Hyperrealita je fikce, ktorej (u väčšiny dnešných nahrávok dominantná) časť vzniká nahrávacím procesom a časť (v rámci "hifi" by mala byť čo najmenšia) vzniká v dôsledku vlastností/nedokonalostí použitých reprodukčných gerétov a akustiky, ktoré má "poslucháč" doma v posluchovke ... ja v tom nevidím žiadny nekonečný príbeh ...

... pojem "hyperrealita" (podľa toho článku) je rovnako vágny a nezmyselný ako pojem "verná reprodukcia" ... sú to akurát vzájomné protipóly

Nekonečný příběh - při hledání tzv. hyperreality hledáme něco, o čem netušíme, jak vlastně vypadá. Nemáme šanci nic najít, neboť jde o fikci. Cokoli za tu pravou hyperrealitu můžeme však prohlásit. Stejně tak může kdokoli prohlásit, že zrovna tohle ta pravá hyperrealita není. Opět, protože fikce. Neexistuje objektivní kritérium posouzení. Nekonečný příběh, který nemá rozuzlení.

@Antony: absolútne nerozumiem, o čo Ti ide ... nič "pravé" nehľadáme ... základ hyperreality sa vytvára už v nahrávacom štúdiu cielene - "aby to hralo dobre"... a pri reprodukcii doma podľa vlastného vkusu (napr. kombináciou rôznych gerétov)


PS: jediný reálny spôsob, čo mi momentálne napadá, ako maximálne eliminovať "hyperrealitu" (zachovať "vernosť") je živá akustická hudobná produkcia nahratá v reálnom priestore na tzv. "umelú hlavu" (bez akýchkoľvek dodatočných úprav) a potom následná reprodukcia záznamu cez sluchátka (samozrejme maximálne kompatibilné s použitou umelou hlavou)

Ahoj! Měl jsem to štěstí, že jsem mohl x krát jako jediný posluchač
slyšet např. Sojkovo smyčcové kvarteto a i jiné akustické hudební tělesa a soubory
během zkoušky, kdy tzv. "jeli" naplno. Nádherný zvuk samotných nástrojů
v akustice sálu.
To je realita. Pochopil
jsem, že takhle mě to doma hrát prostě nikdy nebude. To je jisté.
Ale mám v hlavě uložený etalon se kterým porovnávám. Jrd

To je perfektní.
Článek je zajímavý. Jsou v něm myšlenky, které by si měl každý uvědomit. Kdysi jsem třeba tuším četl, že Linkwitz si nahrával známé zvuky (zabouchnutí dveří auta, řeč známého člověka a další) a testoval také na nich vyvíjenou reprosoustavu (zajímala ho realita).

bacil2:
Zamýšlím se nad pojmy a na základě toho analyzuji situaci. To je první předpoklad, aby se vůbec mluvilo k věci. O to jediné mi jde.

Nejdříve napíšeš "nič "pravé" nehľadáme" a pak popíšeš, co se hledá. A to není "to pravé"?
Podle tebe je hyperrealita něco uměle vytvořeného ve studiu, "aby to hralo dobre". Hyperrealita je tedy lepší než realita. Ale ona je to taky realita, akorát nová. Jenže každý si pod tím pojmem představí něco jiného. Proto nekonečný příběh.

Krásně to dokumentuje nesmyslná věta v odkazovaném článku:
„…Ani soubor ve vysokém rozlišení nemá šanci se měřit s fyzickým realismem LP RCA Living Stereo z roku 1960, přehrávaném na dobrém gramofonu přes elektroniku z 80-tých let a pár reprosoustav Quad ESL nebo Klipschorn."
Fyzický realismus vs hyperrealita. Co je víc? Nějak se v těch pojmech ztrácím. Mix pro LP vytváří ušlechtilý fyzický realismus, kdežto mix pro digitál dává vzniknout nějaké fujky hyperrealitě?

Pro každého je "aby to hralo dobre" něco úplně jiného. Vágní definice vedou opět k nekonečným příběhům. Pro někoho je "hraje to dobře" ta vybájená "hyperrealita", pro někoho šum, hluk, praskot a omezený kmitočtový rozsah elpíčka.

Já samozřejmě nějakou hyperrealitu nepotřebuji. Spokojím se s prostým přiblížením se k realitě tak, jak byla nahrána. Aby mi ji aparát a akustický prostor co nejméně mrvili.

jarda-hifista & Pavel_LXmini
Ano, realita je něco, co je dobré znát a současně si uvědomovat, že toho aparátem nedosáhneme.
Ani když budeme nahrávku upravovat a ty úpravy budeme nazývat velikými slovy.

