Žiju s tímhle integrovaným zesilovačem již více jak rok a zatím k němu vytrval pozitivní vztah. Vzhledově mi přijde šeredný, černá varianta překvapivě horší než dvoubarevná stříbrná. Ach ty obloučky. Je náležitě velký, což je trochu problém pro umístění a ještě horší je jak, topí! V klidu kolem 100W, při hraní ... to samý , ale mohlo by být zřejmě i výrazně hůř (máte li místnost velikosti haly nebo špunty v uších). Zřejmě u něj hned tak není třeba řešit hladové bedny, 85dB je stále v klidu. Když má mašina 200W do osmi... Moje varianta má tři vstupy + monitorovací a symetrický vstup. Jsou různé verze SV-233 a myslím, že maximum vstupů bylo pět (se symetrikou šest). Problém je ovládání hlasitosti, které je krokové a má příliš velký krok zejména u hlasitějšího symetrického vstupu a citlivějších beden.
Ale co, hraje velmi dobře. To je pro mě důvod, proč u něj zřejmě zůstanu. Proč zřejmě? Časem bych rád okusil kouzlo koncáku nebo děleného zesilovače. Ale o tom až ve svém vlákně a jestli se to zrealizuje.

A vám, kteří jste to četli až sem a troufáte si, řeknu ještě jedno tajemství: "Zřejmě jsou zesilovače, které hrají ještě líp!" Ale nikomu to neříkejte

Mě se ten design líbí. Víc v černé barvě. A naštěstí to tak topí - známka třídy A a hudby, kterou hraje...

Peer píše:Mě se ten design líbí. Víc v černé barvě. A naštěstí to tak topí - známka třídy A a hudby, kterou hraje...

Kdyby to hrálo tak jako to hraje, snesl bych to i bez známky. Ale s třídou D zatím nemám osobní zkušenost a normálně to jinak asi nejde.

Opustil mě zesilovač. Zesilovač, který mě uvedl do světa pořádného hifi. Smutné je, že po francouzském a anglickém zástupci to byl terve výrobek soudruhů z číny, který byl tím, co mi opravdu sedlo bez kompromisů. Zvukově jsem se ale chystal dál a měl jsem chuť se pustit do koncového zesilovače řízeného mým DAC od Benchmark. A tak se i stalo. Ale z nostalgie bych tu rád zmínil pár poznatků o SV-233.
Tento zesilovač se dnes dá sehnat okolo 15 tisíc z druhé ruky. Myslím, že za ty peníze to velmi stojí a kdo se rozhoduje s tímto rozpočtem, měl by o něm zauvažovat. Jako hlavní výhodu spatřuji příjemný zvuk. Možná nebyl ortodoxně na technicky přesné vlně ale nebylo to na druhou stranu žádné skreslující ořezávátko. Nebyl prostě přehnaně analytický, ale byl to tranzistor, takže žádné lampové opojení a přes to příjemný. Měl dostatek výkonu na to, aby ho i složité bedny nerozhodily do neposlouchatelnosti. Držel přehled i u muziky s mnoha nástroji, při dynamickým pasážích měl rezervu. Tyto poznatky jsem u něj měl na větším počtu beden a v podstatě i na zatím největším množství zdrojů signálu. Nesrovnávám s absolutní kategorií. Ale v porovnání s některými přístroji za 10-15 tisíc z druhé ruky, které jsem měl, byl jasně vpředu. Srovnání s novými přístroji za stejné peníze by mohlo dopadnout lépe snad pro některé přístroje ze šedého dovozu opět z Číny. Ale SV-233 s jasným půdodem je jistota, což se nedá říci o všech takto získaných kusech.
Vše, co jsem chtěl o něm říct, se dá shrnout asi takto: Budu si na něj pamatovat a to v dobrém.