Fibich: Complete Symphonies, Detroit Symphony Orchestra, Neeme Järvi, 1994, Chandos
Včera večer se i při otevřeném balkónu udělalo nezvyklé, až venkovské ticho, tak to bylo třeba využít k soustředěnému poslechu.
Dal jsem si poprvé Fibichovu 3. symfonii E moll, Op.53.
A stejně jako z jeho druhé symfonie, jsem nadšený i z jeho třetí a už po prvním poslechu je mi jasné, že bude patřit k mému zlatému fondu, tj. mezi ty, které čas od času poslouchám.
3. symfonie je hodně hravá a navíc Fibich byl velký propagátor tzv. příznačných motivů, které měly mj. hudebně, s pomocí melodie, harmonie, tempa atd. charakterizovat určité reálné události, situace, charaktery a podobně.
Příznačné motivy už u současných symfonických hudebních skladatelů ztratily svůj lesk, ale přestěhovaly se někam, kde pořád mají a budou mít své hudební opodstatnění - do filmové hudby.
Třeba druhá a třetí věta Fibichovy Třetí, to je doslova učebnice pro tvůrce orchestrální filmové hudby (jaké nálady s sebou nesou, nechám na posouzení laskavým posluchačem - je to opravdu dost zřejmé).
Třeba když Harry Potter ve škole v Bradavicích poprvé letí na létajícím koštěti, to je mistrná ukázka využití příznačných motivů.............
Jako plus musím vzít, že mám velmi rád nahrávky z Detroitu a Chicaga, vždy mají dobrý zvuk.
Dirigent Järvi mě nijak neoslovil, ale ani nic není špatně.
(uvidím na srovnání se supraphonskými nahrávkami)
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, zkrátka --- dobře to ten náš Zdeněk dělal, jen co je pravda...
