Zdeny

Ten článok je dokonalou analýzou, ale mne uniká rozuzlenie - ako ďalej s tým naším highendom. Nebral by som to až tak katastroficky, highend je vymyslený a realizovaný ako hobby a svet techniky, či predaja sa k tomu prispôsobil, aby bolo zhodnotiteľné čokoľvek, na čom sa dá "sociologicky" zdokonaliť ľudské ego,túžba po výnimočnosti, neuróza technickej dokonalosti (reprodukčnej techniky, či hudby samotnej) a mnoho ďalších vecí, či emócií vstupujúcich do každej záľuby. Ak to nepresiahne únosnú mieru, je to v poriadku, každý sa môže nájsť a nikto nemá právo diktovať mu akým spôsobom to má realizovať a s čím má, či nemá byť spokojný - s technológiou starou 50 rokov, alebo s tou práve najaktuálnejšou. Ja hovorím - všetko, vymyslené pre človeka tu už raz bolo. Možno nedokonalé, ale zmyslami akceptovateľnejšie, než spomínaná hyperrealita. Na to sa dnes zabúda. Nevedomky aj zámerne.
Konfrontovať realitu u s reprodukciou v absolútnom pohľade nemá význam - táto myšlienka nás však neustále ženie vpred - že výsledok je aj tak mimo, to nikoho nezaujíma, podstatné je, že sa to rieši a vypĺňa niekedy aj celý hifistický život.

Zdeny

Zdeny.Ale tobě není 20,proto to vnímáš jinak.Když ti bylo 20 také jsi byl jiný než tvoje rodiče,říká se tomu generační rozdíl. Tak to je a bude,a my proti tomu nic neuděláme.Naše maminky taky měli klidnější život,nespěchali tolik a poslouchali jinou hudbu ,a na jiných zařízeních.Otázka je co je pokrok a co není.Je to víceméně filisofická otázka o které se můžeme dohadovat jak chceme ,ale nevyřešíme,protože každý to vnímá jinak,dle stáří a myšlení!Zrovna tak každý vnímáme hudbu jinak, a každý máme jiné finanční možnosti a poslechové zkušenosti,které pak určujou za čím se ženeme.Někomu stačí pouze poslouchat na čemkoliv,a druhý zase potřebuje superrozlišovacízařízení a na tom taky nic nezměníme.

Zappa,
to samosebou ano. Ale někdy je potřeba být trochu nad věcí a uvažovat, co má či nemá smysl, ale i o tom, co je či není správné, resp. normální. V našich krajinách musí ještě u řady lidí přistoupit do hry analýza cena/UH.
Konkretně já jsem dost konzervativní, proto mě neberou nové proudy v současné rádobyrockové hudbě, mám rád takové ty klasické návyky (pro někoho přežitky) z období o 1-2 dekády zpět, ve smyslu toho, co jsem psal.

Před pár nedávnými lety mě braly roupy a měnil jsem své skromné aparáty, než jsem dospěl k závěru, že kvalita mých (které jsi viděl i ty, když jsi byl u mě) aparátů o obrovský kus převyšuje kvalitu současných nahrávek, o těch staženćý z internetu ani radši nemluvím. Bohužel stará klasika, co mám rád já, může být vydána od kohokoliv (ať to je MFSL či Telarc a kupa jim podobných), ale kde je původní záznam starý 40 let, nepomůže ani aparát za 20 mega. To je to, co jsem chětl vyjádřit a je to o té relativitě.

PS: já mám s manželkou dohodu, že až mi bude 60, tak mě v den mých 60. narozenin ráno jemně vzbudí a řekne? pojdď, je čas. Já se naposledy nasnídám a nechám wse odvést na jatka a utratit, protože za těch pá rel, co mám před sebou do 60, se svět změní tak, že už nebudu vědět, která tluče (i tak již řadu věcí dnes nechápu a ani se o to mentálně nesnažím). Ale dožít se toho, že mi bude hrát robotická kapela, že budu jíst umělou hmotu jako v filmu Křidýlko nebo stehýnko a hlavně si už nic nebudu umět zapnout, vypnout, na to fakt nejsem zvědavý a nechchi být svému okolí na obtíž. MOžná to přehodnotím a posunu na 65, protože 60 je za chvilku, ale vidím to na svém otci (77), jak je dnes z 90% dění kolem sebeb zcela mimo a to dostával celkem školu ode mě. Neumět si zapaltit nákup v gigamarketu, neumět so nechat načíst zdravotní problémy z nastřeleného čipu pod kůží a poslat je lékaři k změně parametrů, jako u auta načtení ŘJ.

Tak nějak je to i s muzikuo a apaárátem.

