Koupil jsem to před třemi roky v Římě...
Padlo mě to do oka.

dadaft píše:dobré stereo jako prostorový zvuk par excelence vám musí být schopno absolutně jasně ukázat, co a jak.
druhý a třetí už jsem zmiňoval. druhý začíná vpředu za bednama a postupuje ve velkém kruhu doprava, pak dozadu za vás a zleva zase dopředu za bedny. třetí zprava zezadu za váma po přímce směrem blíž a blíž až mezi bedny a pak dál doleva dopředu za bedny. ten třetí je absolutně zřetelný a nezpochybnitelný. ne zprava doleva, ale zprava zezadu úhlopříčně vlevo dopředu!!!
první jsem tehdy nestihl. a tak se ptám: odkud kam a po jaké trajektorii se ten zvuk pohybuje?
stačí mi pár správných odpovědí a toto téma může být s klidem smazáno.

zdá se, že tento malý kvíz nikoho nezaujal. trošičku mě to mrzí. jedna jediná zmínka o 180 stupních je prachbídný výsledek. 2D. - - - nu, když to nikoho nebere, tak snad nebude vadit, když si tady tiše v koutku zaznamenám pár postřehů. člověk se na to pak může kouknout s odstupem...

asi je třeba začít rozlišovat 2 věci:
za 1/problémy v malých poslechových prostorech - to jsou hlavně vybuzené módy místnosti a stojaté vlnění, neboli frekvenčně a intenzitně nevyrovnané basy
a za 2/ problémy větších poslechovek - a těmi jsou odrazy od stěn a doba dozvuku, neboli problémy směrovosti, maskování a lokalizace, jak se tak hezky říká.
následujících pár poznámek bude věnováno číslu 2.

Michal Kamiński píše:Można założyć, że ogólnie znane i opisane są zjawiska dotyczące akustyki typowych pomieszczeń odsłuchowych. Mimo wszystko rzadko spotyka się w literaturze inżynierskiej zalecenia, dotyczące ustawienia zestawów głośnikowych w systemach stereofonicznych. Te, które istnieją, dotyczą głównie ustawień pod kątem najlepszego rozciągnięcia niskich częstotliwości i osiągnięcia liniowości w całym paśmie. A przecież innym ważnym czynnikiem, który występuje od momentu wprowadzenia stereofonii w latach 50-tych, jest wytworzenie obrazów pozornych w normalnych pokojach.

to je podle mě jádro pudla. skutečná podstata věci. česky: můžeme předpokládat, že jsou všeobecně známé a popsané jevy týkající se akustiky typických poslechových místností. ale přesto se v technické literatuře málokdy setkáme s návody na stereofonní ustavení reproduktorů. ty existující mají za cíl hlavně dosažení co nejvyrovnanějšího průběhu v celém frekvenčním rozsahu. ale dalším neméně důležitým prvkem stereofonie už od okamžiku jejího vzniku v 50. letech je přece zobrazení (zdánlivých) zdrojů zvuku a jejich lokalizace v poslechovém prostoru.

předvčerem měly dorazit bedny. přišly jen stojany. a protože jsou sloupy pryč, nastoupily staré dobré regálové třípásma. a byl jsem poctivý. šel jsem pěkně od zdí a pěkně pomalu. abych si to užil. ta proměna je neuvěřitelná. nemluvím o špatně ustavených bednách. rozdíl mezi špatně stojícíma bednama u zdi a uprostřed poslechovky je jenom ten, že ty první zavazí míň. ale vychytané ustavení v hloubce prostoru je masakr. uvědomil jsem si, jak je snadné sám sobě vsugerovat, že mám nástroje lokalizované a poslouchám to opravdové plnotučné 3D stereo, neboli třeba že předozadní prostor mám obstojně či špičkově zobrazen (dle cenovky). taky mi zpočátku ty rozflajzlé vykuchané chiméry drze se tvářící jako hudebníci připadaly dost reálné. ale když končil Chris Jones, už jsem zase věděl, že existuje ve smyslu reality zobrazení i trochu jiný šálek kávy. vložil jsem Drastic Fantastic KT Tunstall. a začal Funnymanem. bože Gretsch. nádherný zvuk. slyšet ho tak přímo, jediný konkrétní Gretsch s prsty hudebníka a zatím bez ostatních nástrojů...
a Gibson Dove. a t. d. a t. d. ... velmi ochotně seba sama odrovnávající nahrávka. sposta nedominantních zvukově neobvyklých nástrojů, podivné tempování... stačí i malé nepřesnosti systému, trochu nekonkrétnosti, a je to bláto a břečka.
(neříkám, je to trošičku přebuzené, ale jenom kapku...)
a Kate má neskutečně sexy hlas.
při Beauty Of Uncertainty už jsem s blížícím se finále měl náruč doširoka otevřenou, a chuť přivinout na hruť třeba i největší hovado ve vesmíru, neboť hudba musí pohnout i s takovým tvorem, a pak, když trpělivé budování písně přechází v hymnický vesmírný motiv jsem už zpíval s KT "beauty of uncertainty..." a když basák podmaloval dílo famózním přechodem, byl jsem totálně nadšený. no, mám to hrozně rád.
a rytmus a styl bubeníka v následující Someday Soon je úplný zázrak.

