Tak jak tak koukám,žádné ovace a žádné díky a ani žádné ohlasy.
Takže se to zadara podstrčí až pod nos a stejně to není dost recht? Hifisti?
Tak dnes jsem to celý dorazil do posledního písmenka.Nemám,co bych tomu vytknul. Jedině,že toho nebylo víc.
Jelikož jsem už ze staré školy,tak jsem si to celý vytiskl a jako knihu si četl.Z monitoru dlouhé čtení mi vadí.
Chci Jardovi a kolektivu opravdu poděkovat za skvělé články a jsem rád,že se první číslo takto povedlo a už se těším na další.Dovolil bych si za sebe zde uvést 3 kousky,které mi hovoří z duše,přesně tak,jak to i já cítím a lépe bych to nenapsal,ani kdyby mě stříleli.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1)
Patřím do generace, která žila rockem a snila o pořádném hi-fi. Obojí mě baví dodnes, jako koníček i práce.
Rock+ bude mít i střídmou rubriku věnovanou zvukové technice a všemu okolo. Budeme společně vzpomínat
i sledovat nejnovější trendy.
Témat je nekonečně, čeká nás osvěta
i zábava. Proč to všechno?
Dost starších rockerů tak nějak postupně rezignovalo na své mladistvé tužby, a dnes často hraje na zvukově horší sestavy,než byly jejich dávné tuzexové věže.
Rock+ by své čtenáře rád směroval
k racionální audiofilii. Základem dlouhodobé poslechové spokojenosti je poznání a zdokonalení sebe sama. Každý jsme jiný, i proto neexistuje jeden zvukový etalon pro všechny. V oblasti estetické kvality zvuku se na určení lepšího, horšího, zvuku všichni neshodneme.
Cesta ke zdokonalení vnímání a tříbení názorů je jednoduchá, pohodlná, příjemná, ale časově náročná. Je potřeba začít poslouchat co nejkvalitnější audiosestavy různých audio filosofií. U kamarádů, známých, v hifi studiích. Nutnou podmínkou je oblíbená a.naposlouchaná muzika, u které se snadněji vnímají zvukové rozdíly. Je dobré dělat si své vlastní úsudky o líbí, nelíbí.
Když se zadaří, tak po deseti, dvaceti seancích, tedy po nějakém půlroce, je nalezen azimut a lze začít hledat vlastní Zvukový grál, jít po své cestě, kam až peněženka dovolí.
Emoce se odehrávají v hlavě. Ani aparát za miliony nezaručí vnitřní spokojenost, když se k němu nedokráčí primárním poznáním sebe sama, anebo když se projeví psychická labilita zvaná audioneuróza, kdy majitele vykolejí cokoliv, od reakce návštěvy, po tlachání prodejce. A testuje se a testuje, poslouchají do úmoru ty samé úryvky, mění se, přehazuje, blbne. Postiženým není co závidět.
Pamatujte si, v každé fázi výběru zařízení je rozhodující pocit spokojenosti. Není nic horšího, než červík pochybností.
Za dobře hrající sestavu není podle mne třeba utrácet statisíce. V audiu jsou – zjednodušeně řečeno - nejdražšími položkami kvalitní nejnižší basy a velká poslechová hlasitost. Obé v plné kvalitě zvládnou jen nejdražší sestavy, za ty statisíce i více. Od infrabřichotřasobasů se dá odpoutat preferenčně, mozek si je navíc umí „dopočítat“ z harmonických. No a při střední hlasitosti se dá muzika užívat hodiny a hodiny. Beze stresu, bez únavy. To je moje osobní audio filozofie, z té vycházejí mé názory na cokoliv z oblasti. High-endfull forte si samozřejmě rád dopřeju. Čas od času. Můj denní poslechový chleba je ale jiný.
Kdo to se zvukem doma myslí vážně, neměl by ignorovat naučnou odbornou literaturu. Kdo má elektrotechnické vzdělání, může přeskočit ohmův zákon, Hudební akustiku od profesora Václava Syrového už ne. Internetové informace jsou nováčkům k.ničemu. Víc technických nesmyslů, než na česko-slovenských hifi fórech, nenajdete. Často hned vedle skvělých a zásadních sdělení. Protože laik nemá nárok rozlišit zrno od plev, nezbývá většinou nic jiného, než jít a.koupit knihu od renomovaného autora, anebo si na netu vyhledat autoritou signovaný článek.
Rock+ není a nebude audiofilský magazín, na prvním místě je a bude muzika, rock. Nebudeme proto zabředávat do technických detailů, ani alchymie. Nebude to čtení pro konstruktéry, ani „blázny“, co potírají kabely hadím olejem. Ty první budeme občas citovat. Ty druhé si sem tam vezmeme na paškál pro osvěžení, odlehčení.
Jaromír Merhaut
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2)
Jsem docela čtivec. Na básničky jsem ale nikdy nebyl, veršíky dodnes považuju za trochu zženštilé umění, mám rád řeč jasnou a jadrnou. Proto jsem nikdy nelouskal písňové texty, respektive jejich překlady, nechtěl jsem ztratit iluze, pár vzorků mi stačilo. Zpěv vnímám jako nástroj. Je jasné, že jsou díla, kde je slovo více než rovnocennou součástí celku.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
3)
Patřím k těm, co vnímají alba jako celek, nikdy jsem nedělal na pásky, kazety, placky výběry typu personal greatest hits apod. zvěrstva, i ty nejprovařenější věci si v kontextu celého díla umím užít. Cihlu nechávám ve zdi, a hifistický vrtulník ať si lítá, nic nepřeskakuju.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Díky.