Zdeny.Není s čím nesouhlasit,snad jen to,že se dá i dnes vybrat výborná hudba,jak obsahově tak dobře nahraná.Samozřejmě zlatá éra hudby je nenávratně pryč,dnes vzniká hodně hudby,která se nezapíše do té legendární,ale to je zase jiné téma.

Zdeny:

malý dodatek, když jsme u toho filosofování - kdo rozhoduje o normě? Je nějaký ETALON? Veškerá osobní hodnocení čehokoliv jsou vždy subjektivní, tedy není ani norma.

Na výzvu soudruha Boxera si tři zde nejmenovaní soudruzi zopakovali abecedu a po několikerém přečtení dotyčného článku konečně dohlédli hloubky sděleného poselství a zjevilo se jim SVĚTLO!

Tisíceré díky, soudruhu Boxere.

tujatuja: .... jenže boxer měl v tomhle pravdu, některý reakce se úplně minuly s obsahem výše uvedeného článku ...

Je to jen diskuze,každý si může udělat svůj názor.Ten článek zabýhá do různých témat a tak si to každý může přebrat po svém.mně se líbil Bertramův závěr Ten článok je naozaj zaujímavý a autor si s nim dal naozaj námahu. Ale mám dojem , že stále nám uniká to , čo chcelo byť týmto článkom povedané. Sú tu stále názory , že jeden má rád to ,druhý ono , výrobcovia a
predajcovia často nesúhlasia a majú to za pindy.Ja si mýslím , že článok je o jednom, že v dnešméj dobe sa stráca to prečo sme začali počúvať muziku v mladosti a v súčasnosti.Je tu úplne jedno na čom sme to
počúvali , a prečo sme sa začali tomu venovať.Ide o to , že v posledných rokoch sa pod vplyvom rôznych názorov skupín , recenzií a v neposlednéj miere aj všetkých fór , meniť náš pohlad na posluch muziky , nosiče a
aparatúru ako takéj.
Začíname špekulovať , hladať, skúšať a hladať svoj grál , podla toho čo niekto napýsal , alebo povedal. Často si začíname osvojovať názory iných a prispôsobujeme sa . Hladáme to , čo niekto našiel , aj keď
čisto len teoreticky a snažíme sa to nájsť aj mi. A podla toho aj konáme a posudzujeme.

Článok je hlavne o tom , aby sme sa vrátili na začiatok , k podstate všetkého , k počúvaniu hudby. Je jedno na akéj aparatúre a za kolko peňazí.

lidumil píše:Zdeny:

malý dodatek, když jsme u toho filosofování - kdo rozhoduje o normě? Je nějaký ETALON? Veškerá osobní hodnocení čehokoliv jsou vždy subjektivní, tedy není ani norma.

Ano - proto jak říkám - opakuji - používat selský mozek.

Ano, prostý selský rozum a svůj vlastní vkus, což mi ovšem u mnoha chybí.

Zappadaddy píše:Zdeny.Není s čím nesouhlasit,snad jen to,že se dá i dnes vybrat výborná hudba,jak obsahově tak dobře nahraná.Samozřejmě zlatá éra hudby je nenávratně pryč,dnes vzniká hodně hudby,která se nezapíše do té legendární,ale to je zase jiné téma.

Zlatá éra hudby je stále tu. Stále objavujem nové a nové nahrávky z doby "zlatej éry", ktoré vôbec nepoznám a sú vynikajúce a to vo všetkých žánroch (rock, jazz, klasika). Stačí ísť do Viedne na burzu platní a vždy sa vrátim minimálne s 10 - 20 ks vinylov s nahrávkami, ktoré som nepoznal. Navyše na LP aj CD stále vychádzajú reedície nahrávok so 60-tych a 70-tych rokov. Myslím, že ani nie je v ľudských možnostiach všetky obsiahnuť vo svojej fonotéke.

Nepochybně zajímavý článek. Ohledně srovnání živé a studiové hudby (to jsem tu taky řešili ve jiném topicu) sice nepřináší nic nového, ale je to dobře a srozumitelně formulované, některé věci byly jaksi pozapomenuty a je dobré si je občas připomenout. To, že Hi-fi je iluzí asi netřeba dlouze vysvětlovat, je jasné, že jsme všici obětmi studiových kouzelníků a svého vlastního mozku. Opět v článku trefně formulované na příkladech akustické hudby.
Závěrečný stesk nad současným stavem věci souvisí i s věkovým průměrem audiofilské generace, která prostě reprezentuje spíše konzervativnější přístup a tempo moderní doby kolikrát ani sledovat nechce. Buď nemá zapotřebí, anebo je to příliš časově i psychicky únavné. Zkrátka, čím starší, tím víc mimo, jak psal Zdeny.
Pokud jsme dlouho mimo "tep doby" , není problémem z toho udělat životní styl, zafixovat se na jistoty a kvalitu, vytvořit skupinku se stejným zaměřením a už si člověk tak mimo zas nepřipadá. (hifinázory.cz ) Navíc se v takových uskupeních dá často i velmi úspěšně a smysluplně spolu-pracovat.
Osobně nejsem zase tak sketický k současné situaci, jelikož si z té obrovské nabídky člověk vždycky nakonec může vybrat, je toho dost ještě i v té KVALITNÍ kategorii, která nám jinak (i dle mých častých nadávek) tak skomírá...