včera už byly i maličké Kefy. nejsou to bedny z konečné stanice, ale ke sloupům a ke zdem už se rozhodně stavět nehodlám...
málokdy tam bývá k slyšení Hudba. většinou spíš jen strohé Pal!!!

doporučil bych ke čtení "bílé papíry" firmy harman kardon
http://www.infinitysystems.com/home/tec ... Region=USA

obzvlášť tenhle http://www.infinitysystems.com/home/tec ... ooms_2.pdf

Chjo, ještě tak umět lépe anglicky

taky bych chtěl umět dobře anglicky... navíc s technickými pojmy je to těžké i v češtině. tohle je naštěstí psáno vcelku srozumitelně. většinou si to paralelně otevřu i v "české" verzi v překladači a když se ztrácím, snažím se z té české šílené hatmatilky pochopit, o čem je řeč...

když se ztrácím, snažím se..... pochopit, o čem je řeč...
např.
PRESERVATION
OF THE ART

Aby jsi si to třeba blbě nepřeložil a nedošel úplně někam jinam.

Infinity sice razí multikanál, ale slova z podtitulu téhle části jsou: zobrazení, prostor a velký zvuk (sic!). a dost jasně se tady mluví o věcech, které jsou jádrem rozdílu, o který mi jde. rozdílu, který spoustě hifistů splývá, ale který je podle mě zásadní a klíčový pro to, aby byl člověk se svým zvukem opravdu spokojený.

hodně důležité je mít bedny v prostoru - tohle tady teď do zblbnutí opakuju. důvodem je jednak omezit interferenci mezi přímým vyzařováním reproduktoru a odraženým zvukem od blízkých povrchů, která způsobuje značné frekvenční zvlnění, tj. nevyvážený zvuk, jednak zabránit rozostření zdánlivých zdrojů v nahrávce, které je psychoakustickým jevem spojeným se způsobem, jak náš mozek třídí a zpracovává informace, tj. že směr, odkud přichází zvuk, určujeme do značné míry podle průběhu v čase. k oběma věcem bych uvítal nějaké kritické reakce, protože je to skutečně zatím jen velice nahrubo nasvícené a místy dost nekorektní. ale na druhou stranu jsem realista - člověk prostě nemůže mít všechno kurvadrát. nelítostného kritika abys pohledal...

umění je děvka, boxere?

přišel čas se na to podívat blíž a definovat nějaké další východiska. v tomhle hovoří materiál kardonů jasně - mluví, kdybych to měl parafrázovat, o uživatelsky přátelských bednách. co se tím myslí?

zdánlivě odbočím ("zdánlivý" je pro hifi velmi důležitý a zcela konkrétní pojem ) nevím, jestli přesně v tom materiálu, ale řeč je také o tom, co vstupuje do hry pro jednotlivé části zvuku. zatímco pro basy je rozhodující poslechový prostor a umístění zdroje v něm z důvodu intenzity a vzniku stojatého vlnění, pro středy a výšky je důležité totéž, ale z důvodu jiných: kvůli směrovosti a odrazům. paráda, ne? z toho zdánlivě logicky vyplývá výhodnost rozdělení dvou umístěných plnorozsahových zdrojů (sterea) na systém 2.1, odkud už je jenom krok k 5.1, 7.1 nebo dokonce 7.4, neboli levý a pravý kanál, centr, dva boční dipóly, dva zadní surroundy a čtyři subwoofery, což bude dle mě konečné stadium tzv. multikanálu, neboli pokusu o prostorový zvuk s mnoha zdroji. ta logika je ale opravdu zřejmě pouze zdánlivá. mnohem snadnější (zase podle dadafta) bude pohybovat s obrazem a to z důvodu, že zdánlivé vlastnosti jevů, které vnímáme očima, jsou v celém tomto rozsahu na rozdíl od zvuku jednotné. ale o tom až někdy potom.

