařky“, jsem si vyzvedl a rozbalil v břeclavské celnici krabici s pravým pokladem: první várkou kompaktních disků na Moravě, ne-li ČSSR:
Bryan Adams – Cuts Like A Knife, Dire Straits – Love Over Gold, Journey – Escape, Simon & Garfunkel – Collection, ABC – The Lexicon Of Love, Toto – Hydra, Charlie – Charlie, Jon & Vangelis – Friends Of Mr. Cairo.
Zakrátko sbírku doplnily: Barclay James Harvest – Ring Of Changes, Paul Young – No Parlez, Mike Oldfield – Crises, Jon & Vangelis – Private Collection, Moody Blues – Present, Status Quo – 12 Gold Bars, Bonnie Tyler – Faster Than The Speed Of Night. Pokud mě paměť neklame.
Podzimní a později i jarní brněnské veletrhy byly od počátku sedmdesátých let sladkohořkou událostí, kdy davy jako u vytržení hodiny zíraly ve stáncích Sony, Philips, Blaupunkt a pár dalších, na magnetofony, rádia, repráky, gramce – o nichž si mohly nechat jen zdát. Čas od času putoval ke mně domů aspoň prospekt, to když se některému z bohorovných PZOmanů už nechtělo dále hledět na můj ksicht.
V dubnu 1983 jsem ovšem nakráčel k pultu Sony pevným krokem, odstrčil pár řadáčů, ještě před nedávnem mých spoluzoufalců, a vyskládal z igelitky Malboro před zkoprněného zastupiče hromádku kompaktních disků s kategorickým požadavkem, ať mi je postupně pustí do sluchátek z vystaveného CD přehrávače Sony CDP-101, v kterém zoufale točil celý den jen promo cédo.
V mžiku byla moje maličkost povýšena na celebritu, jíž si zakrátko přišli s prosíkem vypůjčit od Philipse. Nakonec mě ukecali a cédéčka jsem svým novým „kamarádům“ zapůjčil, přijel si pro ně poslední den výstavy a v zákulisí nerušeně užíval několik hodin muziku bez lupanců s tichem mezi tóny. Úžas z obého se mi přímo laserově vpálil navždy do paměti. Kdykoliv z ticha začnou pobroukávat dráty Telegraph Road, sedím blažen v pavilonu C v křesle u Philipsů…
Douška. Kamarád M.Š. si v létě 1983 koupil za celoročních dělnických 30 litrů CD player jenž byl spolu s mou sbírkou několika desítek kousků CD týden u mě a týden u něj. Zlínské duo King & King:-)

merhaut
No chlape, tak tos mě vehnal nostalgickou slzu do oka, popsals to trefně a tak nějak podobně jsme tyto časy prožívali všichni co šli tak záhy do DA. Já měl štěstí a tu CDP 101 jsem si přivezl v březnu 1983 taky z německa. Pak už to šlo ráz naráz a v důsledku těchto aktivit byl destruovám rodinný rozpočet a každý druhý týden sbalené kufry na chodbě, ještě že jsem měl utajené příjmy. Za pár let už probíhaly ve Slovanském domě burzy ( ofic. ) a už se to tak nějak rozjíždělo. Ani ve snu by mě nanapadlo, že bude v budoucnu DA takto zprzněno kompresí a k tomu " BOŽÍMU TICHU " v mezerách a tichých pasážích budeme ještě poslouchat to hnusné zkreslení.

Tak ať nám to hraje a je to poslouchatelné.

jo, sbíral jsem audio hi-fi prospekty a katalogy slovutných firem, kupoval je na burzách či inzerci s cílem rozšířit si obzory a pak si nechal posílat přes železnou oponu, dost často vyhověli což bylo někdy o průšvih bo vás mohla bonznout prostá pošťáčka že korespondujete s ideově nepřátelskou cizinou a měl jste na krku fízla StB - hospodářská diverze ! no přežili jsme i to v relativně dobrém zdraví
o CD formátu jsem se dočetl poprvé asi v tehdejším Téčku nebo AR, VTM, tak nějak a to vám byla - v představách teda - malá revoluce, LP do popelnic, máme digital ! nutno ovšem dodat že komanč nezaspal dobu a dovezl stavebnice přehrávačů Philips které dodnes patří k tomu lepšímu, přečtou CD-RW což mnohé nedokážou