http://www.audiodrom.cz/RoadToHell.html

...Rád bych měl lepší zprávu, ale situace je velmi tristní: čím je nahrávka nebo remaster novějšího data, tím horší zvukové kvality se dají očekávat. V 90% případů by se dalo ono "Remastered" na přebalu CD vyměnit za "Pozor! Nekupovat!".

To víme už dávno, proto sháním jen původní vydání na CD z 80 a 90 let. Když máš toho Ozziho na tapetě, tak třeba poslední CD Black Rain je typickým příkladem Hnusu dnešních masterovačů. Oni jsou snad hluší...

hluší nejsou , ale říkají si toto: když jsou zákazníci blbí a chtěj ty srágory - tak jim je dáme. V podstatě není problém ve studiích ale v 95 % zákazníků. Oni dělají jenom to na čem se dá vydělat.
Nejde jenom o nahrávky jde i o filmy atd. atd... Ten samý jev je v digitální fotografii megapixly rulez !

Franta: Já to vím taky dávno, dal jsem to sem pro ty co to ještě neví. Kdyby jenom nejnovější Black Rain, už od Ozzmosis je to neposlouchatelný

T-M: Přepaly u digitální fotografie je spíš technický omezení, asi nikdo netouží po tom míň přepálenou fotku. Nebo, že by se z toho stal nový trend jako u cd, čím víc přepálený, tím lepší!? Já už bych se tomu ani nedivil

Bylo by dobré založit zde nějakou databázi těch cd,které jsou zvukově nejlepší,myslím ty zásadní velkolopá alba.Je fakt,že mnohá cd z 80 let hrajou lépe než nejnovější remastery,ale není to 100%.Třeba o amerických verzí se v Evropě říká,že jsou nejlepší,no a v USA se zase říká,že nejlepší jsou německá a holandská. Všeobecně se říká,že japonská jsou nejlepší.Taky se říká,že je to od labelů k labelu,tzn. že záleží co to je za společnost.Třeba nahrávky DCC,které jsou remastrované Steve Hoffmanem jsou jedny z nejlepších,on totiž dokáže z nahrávky vyždímat maximum.Třeba Deep Purple/In rock je nejlepší právě od DCC,japonskou verzi jsem prodal,nebo Mike oldfield/Incantations od Caroline-Blue Plate,Cream/Disraeli Gears od německé RSO a Pink Floyd/DSOT původní nematerovaná edice z roku 1983-86 Made in Japan nebo MFSL verze.

1) Mastering Number 1 – Sony (Japan) Mastering

Track Peak Levels: 39.9 / 43.3 / 70.1 / 55.2 / 72.3 / 44.5 / 53.9 / 54.6 / 61.2

The very first mastering of Dark Side of the Moon for compact disc. Believed to be done by Sony Records in Japan in the spring of 1983. This mastering was used to produce the very first copies of Dark Side of the Moon on CD, which were Japanese releases with the catalog number CP35-3017 and a black triangle on the label, and a matrix number that did not include a “TO.” These early Dark Side CDs were pressed by CBS / Sony Records at their CD manufacturing plant in Shizuoka Prefecture, Japan for EMI Records. EMI did not have a CD pressing plant in operation at the time, so they outsourced the manufacturing of the CDs to CBS / Sony (keep in mind that these early Sony pressings still say Toshiba/EMI on the labels).

It is believed that this mastering was made from a 15ips reel-to-reel tape copy of the master tape that had been sent to Japan to produce the Dark Side Of The Moon-EMI/Toshiba Records Pro-Use Series vinyl LP album, which was the last vinyl pressing of Dark Side in Japan.

