Uf, reagoval jsem na pár dní staré příspěvky a přehlídnul jsem, že jich tu mezitím na dvě stránky přibylo.

Ale ono je to asi jedno, protože celá debata má víceméně pořád stejný charakter jako na 1. stránce.
Články z 80. let jsou fajn. Ale když si člověk čte debaty o D koncích třeba na diyaudio.com, kde jsou někteří diskutující profesionálními konstruktéry D konců, tak nabývá dojmu, že i tato oblast za těch cca 25 let udělala nějaký pokrok.
Těžko očekávat, že dojde k nějaké názorové shodě, nebo aspoň uznání argumentů oponentů (z obou stran), když je net plný podobných debat - dokonce o jednotlivých konkrétních produktech, třeba o konkrétním modelu sluchátek někteří tvrdí, že mají moc basů, jiní, že nemají skoro žádné basy, pro někoho jsou příliš agresivní, pro jiné příliš slušňácké. Absolutně protikladná hodnocení stále téhož výrobku, u něhož navíc prakticky nehraje roli tak zásadní parametr jako je vliv poslechového prostoru.
Stejně si každý bude poslouchat co se mu líbí, nebo na co má peníze - měření, neměření...
Lampové aparáty neměří nijak zázračně a plno lidí je upřednostňuje. Mnozí muzikanti a zvukaři jsou doslova posedlí (jako že je chtějí) různými zkresleními lamp, magnetických pásků, apod. Někomu se stejně tak může líbit specifické zkreslení digitálů.
Pořád jsem ale nikde nenarazil na odpověď na otázku jak je možné, že různé zesilovače patřící k top high-endu (parametry i cenou) mají mnohdy výrazně odlišný zvuk. V čem to tedy vězí?