Tak to stačí poslouchat ze Spotify. Proč ty staré nahrávky nebyl problém udělat "festovně".
Právě poslouchám 10cc, stejnojmené-první album z cd a neskutečně nahrané stereo.

Na některé otázky nemá příliš smyslu hledat odpovědi.. Prostě to tak je.

Antony píše: ↑

11 kvě 2020 12:26

Chtěl jsem zkusit novinku svých oblíbenců:
BLIND EGO - Preaching To The Choir (2020)
. . . . .
Přiznávám, že nehodlám s tímto výměškem ztrácet čas. . . . .
Další hřebíček do rakve poslouchatelné muziky.

Tak s tímto albem to mám podobně, zatím jsem to nedokázal dát až do konce Podobně to mám s alby z poslední doby od NIN A přitom docela fajn muzika

Osvědčená stará kvalita

Jedna z těch nejlepších letošních chuťovek:
CHILDWOOD - Opalessence (2020) DR10
Spojení avantgardy, jazzu, rocku, melancholie i fantasmagorie. Tak, jak to mám rád. S luxusním zvukem. Během prvních poslechů jsem měl podezření na jistou jednotvárnost, ale to se rychle změnilo. Tahle muzika chce čas a prostor. Pak vykvete.
Náladou bych je řadil někam do Francie, nebo Norska, tam podobně laděné bandy vznikají. Ale jsou z Nizozemí.
****
https://childwood.bandcamp.com/releases

EKOS - Instinto (2020) DR9
Mexiko, na zpěv v rozevláté latinsko americké španělštině je nutno si zvyknout. Potom prolnutí prog rocku s místy až funky flamenco náladami vysloveně oblažuje. Střídání dámského a pánského zpěvu, rozličné nálady, ale vše velmi svěží až třaskavé. Los parádos!
****

Hila Ruach - Music by Laptops
Hila Ruach vydala remixy ze své poslední, předloňské desky Musika LePirsomot. Není to špatné, rozhodně ne, má to docela tah a její písničky jsou prostě dost dobré, aby to ustály.
Ale stejně by to chtělo už nějakou novinku s kapelou...
https://tidal.com/browse/album/128820718

asi mi fakt hrabe, ale bavil jsem se...
https://tidal.com/browse/album/115145295

INNER PROSPEKT - Canvas One (2020) DR10
Klávesák RPI (Rock Progressivo Italiano) souboru MAD CRAYON Alessandro di Benedetti a jeho sólový projekt. Zatímco s mateřskou kapelou vydal 3 alba, tak s INNER PROSPEKT jich od roku 2014 už bylo deset. Na letošním Canvas One představuje velice uvolněnou muziku rozepjatou od zasněných vzdušných melodií až po nefalšovaný strukturovaný neo prog. Má zde spoustu hostů, střídá se mužský i ženský zpěv, angličtina s italštinou, instrumentálky i vokální skladby, krátké i více jak deseti minutové tracky. Celé je to křišťálově čisté hudebně i zvukově. Co se letos nepovedlo zavedeným kapelám, to se povedlo tomuto pánovi. Velice příjemné dílo, co má hloubku, jistou vlídnost i drama. Poslechuhodné, obzvláště skladba Punto di non ritorno je majstrštyk.
****

LIGHT - The Miracle Of Life (2020) DR8
Symfo prog z Argentiny. Standardní provedení tohoto stylu, zpěv v angličtině. Jsou zde obsaženy všechny očekávatelné hudební prvky, ale málo originální přidané hodnoty. Není to špatná muzika, jen zde postrádám jistou osobitost a vlastní tvář. Asi nejzajímavější fakt na tomto albu je skutečnost, že jako host v jedné skladbě tu vystupuje Derek Sherinian, druhdy DREAM THEATER. Pohodlně poslouchatelná produkce s dosti konzervativními a usedlými aranžemi, které mohou působit zatěžkaně. Ale své fanoušky si určitě najde.
https://lightband1.bandcamp.com/album/t ... le-of-life
***

Jazz

Kimmo Pörsti je finský bubeník, basák, klávesista, příležitostný kytarista. A hlavně skladatel a producent, jenž se významně podepisuje na muzice souborů The SAMURAI OF PROG, PAIDARION a MIST SEASON. Kromě toho dělá další projekty, které pak vydává pod vlastním jménem. Jak mistr symfonického rocku se v jeho epické progresivní formě často odhodlává k vytváření ambiciózních výpravných děl. Další jeho libůstkou je, že si na svoje alba zve množství hostujících muzikantů, a to nejenom z Finska, nýbrž z celé Evropy, USA, a především z Itálie. Proto lze celkem běžně v jeho muzice slyšet vedle sebe vokály v angličtině i italštině.

Letos nám naděli dvě nahrávky. První pod vlastním jménem jako:
Kimmo Pörsti - Wayfarer (2020) DR10 73:00
Dlouhatánská sága, která na první poslech jednoho může umořit. Nenechal jsem se tím odradit a naštěstí se mi podařilo odhalit, že sobě skrývá mnoho kouzla. Skladatelský um je tu vyzdvižen pomocí velice pestré sestavy hudebních nástrojů a také tu máme možnost slyšet, vedle nosného monumetálníhio neo progu, i další stylové prolínání a fúze. Počínaje etnickou hudbou, přes různé irské skotačení, jazzrock, náladotvorné romantické mezihry, až po nekompromisní art rockovou jízdu s klávesovými a kytarovými sóly. Občas se zablesknou saxofony s klavírem, to přímo nádhera.. Vybere si každý milovník melodické a opojně dramaticky vystavěné muziky. Příznivci CAMEL a třeba JETHRO TULL nebudou zklamáni. Jen se nenechat odradit délkou, opakuji. Trocha trpělivosti přináší sladkou odměnu ve formě posluchačských zážitků, například hned tři poslední songy na albu jsou asi nejdojímavější.
****


Druhý jeho letošní zápis do hudební historie je prezentován pod názvem:
Bernard and Pörsti - Gulliver (2020) DR9 62:18
Dílo bývá řazeno do diskografie souboru The SAMURAI OF PROG protože Marco Bernard je ve Finsku působící Ital, co má na svědomí jejich založení. Zde je hudebně zpracován známý Gulliverův příběh od Jonathana Swifta. i když je album o trochu kratší, tak jeho hutnost způsobuje, že se poněkud táhne. Což je dojem, který nezmizel ani po vícero poslechových pokusech. Jsou zde hodně zatěžkané plástve kláves, jejichž naléhavost nemůže patřičně vyniknout, protože jsou jejich nálady nacpané skoro všude. Jistě, místy se objevují krásné fragmenty, melodie, harmonie, ale je jich méně, než by bylo žádoucí. Na konci jsem vždycky unavený a to je kontrast proti Wayfarer. Takže taková normální trojhvězdičková známka. Ovšem tomu, kdo má takovou symfonickou pompu rád, to může sednou více, než mně.
***

Black stone cherry

Antony píše:
Kimmo Pörsti - Wayfarer (2020)
Dlouhatánská sága, která na první poslech jednoho může umořit . . . . .
****

Mě album nejen neumořilo, já si ho dávám po včerejšku znova (včera aparátek, nyní sluchátkový poslech). Skvělá záležitost

PetrD:
Tak to rád vidím. Sdílený objev, dvojnásobný objev..