Known releases of mastering #1:

Australia first issue - Harvest Records, 7 46001-2, CD made in Japan

Japan first issue - EMI Records, catalog number CP35-3017, first pressings by CBS/Sony, indicated by no “TO” in the matrix

U.K. first issue - Harvest Records, catalog number CDP 7 46001 2, black Harvest label, Made in Japan on label, matrix has CP35-3017 with no “TO”

U.S. issues:
First issue - Harvest Records, catalog number CDP 7 46001 2, black Harvest label, Made in Japan on label, CP35-3017 in the matrix
Second issue - Capitol Records, catalog number CDP 7 46001 2, black Harvest label, Made in Japan on label, CP35-3017 TO in the matrix*
Third issue - Capitol Records, catalog number CDP 7 46001 2, silver label, Made in USA on label, TO J in the matrix*
Fourth issue - Capitol Records, catalog number CDP 7 46001 2, silver label, Made in USA on label, CP35-3017 TO J in the matrix*

* Note: It is interesting to note that the 2nd through 4th U.S. issues of Dark Side of the Moon were pressed by the Toshiba/EMI pressing plant in Japan (as indicated by the “TO” in the matrix). Yet these pressings use the 1st (Sony) mastering of the album. It is believed that the Toshiba/EMI plant in Japan began operations in late 1985/early 1986, and began pressing Dark Side with the Sony mastering until a new master by EMI (master #3 in this listing) was created in late 1986. Once EMI had made their own master (#3), all pressings of Dark Side used the EMI master.

) Mastering Number 2 – Sony (U.S.) Mastering?

Track Peak Levels: 46.8 / 48.2 / 49.3 / 51.0 / 72.5 / 63.3 / 67.1 / 58.8 / 62.7

3) Mastering Number 3 – EMI (U.K.) Mastering - the first EMI mastering of the album

Track Peak Levels: 87.8 / 94.7 / 100 / 97.2 / 100 / 99.1 / 100 / 96.1 / 100

4) Mastering Number 4 – EMI (U.K.) Mastering?

Track Peak Levels: 87.5 / 95.4 / 100 / 100 / 100 / 92.0 / 99.1 / 91.4 / 100

5) Mastering Number 5 – EMI (U.K.) Mastering?

Track Peak Levels: 85.8 / 92.5 / 97.7 / 95.0 / 97.7 / 96.8 / 97.7 / 93.9 / 97.7

6) Mastering Number 6 – EMI Mastering – EMI revision level 1

Track Peak Levels: 83.8 / 90.4 / 95.5 / 92.8 / 95.5 / 94.6 / 95.5 / 91.7 / 95.5

7) Mastering Number 7 – Mobile Fidelity Sound Lab mastering

Track Peak Levels: 29.3 / 34.1 / 39.2 / 40.3 / 41.5 / 56.3 / 49.2 / 57.8 / 52.9 / 60.0

8) Mastering Number 8 – Columbia Records mastering for Shine On box set

Track Peak Levels: 35.0 / 69.5 / 69.9 / 77.7 / 75.8 / 94.2 / 70.4 / 91.2 / 75.5 / 83.2

9) Mastering Number 9 – EMI 20th anniversary mastering – EMI revision level 2

Track Peak Levels: 67.9 / 69.1 / 76.9 / 75 / 96.8 / 69.6 / 89.3 / 75.7 / 82.5

10) Mastering Number 10 – EMI 30th anniversary mastering for SACD issue – EMI revision level 3

Track Peak Levels: 34.4 / 92.4 / 92.0 / 93.0 / 92.7 / 100 / 84.3 / 100 / 100 / 100

11) Mastering Number 11 – EMI (Uden) mastering for the European market – EMI revision level 4

Track Peak Levels: Track Peak Levels: 87.8 / 94.7 / 100 / 97.2 / 100 / 99.1 / 97.7 / 93.9 / 97.7



Více detailů na http://www.pinkfloydarchives.com/Articles/DSOTMCDM.htm

Pánové, pokud preferujete poslech komerce, tak Vám nezbyde, než se smířit s realitou. Řídí se pochopitelně POUZE zákony trhu. Až dorostete i do jiných žánrů, tak tam zdaleka takové problémy nejsou a stále lze najít velmi kvalitní nahrávky

PMA: Myslím, že velké procento hifistů si rádi pustí rockovou muziku a i oni mají právo na to, vychutnat si SVOJI oblíbenou hudbu v dobré kvalitě. Stejně tak jako neberu nikomu, že se mu líbí a poslouchá klasiku.