@jarda-hifista: zažil som rovnaké "štěstí" ako Ty, ale s orchestrom slovenskej filharmónie aj s ich zborom. Pre mňa osobne veľmi dôležitý audio-zážitok, ktorý je verbálne prakticky neprenosný na inú osobu ... najmä ak si človek môže ľubovolne meniť aj miesto posluchu v sále

Ano, ano, hodně mě to ovlivnilo, jít na koncert je jedna věc (také velmi důležitá), ale tohle je jiný zážitek. Jsem za něj moc rád.

Ja mám zase opačný zážitok - bol som v rozhlase na nahrávaní sláčikového kvarteta a div sa svete - keď som si to potom doma vypočul, tak ma to bavilo podstatne viac ako na živo. A to teda nemám žiadnu extra aparatúru. Tak si vyberte.
Samozrejme si uvedomujem že na základe tohto jedného zážitku nemôžem robiť nejaké všeobecné závery, len ma to dosť prekvapilo.
Dosť často sa stretávam na koncertoch že ten zážitok často kazí akustika (napr. v kostoloch), prípadne zlé posluchové miesto, alebo rušenie z okolia (podujatia vonku). Doma to asi nehrá najvernejšie, ale ten klud (pokial pozatváram okná) je na nezaplatenie.

K hiperrealite. Trochu odbočím od zvuku a prejdem k obrazu. Často v predajniach elektra čumím na tie nové velké televízory s neviem akými technológiami a rozlíšeniami. Veci čo tam púšťajú vyzerajú až neskutočne, má to neuveritelné detaily, ale ako celok to na mňa proste pôsobí rušivo. Doma máme iba HD ready plazmu a tam je to všetko tak akurát. Bohužial pomaly dosluhuje.

Ahoj! Když jsem to psal, myslel jsem tím, že konkrétně to kvarteto hrálo jen pro mě a seděl jsem cca 3-4m před nimi. To byl ten super pocit.

@JV: a prečo myslíš, že máš opačný zážitok?

bacil2 píše: ↑

27 črc 2022 13:17

... Pre mňa osobne veľmi dôležitý audio-zážitok, ktorý je verbálne prakticky neprenosný na inú osobu ...

... tým som ale vôbec nechcel povedať, že naživo to je "lepšie" ako doma! ... naopak zaužívaný názor, že zvuk naživo je vždy "najlepší", je len zavádzajúce "hifistické klišé", ktoré bohužiaľ množstvo ortodoxných hifistov považuje za axiómu ...

PS: asi nie každý má možnosť posadiť sa v losangeleskej filharmónii na jedny z akusticky najlepších miest v sále, tak ako to urobil Bruce Swedien so svojimi študentmi (hovorí o tom v tom videu)
https://www.bing.com/videos/search?q=br ... M%3DHDRSC3

Tak na druhou stranu, potkat se se živou muzikou lze, jen chtít. A není nutné mít nějaký privilegovaný přístup, i když ty výše popisované zážitky musely být super.

Ono stačí např. třeba zajít do nějaké ZUŠ (kde mají slušný sál) na zkoušky absolventských koncertů, domluvit se s nimi a sednout si přímo k hráčům na pódium, do první řady, do desáté, ...

Nebo i takový večer s country jazz kapelou (akustická basa a kytary, housle, saxofon, bicí) u ohně není k zahození - pěkný příklad poslechu v přímém poli v bezdozvukovém prostoru.

Jasně, nejsou to špičkové výkony ani nástroje, ale mnozí teoretikové a zlatoušci by asi byli dost překvapení.

JV píše: ↑

28 črc 2022 06:29

Ja mám zase opačný zážitok - bol som v rozhlase na nahrávaní sláčikového kvarteta a div sa svete - keď som si to potom doma vypočul, tak ma to bavilo podstatne viac ako na živo. A to teda nemám žiadnu extra aparatúru. Tak si vyberte.

Kamarad z filharmonie mi to vysvetloval. Sedet mezi vsemi temi nastroji neni zadna pastva pro usi, jako spis zmatek, smichana spousta zvuku a casto pusobi nesourode. S ulevou si doma zapne sestavu a u stejne vazne hudby si odpocine. Reprodukovane je to v tomto pripade urcite prijemnejsi pro usi.

To teda, poslech z pozice muzikanta na podiu byva v drtive vetsine pripadu peklo. U amplifikovany hudby je to o to horsi. Tam je to spis o tom, ze musim slyset hlavne sam sebe a k tomu aspon neco dalsiho, ceho se muzu drzet.