Dadafte, tos' přehnal !

Ještě mi řekni, že se před každým štěkáním a kousáním utíkala pozeptat ke svým psím kamarádům, koho, jak a kde má kousnout ! To by byla skoro Ezopova bajka ! A to tvrdím, že jsi básník !

no, kapku. - jestli si s ní chodí povídat, nevím na beton...
ale jinak to sedí. život, ať si je často krutý a nad síly smrtelných tvorů, je největší básník. my všichni jsme jen jeho čtenáři (a posluchači).

ona v podstatě neměla psí kamarády. já tuhle rasu kvůli tomu zrovna moc nemusím. okamžitě i největšímu vlčákovi musela dokázat, že je ve skutečnosti jen malý ratlík. měla na to. jenže to byl v běžném životě průser za průserem. čím byla tak výjimečná, byl vztah k páníčkovi, jak říká kamarád Srstka. poznala každé hnutí jeho mysli. když byl smutný, tak čtveračila až se člověk chtě nechtě nakonec rozesmál. a dokázala to odlišit od toho, když byl třeba zamyšlený a chtěl mít chvíli klid. to pak stála za rohem a neměl jsi šanci se k němu dostat. někdo, kdo tě zná, a nikdy a za žádných "okolností" tě nezradí.

nejhorší prý bylo, že když jeli k tomu veterináři pro smrtící injekci, tak ona poznala, co se chystá. a věřila mu, že ví, co to vlastně do prdele dělá. musel ji držet, když píchal injekci, jinak by toho doktora zabila.

hodně dlouho to rozdýchával...

ještě snad dodám pro ty, kteří by v tom člověku měli tendenci vidět měkotu a hovado, které zabilo vlastního psa, že tomu rozhodnutí předcházelo toto:
byli prý po návštěvě známých na procházce v parčíku v jiné čtvrti. zdál se pustý a prázdný, tak ji sundal náhubek a pustil ji na volno. ať má trochu radosti. jenže se zničehonic vynořila malá slečna s uřvaným kníračem. asi to byl jeho rajón. ten náfuka ani ta holka ovšem netušili, s kým mají tu čest. než mohl zasáhnout, byla mela. malá princezna z toho naštěstí vyvázla jen s pár stehy na ruce, ale bylo jasné, že tohle je konec...
je to Chlap, ne Onan. musel se rozhodnout a za svým rozhodnutím stát.
udělal to.


sorry za

Vůl

merhaut píše:Vůl

No jo, měl nejspíše v sobě spínaný zdroj a ten sepnul.

merhaut

možná. já nevím. asi s něčím takovým měl v cizím prostředí počítat a nechat jí aspoň vodítko...
stalo se.
nechtěl bych být v jeho kůži.

dadaft píše:zatneme dadaftovi tipec (docela by mě zajímalo, co to vlastně je ten tipec, ale hledat se mi to nechce)

Tipec
neduh ptačí, jenž záleží v tom, že špička jazýčku se podebéře a celý povlak této části zbělí. [Tipec] dlužno ptáku strhnouti, jinak pojde. Při zvěři pernaté nejčastěji objevuje se [Tipec] u mladých bažantů, který ptákům odejímá bažantník špičatým nožíkem a k užívání do zobáčku dává jim kuličku nového másla smíšeného s rozsekaným česnekem.
Ottova encyklopedie

děkuji korýšovi za milou návštěvu.


sice se vždycky na nějakých věcech radostně neshodneme a vždycky mi rozhasí umístění beden, ale to mi nevadí. já se na to se vlastně těším. protože mi tím ukáže souvislosti svýma očima. a ušima. a já uvidím, co jsem ve vleku osobních zkušeností a preferencí přehlížel. nebojí se něco říct, ani to není náfuka. normálka dnes už skoro nenormální.

