Od deseti rána jsme kempovali s nafukovačkami před vchodem číslo sedm (levá strana) do třech hodin jsme jen tak bivakovali, ve tři začla katastrofa, náhle všichni vstali asi během dvou vteřin a pak začala tlačenice stokrát horší než za komančů na melouny, hrůza!
Do pěti hodin jsme se tlačili k zblití, pak začli pouštět nejprve z pravé strany, to jsme začli řvát jako paviání a pískat o život, dlouho to pořadatele nevydrželi, pár vteřin, pak nás začli pouštět taky, katastrofální organizace značky poland! Totální maras, museli jsme se hnát uzkým hadem jako prasata na porážku asi dvacet minut, než jsme se konečně dorvali k těm idiotům ve žlutém, pak nešli chvíli načíst kódy z lístku no a pak už jsme jako že běželi tím tunelem přímo na plac, za ten běh bych se ale styděl, měl jsem tak dojeba.. kolena že to prostě nešlo !!! Ale snažil jsem se aby to jako běh vypadalo, no hlavně že to stálo za to, dostali jsme se přímo do toho prstence jako jedni z prvních, ještě jsme chytli místa přímo pod pódiem a tím pavoukem, prostě první řada jak vyšitá.
Dokonce přímo pod mikrofónem.
Pak následovalo další čekání ve stoje, na předkapelu snow patrol, ti začli tuším nějak v sedm nebo podobně, cca 9 písní.
Pak přišla další katastrofa, hned jak dohráli, tak na pódium naběhli mravenci a do pěti minut celý plac naprosto vyčistili !
Pochopili jsme že je zle, prostě najednou jsme stáli po boku a ne vepředu, v rudé zóně, kde lístky stáli skoro 8 tisíc, přesně tam jsme jít nechtěli a taky jsme ani neměli o takovéto lístky zájem, další fiasko poláku, kteří se jaksi na to, aby tohle měli pod kontrolou prostě vyprdli.
Kdo byl vepředu vpuštěn na stadión, mohl běžet kamkoli.
Ta scéna byla tak kulatá, že jsme si ani nijak nevšimli, kde má předek a na ten mikrofon jsme prostě naletěli, nejen my ale všichni kolem byli vyjašeni že budou stát před Bonem a ejhle

Naštěstí ale, U2 pro lepší kontakt s publikem mají vše vyřešeno, dopředu měli vyhnáno další podio po kterém běhali a navíc ještě dokola kolovali dva mosty, které byli často v pohybu a po nich taky dost chodili, místy byli přímo nad námi, paráda, navíc na každé noze toho monstra nad námi byli zavěšení tři kameramani, tedy na scéně kolem bylo 12 kameramanů+ jeden jezdil nalepený na koleji kolem, tedy alespoň z našeho pohledu tam byl jeden, možná z druhé strany jezdil další, mimo to další borec japonec (nejspíš americký) jezdil z těmi mosty, v ruce měl gamepad a hrál si.
Před koncertem byl parádní pohled ještě na mexické vlny jenž kolovali dokola po tribunách jak šílené, zespod to i dost dobře hučelo, paráda.
Při jednom songů požádal BONO všechny na stadiónu aby svítili mobily a na scéně vypli všechna světla, byla to nádhera pozorovat.
Připadali jsme si jako ve středu vesmíru.
Před 4 lety jsme to všechno viděli z tribuny, po prvé a naposledy, nyní to bylo úplně o něčem jiném.
Ještě jsem zapoměl připomenout tu opět vytvořenou polskou vlajku kdy všichni na tribunách mávali bílým papírem apd. a my dole zase červenou.
Přesně tohle se dělo i před 4 lety, opakovaný vtip ale zjevně nikomu nevadil a Bono to divadlo opět ocenil.
Jediný kdo nás pěkně štval, byl motorolácky šašek z ochranky, ten amík na nás neustále pískal z píšťalky, jen za to, že jsem občas vzal ženu na krk, aby měla věčí šanci dotknout se Bona, to se mu ale zjevně nelíbilo a tak pískal jak urvaný a když na nás došáhl, musel jsem se o ženu přetahovat

Aby se náhodou nepoto, už jim z těch teroristů někdy fakt pěkně šibe, to že tam všichni kolem vyhulovali už mu ale narozdíl od nás nevadilo.
No koncert parádni, i tak, viděno očima z blízka, úplně o něčem jiném, ale že jsme si vytrpěli jak koně, nechcal jsem přesně 23 hodin!
Prostě jsem se na to psychicky připravil a moc nepil a šlo to v pohodě, kolena mě ale bolí ještě dneska.
Po koncertě jsme u carrefouru hledali 30 minut svoje auto, katastrofa, bylo tam stokrát víc aut než ráno a celé to nějak překopali, katastrofa, pak když jsme auto našli, stejně jsme se dovnitř napakovali a jediné co jsme mohli, bylo začít pít a jíst (taky semtex+kafe z termosky) protože prostě organizace jak ...
Všechno ucpané jak hova... Všechna auta stála a nebylo se kam hnout ještě další dvě hodiny, pak pozvola a opačným směrem než jsme přijeli, tedy na katowice, nikam jinam nás nechtěli pustit.