PMA.To nejsou žádné novinky.Proč bych nemohl vlastnit svá oblíbená alba ze 70 let v té nejlepší dostupné kvalitě?Komerce,myslíš výše zminované klenoty v rockové historii?Nemysli si,že jseš jediný kdo poslouchá kvalitní nahrávky i jiných žánrů. Ale jsou i tací,jako já,kteří mají rádi hudbu nejen proto,že je dobře nahraná,ale pro svůj obsah a nebo pro svojí nadčasovost.Proč bych měl shánět zmršené mastery,když jsou k mání lepší a třeba i levnější?Měl by jsi být vděčný za to,že se někdo podělí se svými zjištěními ,nad kterými třeba strávil spoustu času ,a dává to sem pro další fandy zcela nezištně.Divím se,že ti to vadí.Nezlob se ,fakt,začínám mít pocit,že tady chceš lidi nasrávat.Pokud jsi to myslel jinak tak se omlouvám.

Michale díky za odkaz.Můžu se tedy pochlubit,že mám první anglické vydání WYWH CDP 7 4035 2 5A3 (ještě Made in Japan).
Zkoušel jsem lokalizovat TDSOTM ,ale mám CDP 7 4600 2 AR 1B3 TO (taky Japan), což nikde nesedí

PMA naopak, pokud se s tím všichni smíří, tak se s tím nikdy nepohne. Můžeš to označit za marný boj, ale naděje umírá poslední. S tím dorůstáním jsem to nepochopil.. Ne každý je úzce zaměřen, a já, i když se mainstreamu většinou vyhýbám, tak zrovna na PF někdy mám chuť a rád si je pustím..

psal jsem ve vlákně Jazz o cd Mino Cinelu jako o fantastické nahrávce (a bezpochyby to fantastická nahrávka je)- inu, podíval jsem se jí na zoubek. konkrétně na skladbu číslo 2 - Moun Madinina - ale zbytek desky je téměř stejný.

vážení přátelé, jestliže v Audiodromu píšou o Mari Bone jako o skvělé nahrávce s dynamickým rozsahem 15dBFS, tak vězte, že Mino Cinelu má třeba v Muon Madinina DR 22dBFS !!! a v některých skladbách ještě víc - - - hudba má opravdu neskutečnou šťávu, a nezbývá než souhlasit s tvrzením: Dynamika je v hudebním záznamu naprosto klíčový, možná ten nejdůležitější, element. Je to prakticky světlo a stín hudby. Vytváří expandující pocit lehkosti a nechává nám slyšet další zvukové nuance - odrazy v nahrávacím studiu, rezonance těla kytary a strun, jemnou práci hlasu zpěváka či zpěvačky, náhlé prásknutí bicích nebo přechod orchestru od pianissima do fortissima. Všechno tohle dává hudbě napětí a pokud to chybí nebo je to potlačeno, všechna krása mizí.

a ještě musím říct, že jak mi ořezy u většiny nahrávek s nízkým DR vadí, tak tady bez problémů zkousávám i tohle (extrémní příklad, celkově to není tak hrozné):


Mino Cinelu na Hrad !!!

Zappady, mas moje sympatie

Taky jste si mysleli, že koupě HD nahrávky ve vysokém rozlišení s nálepkou "audiophile quality" znamená automaticky lepší zvuk, více informací/větší dynamiku? Nebuďte naivní!

http://www.audiostream.com/content/high ... -nevermind


Dvě verze Smells Like Teen Spirit. Nahoře původní cd z roku 1991, dole nová 24/96 remaster verze.

Modrá je dobrá. Čím víc modré,tím víc pruhů,tím víc Adidas.