abych mu nestínil, ale mohli jsme mluvit, seděl jsem na ne běžném místě. za jednou z beden v průchodu do kuchyně. na tomto místě efekty s přidáváním 2 páru nebyly rozpoznatelné. takže vhodné poslechové místo není tak veliké, jak jsem myslel. taky jsem si naplno uvědomil svou motivaci a její pravé příčiny.
jeho popis, jak na něho působí připojení 2 páru, a moje zkušenost s poslechem u něj, ukázaly, že rozdíly v názorech na prostor a lokalizaci, nemají původ jednostranně ideový, psychický, či dokonce mentální, jak se to občas zde pokouší kdosi prezentovat, leč ryze praktický. když jsme o tom s korýšem debatili, měnil jsem cdčka atd. on celou dobu seděl v křesle. člověka ovlivňuje to, co vidí. chtěl jsem co nejmíň ovlivněný názor na věc, a tak jsem ho nabádal, ať se hodí do klidu a uvolní. byl v klidu a uvolněný. ale neválel se po opěradle. seděl rovně a poslouchal. tak, jak je zvyklý poslouchat. ač na to fakt nevypadám, já jsem naopak vskutku neposeda. vzpomněl jsem si, jak mě u něj překvapilo, že mu není divné a ani neřeší, že u balkónových dveří není slyšet z hudby nic.
momentálně mi to vychází asi takhle:
to, co oba ceníme, je přehled a rozlišení jednoltlivostí.
on každé z nich vzhledem k pevnému místu - k místu poslechu.
já každé z nich vzhledem k ostatním - vzhledem k vzájemné vazbě.

to je jen první dojem a jen jedna z věcí. bylo to zajímavé.

Dadfte, když čtu tvoje příspěvky v tomto vlákně, nedá mi to a nemohu se nezeptat: Zkoušel jsi někdy magnepany? A jak se ti líbily?

ještě jsem neměl příležitost. něco jsem o nich slyšel a mám představu, jak hrají, ale ve skutečnost nemám tušení, jak by na mě zapůsobily.

Ano,opravdu každý z nás hledá to své správné ,,stereo'' podle svých individuálních osobních preferencí a požadavků na reprodukci hudby a s vědomím tohoto předpokladu je nutno k tomuto tématu přistupovat.Ano já opravdu nevyžaduji abych měl na kraji místnosti (u balkonových dveří )mimo ideální osu nezdeformovaný stereofonní obraz,protože to není pro mne běžné a vhodné místo ke kvalitnímu poslechu a tak to nevyžaduji.Jak jsem se již snažil vysvětlit,přistupuji k vnímání prostoru v nahrávce a lokalizaci jako k určité ,,zvukové holografii'' ,kterou vytváří dva (pokud možno co nejvíce)bodové zdroje zvuku a jejich průmětem v jednom ideálním poslechovém místě vzniká pro mne ten ideální stereofonní obraz a jenom tam je to správné pošušňáníčko při poslechu a jenom tam je vyjádřen ten solidní prostorový efekt(ať už vznikl nahráním na dva mikrofony nebo byl namíchán uměle).Ten obraz se samozřejmě vzdalováním od onoho ideálního místa poslechu deformuje a prostorový stereoefekt se vytrácí(stejně jako hologram se rozpadne při sledování z jiných úhlů).Pokud bych měl požadavek na jiné poslechové místo,zase bych se snažil umístit repro tak,abych poslouchal pokud možno na ose spojnice mezi repro v nějakém rozumném trojúhelníku.Požadavek na perfektní prostor v různých místech pokoje se mi jeví jako nerealizovatelný.
Následný domácí poslech stejných nahrávek jako u Tebe:
Ida Kelarová:Staré slzy
Hugh Masekela:Coal Train
Peter Gabriel:So
Futurum:Zdroj
Carmina Burana
Patricia Barber:(Santana)Black Magic Women
...
U všech nahrávek se mi to doma(hned jsem si je začerstva všechny přehrál) na mém aparátku,jevilo pro mne lépe a to vyjádření třeba hlasu zpěváka přesnější a zřejmější,čistší a odpoutanější od beden.Hold jsem na to asi už zvyklej a pořádný regál v podání detailů a prostoru hned tak něco nedostane.