HiFi vs. HighEnd je presne to čo nízka, stredná a vysoká trieda áut. Každé jedno Vás dovezie z bodu A do bodu B. Ide o to, že ako.
Aj Hifi aj HiEnd prehrá tú istú nahrávku. Ide o to, že ako.
Problém vidím skor v hranici pokial je to ešte Hifi a kde začína HiEnd. Mne osobne je to dnes úplne jedno. Počúvam hudbu a nejaké zvuky mám u prdele. No je fakt, že keď prídem na posluch k niekomu a nepočujem v známej nahrávke to na čo som zvyknutý tak ma to prestáva baviť.

dovolím si citát z uvedeného článku:

Na jednom fóru jsem nedávno četl: „To, co slyšíš naživo, to je pravda. To co slyšíš doma, to je umění zvukových mistrů v nahrávacích studiích.“ Tato věta je téměř správná. Upravil bych jen maličko první větu na „To, co slyšíš naživo, to je umění zvukových mistrů na koncertě.“ Realita a pravda jsou tu velmi relativní - slyšel jsem kupříkladu naživo pětkrát Bruce Springsteena, pokaždé někde jinde, pokaždé s odlišným zvukem. Diametrálně odlišným. Která z těch pěti pravd je nejpravdivější?“

1. na koncert možem len ak je a mám čas / doma počúvam keď mám chuť (tým nespochybňujem čokoľvek čo koncert ponúka)
2. na zvuk má vždy vplyv prostredia a tak je vždy iný (opať nič nespochybňujem, je to skrátka tak)
3. prezentovať koncert jako jedinú možnú pravdu bodom 2 stráca zmysel
4. či koncert, alebo reprodukcia musí splniť základný predpoklad - priniesť požitok a radost. To je pre mňa základná a jediná podmienka. Při tom sú úplne nepodstatné akékoľvek iné vplyvy a argumenty. Ak je dobrá hudba a správna atmosféra to je pre mňa HiEnd, prepáčim zlú akustiku, nedokonalú reprodukciu lebo sa bavím. Kašlem na skvelé podmienky ak je zlá hudba. To už nie je ani HiFi

Acon píše:HiFi vs. HighEnd je presne to čo nízka, stredná a vysoká trieda áut. Každé jedno Vás dovezie z bodu A do bodu B. Ide o to, že ako.
Aj Hifi aj HiEnd prehrá tú istú nahrávku. Ide o to, že ako.
Problém vidím skor v hranici pokial je to ešte Hifi a kde začína HiEnd. Mne osobne je to dnes úplne jedno. Počúvam hudbu a nejaké zvuky mám u prdele. No je fakt, že keď prídem na posluch k niekomu a nepočujem v známej nahrávke to na čo som zvyknutý tak ma to prestáva baviť.

dovolím si citát z uvedeného článku:

Na jednom fóru jsem nedávno četl: „To, co slyšíš naživo, to je pravda. To co slyšíš doma, to je umění zvukových mistrů v nahrávacích studiích.“ Tato věta je téměř správná. Upravil bych jen maličko první větu na „To, co slyšíš naživo, to je umění zvukových mistrů na koncertě.“ Realita a pravda jsou tu velmi relativní - slyšel jsem kupříkladu naživo pětkrát Bruce Springsteena, pokaždé někde jinde, pokaždé s odlišným zvukem. Diametrálně odlišným. Která z těch pěti pravd je nejpravdivější?“

1. na koncert možem len ak je a mám čas / doma počúvam keď mám chuť (tým nespochybňujem čokoľvek čo koncert ponúka)
2. na zvuk má vždy vplyv prostredia a tak je vždy iný (opať nič nespochybňujem, je to skrátka tak)
3. prezentovať koncert jako jedinú možnú pravdu bodom 2 stráca zmysel
4. či koncert, alebo reprodukcia musí splniť základný predpoklad - priniesť požitok a radost. To je pre mňa základná a jediná podmienka. Při tom sú úplne nepodstatné akékoľvek iné vplyvy a argumenty. Ak je dobrá hudba a správna atmosféra to je pre mňa HiEnd, prepáčim zlú akustiku, nedokonalú reprodukciu lebo sa bavím. Kašlem na skvelé podmienky ak je zlá hudba. To už nie je ani HiFi

Ideálne by bolo navštevovať akustické koncerty bez amplifikácie, ale takéto akcie sú veľmi zriedkavé.