rozproudila se tu celkem pohodová diskuse, takže si dovolím co nejstručněji
shrnout mé úvahy a snahy se 2 páry beden a tzv. pro1OOrem. cesta nekončí a je
třeba zjistit, kde nejsem pevný v kramflecích. předem děkuji zkušenějším členům
za laskavost a trpělivost se mnou.
začnu od konce - co mě to včera uvádělo téměř do extáze? uvědomil jsem si, že
ne ten tajuplný pro1OOr, ale to, jak hudba "šlape". ano, to co mi už skoro věčnost
tak strašlivě scházelo, a co mě nutilo pomalu opouštět některé mé oblíbené žánry,
byl nedostatek rytmu!!! konečně mi dnes naplno došlo, jak důležité a jak vzácné
jsou opravdu plné a hlavně rychlé basy! a rytmika vůbec. když se kouzelným kytarovým rifem
rozjelo album toma pettyho "into the great wide open", nechápal jsem, co mě tak
vnitřně rozradostnilo, že jsem zcela spontáně jako nějaký puboš předváděl hru na
imaginární elektrickou kytaru a bubnování na neviditelné bicí soupravě. prostě to
album celé bohovsky šlapalo. a všechny ostatní taky. konečně kromě hifistických
vychytávek cink vlevo břink vpravo přichazí čas na rock´n´roll, co se valí jako
kameny...
proměna přišla s připojením reproduktorového(mikrofonního)kabelu 4x0,5mm2
do kříže. najednou se ukázalo, jak ne tak středovýškáče, kvůli kterých jsem to
kupoval, ale basáky jsou na celestionech k zulíbání. hluboké měniče s malou
kopulkou a vysokým zdvihem. a s malinkým "motorem" (cívkou a magnetem). motxam měl opět pravdu, když tvrdil, že výkonově slabší zesilovače hrajou líp než ty silné. ale musí mít odpovídající připojené přístroje.
já jsem tuto otázku už jednou položil, ale tehdy se nějakým nedorozuměním zvrtla a za motory se chápaly zesilovače. mysleme tentokrát motorem mechanické součásti, které kontrolují pohyb membrány měniče. proč se tyto motory víc a víc zvětšují a je to považováno za dobře? přece vyjdeme li od nuly, tak nějakou dobu výkonnější (těžší) motor líp ovládá membránu. tím také stoupá požadavek na výkon zesilovače. ale od jisté chvíle je víc energie vydáváno na ovládání vlastního motoru (čím těžší, tím větší setrvačnost, tj. tím větší množství síly nutné k zajištění přesného pohybu. neovládáme už spíš monstrózními zesilovači ohromné magnety, které se "trápí" více samy se sebou, než s membránou?
pojďme dál.
Acon píše:Všetko toto a dataftove postavenie nie je nič iné, len "Z núdze cnosť" a to som Cnosť urazil

Je to možno východisko z nejakej situácie, kedy sa to poslucháčovi jednoducho páči

Normálne to ale rozhodne nie je a od reality, resp. priblíženie sa k realite, je to na hony vzdialené. Ako cesta k dokonalému stereu je to bočná, tentoraz úplne slepá ulica. Ale z môjho pohľadu to nevnímam nijako zle, len je sú to pokusy, ktoré realizovali hifisti, ktorých baví experimentácia

Niektorí si uvedomujú, že je to smer mimo a je im to jedno, niektorí žijú v nevedomosti a sú presvedčení, že s TÝM vybabrali. Podstatné je, tak ako vo všetkom, že experimentátor je s výsledkom spokojný

Acon píše:
Niekde tu bolo spomenuté testovacie CD. Už aj tie frekvencie, čo svojho času uverejnil niekto na f-sporte odhalia nezmysel tohoto postavenia. Stačí si to pustiť a prídu na rad tie, ktoré to nekompromisne odhalia. Ja som si starou zostavou tiež užil kopec experimentov (z dnešného pohladu úsmevných), tiež som "lietal" s bedňami po obývačke, vyrábal akési tlmiace panely z preglejky, molitanu a prepílených PVC rúr...

Signály z testCD ukázali aj ich účinok aj vplyv postavenia bední... Panely skončili v kontajneri, no naučili ma, že na kolene bez merania to nejde. Dataft môže spraviť jediné, to čo na SK spravili už 3 hifisti s veľmi pozitívnym účinkom - strop OBIFON (prípadne CZ alternatívu). Ušetrí kopec času, nervov, hádok s Merhautom

a bude sa tešiť z 1 páru dobre hrajúcich bední. Pretože fyzika sa naozaj oklamať nedá. Fyzika vie oklamať človeka a v tomto prípade je jasné, že zvíťazila.
neustále je mi jako cíl podsouván přesný opak toho, co mým cílem skutečně bylo a je.
zastavme se nejdříve u slova "realita". dvoukanálové stereo jako systém dvou reprobeden je vydáváno za nástroj k zobrazení (nebo přiblížení se) reality. tento úzus, čili domluva, je vydáván za fyzikální zákon. v době monofonní tomu nebylo jinak. a stereo jako dva systémy reproduktorů je označováno za jarmark. dokazovat nic netřeba. zákon je zákon.
co se myslí tou realitou? třeba aby lidský hlas zněl skutečně jako hlas živého člověka? to by mohlo být, ne?
když jsem tak experimentoval s ustavením beden, přišel jsem na zajímavou věc. poslouchal jsem normálně přes dvě bedny ženský vokál. nebylo to špatné. pak jsem do proti pozice postavil další stejně sfázovanou bednu. takže zpěv ke mě vždy doputoval přímo z beden a pak znovu se zpožděním odpovídajícím asi 6m (odraz od zadní stěny). hifistům se musí zježit všechny chlupy na těle. katastrofa! skandál! pseudoprostor jak vyšitý. jenže místo toho ten hlas najednou začal znít člověčinou. povědomě. když se nad tím chvíli zamyslíme, tak přece v realitě taky neslyšíme hlas sám o sobě, ale vždy také v konkrétním prostoru. s jeho odrazy a dozvuky. zpěvák stojí vedle nás. co je reálnější?
myslím si, že zpoždění signálu odpovídající vzdálenosti do 1,7m jsou špatné a zhoršují lokalizaci místa zdroje. delší zpoždění dodává informaci o prostoru, který nás obklopuje...
jenže odražený zvuk dokáže zamaskovat jiné frekvence signálu. dvě bedny nešly v mé poslechovce uspokojivě ustavit. spousta zůstávala ukryta a zvuk byl chudý.
teď je nesmírně bohatý - ale né nějakou pseudovycpávkou nebo zahuštěním. mám testovací cdčka, vyzkouším. je odkrytý. když jsem se ptal své ženy, jak to hraje, řekla: dobře. čistě.