Ano, takto má vypadat naprosto nezaujatý posudek.

korys píše:Požadavek na perfektní prostor v různých místech pokoje se mi jeví jako nerealizovatelný.

tak. u slova "prostor" se nám rýsuje několik štěpů:
pseudoprostor : vše, co tímto slovem označí merhaut
prostor - stereofonní obraz : prostor nahrávky a lokalizace jednotlivostí v něm (přehlednost) vzhledem k jedinému určitému a určenému poslechovému místu v poslechovém prostoru. klasické stereo - dvojkanálový a dvojbednový prostor v prostoru.
prostor - pro1OOr : pokus o nahrazení prostoru nahrávky a poslechového prostoru jediným prostorem hudby. lokalizace není neproměnlivé umístění vůči určitému poslechovému místu, ale stejné vtažení do děje a přehled v nahrávce na co možná nejvíce místech poslechového prostoru.

tohle oceňuji velmi já. ale nejde o chutě na nějakou rozvařenou zvukovou diskokaši. na velký slucháítkový efekt přítomnosti všeho všude, ale vlastně nikde. jde spíš o přiblížení se koncertnímu dojmu, abych tak řekl. aby když se pohnu, nemusela kapela dát pauzu a přestavět pódium, neboli prostor nahrávky. já se pohybuji, oni na různých místech zůstávají přítomni s plným nasazením.

teď to, na čem souhlas nebyl:
přdozadní prostor (pominu mé zklamání z toho, že na celkem běžně průchozím místě nebylo slepým testem jednoznačně jasné jeho zlepšení) - korýš mínil, že je to uměle vytvořený efekt, jakési nahalování zvuku. mě přišlo, že zlepšení bylo jednoznačným přínosem, že se např. zpěváci stali skutečnými "plnoobjemovými" lidmi přede mnou, že vystoupili z prostoru nahrávky do prostoru hudby. rovněž barva nástrojů mi přišla přirozenější. se všemi atributy, které v realitě má, víc hi-fi, abych tak řekl.
jeho další námitka je ovšem vážná, a já přiznám, že jsem její obsah sám občas vnímal a pozoroval, ale ve vědomí zlehčoval: s frekvencí se mění umístění v prostoru - sfázování. v nejvyšších polohách jsou zpěvákova ústa jinde, než když basuje. to byl zatím příliš velký detail - i když jsme na to už narazili na slovaknetu. já se zatím držím přesvědčení, že to bylo nedotaženým ustavením 2 páru a taky někdy způsobem masteringu (a taky mi vrtá hlavou vliv reproduktorové výhybky a polohy měničů na toto). bohužel, na rozdíl od odborné, je argumentační výše a kultura toho fóra tragická. pokud nesouhlasíš nebo hned nepochopíš, co ti řekne velký šaman, jsi asfaltér...
no, uvidíme...

Poznámka: veškerý tzv. dadaftův pro100r spadá do kategorie pseudoprostoru, neboli různými odrazy a zpožděními uměle vytvořeného pocitu prostoru, který ale nemá se skutečným prostorem v hudební nahrávce ani v hudební síni nic společného, je to fyzikální nesmysl, hudebně akustický nonsens, jen chyméra v něčí hlavě. Dokládají to i reakce návštěvníků pro100ru.

Nedoporučuju následovat.

prostor v nahrávce, z 99% stvořený ve studiu je o.k. - souhlasím.
nedochází mi, proč bych ale měl ve jménu nějaké teze rezignovat na řešení mého soukromého prostoru, na řešení, které by více odpovídalo mým nárokům, mému reálnému životnímu prostoru a stylu, mé úrovni, mé touze, mému pohledu na věc atd. a zároveň by zohledňovalo práva a potřeby druhých včetně sousedů.
a taky proč bych nemohl předpokládat, že nejsem sám, kdo něco podobného řeší a proč bych to nemohl popsat na svobodném informačním území. ze zkušenosti vím, že mě samotnému to někdy pomohlo víc, než chaotické studium odborné literatury v oboru, ve kterém nemám dostatečný přehled, abych dokázal docenit všechny souvislosti.
a že mi něco ty merhaute vysvětlíš tak, abych to pochopil, to je bez šance. ty jsi machr na jiné věci...

pro1OOr nabízím k úvaze.