už nějaký ten pátek je hlavní zájem hifistů směřován k basům. k zajištění jejich kvality. s tou je to v běžných poslechovkách dost těžké, jak všichni víme, a pečlivosti v tomto směru není nikdy dost. ale docela se v tomto zápalu pro basy zapomíná na středy a výšky! berou se jako samozřejmost!!! trochu to zřejmě pramení z toho, že je s nimi zdánlivě nepoměrně lehčí práce než s basy. prostě na stěnu přitluču kus koberce a mám vystaráno, ne? a výšky (a budu teď mluvit hlavně o nich, protože další (a podle mě důležité rozdělení) na středy a výšky, by už věc dost komplikovalo a většina hifistů preferuje dvojpásmové bedny - nemluvě o tom, že o tom vím hovno, že... ) jsou pod kontrolou. to basy na tyhle naše diy akustické kreace zvysoka prdí.
ale je to pravda?
stačí kus nějakého tlumícího materiálu a jsem na středech a výškách v klidu?
hohohó. tak lehké to nebude vašnosto!
velkou měrou k nabobtnání tohoto problému přispěli sami výrobci, podotýká Floyd E. Toole, v mých očích jedna z nejvýznamnějších osobností zabývajících se akustikou poslechových prostorů. ten chlap se nebojí zkratky a abstrakce, snaží se vysvětlit věc i laikovi. to je vlastnost, která dělí zrno od plev, milí zlatí technici... bohužel tato pravda do hájů českých a hor slovenských zatím nedorazila. čest výjimkám.
aby uživatelům ubylo problémů s umístěním beden v prostoru, začala spousta firem preferovat úzce směrové výškáče (jmenujme třeba dynaudio nebo usher, na tohle vyložené superspecialisty). navíc přitlučený koberec na zdi (opět zdánlivě) problém skutečně řeší. takže bedny hrajou jen jedním směrem, repráky se směřujou přímo na posluchače a zdi se obkládají skelnou vatou. nádhera. posluchač je odměněn "sweet spotem", sladkou lahůdkou, přikováním k jedinému bodu, kde to doopravdy "hraje".

tento brutální sadomasochismus je vydáván za nejvyšší metu. za důkaz příslušnosti k elitě. za vysvobození...

přemýšleli jste o tom takto někdy?

* * * coming soon * * *

na okraj malou perličku:
někdy teď v praze v akropoli vystoupí(-il) nějqaký japonský umělec zabývající se noise-artem. vydal v této souvislosti programový manifest a jeho "band" produkuje, jak z názvu plyne, hluk. na jeho performacích můžete slyšet ničím neomezený, brutálně intenzivní bílý šum, plnorozsahový hluk, vpravdě peklo na zemi...

špunty do uší se fasujou při vstupu a jsou nezbytnou proprietou.

je umění děvka?

v japonsku a americe je tento muž hvězda. dokonce snad audiofilská hvězda. kde se tento (z)jev taky částečně zrodil?

co takhle růžový šum? (viz. white papers)

snad se k němu časem dopracujeme...

ještě jedna nedůležitá poznámka:

dadaft píše:snaží se vysvětlit věc i laikovi. to je vlastnost, která dělí zrno od plev

samozřejmě z hlediska naší budoucnosti, ne odbornosti. podle mě jedna z mnoha dalších velkých, podceňovaných skutečností.

a jedna otázka:
jak vám to včera hrálo?

Kup si Hudební akustiku od Syrového. U většiny prodejců vyprodaná, ale někde ještě určitě bude.



Tématické okruhy:
Základy fyzikální akustiky
Fyziologická akustika
Úvod do hudební psychokustiky
Teorie hudebního signálu
Barva zvuku
Akustika přirozených zdrojů hudebních signálů
Hudební nástroje v reálném prostoru

Od té doby co ji mám po ruce, jsem v pohodě, audiofilská neuróza zmizela, veškeré hifi otázky zodpovězeny...


---

Hudební akustika - anotace
Publikace určena posluchačům Hudební a Filmové a televizní fakulty AMU a Elektrotechnické fakulty ČVUT. Tato kniha není v pravém slova smyslu tradiční učebnicí, spíše podrobně zpracovává osnovu výuky hudební akustiky; není ani vyhraněnou vědeckou monografií, ale prevážně uspořádáným přehledem výzkumných témat a zčásti i jejich dílčích řešení.

Hudební akustika
Nakladatel: Akademie múzických umění
ISBN: 80-7331-901-2, EAN: 9788073319014
Formát: 428 stran, 24x16,5cm, česky, brožovaná vazba
Rok vydání: 2003 (1. vydání)

Mají ji třeba na : http://knihynainternetu.cz/knihkupectvi ... stika.html za 386 + poštovné.

Zdravím, tu knihu si samozřejmě objednám, dovím se hodně .. i když nikdy v jedné knize nenajdu odpovědi na všechny otázky ...
Ale pan Dadaft mě nepřímo svými příspěvky "dostrkal" k laborování s reprobednama, postrkování a natáčení a tím i ověření, že to tak je.
Nechci úplně podřizovat rozmístění nábytku v obýváku, ale i v tuto chvíli, kdy vím, že by se dalo ještě hodně zlepšit si mohu dovolit sice subjektivní tvrzení .. a to že CD, která jsem dřív považoval za "mrtvá", se rozvinula do prostoru a hrají ... lepší a to o hodně lokalizace a má to celé šťávu.
Bedny prostě hrají dobře v prostoru, ne u zdi, jak jsem to měl léta.

Klobúk dolů

Nejsi sám koho Dadaft na tu cestu dostrkal, mne také. On řešil Pro100r, já MiniPro100r. A jedno je pro oba prostory zásadní: bedny dát co to jde od stěn.

Vpravdě šokující zjištění, kvůli němuž bylo potřeba napsat pětset příspěvků.

Tomu tedy rikam rozuzleni. Vrah je zahradnik!!! Cekal jste to nekdo?