Vypni si CapsLock.

Z Tidalu, proč?

Tord Gustavsen Trio: What was said

Temná klidná úžasně podmanivá severská pozvolně plynoucí nádhera s příjemným klavírem a nááádhernými basy....

Mark Knopfler - Shangri-La. V noci cez sluchátka. Velmi príjemné a pohodové album. Trochu mi tie pesničky splývajú, niekedy som si ani nevšimol že už hré iná. Ale každopádne

ad The Unknown Knowns - no já nevím, kopáku i šroťáku většinou chybí alikvóty, často to zní tupě, jako by někdo mlátil baseballovou pálkou do boxerského pytle, činely nemají ani jemnost, ani dozvuk, zní jako poklice z mých hrnců.
Basa bez kontury a definice.
Každá písnička je nahraná jinak...
-----------------------------------------------

dnes:

https://tidal.com/browse/album/110311829
Frampton nic nevymýšlí, prostě si vezme klasiky od různých bluesmanů, od Willie Dixona po Taj Mahala, a zahraje je podle svého........ takový bluesový klídek na pěkné odpoledne.
Dobře nahraný.

ALI HANDAL - That's What She Said (2017)
https://tidal.com/browse/album/78634964
Ali Handal přežila rakovinu a teď je plná smíchu a hooodně nad věcí.
Fantastické folk-rockové album s kapkou blues. Velice expresivně nahrané, dominuje mu bicí souprava a před ní, přímo mezi bednama, někdy křehký, jindy znělý hlas Ali. Nevím, co jsou bicí za značka, ale tyhle mám moc rád.

dadaft píše: ↑

20 kvě 2020 18:13

ad The Unknown Knowns - no já nevím, kopáku i šroťáku většinou chybí alikvóty, často to zní tupě, jako by někdo mlátil baseballovou pálkou do boxerského pytle, činely nemají ani jemnost, ani dozvuk, zní jako poklice z mých hrnců.
Basa bez kontury a definice.
Každá písnička je nahraná jinak...

Zajímavé, u mě to tedy hraje o dost jinak . Jsem zvědav na poslech k Tobě (víc SZ).

KING BUFFALO - Dead Star (2020) DR8 39:57
Scifi stoner/doom z Rochesteru (USA, stát New York) napumpovaný vesmírnou hypnotizující energií. Muzika vystavěná především na dramatu repetitivně riffující kytary a pohodovém chlapáckém zpěvu, kde naléhavost hudebního sdělení pozvolna za dusotu nekomplikovaných, ale přesných bicích, vzrůstá až do monstrózního finále. Skvěle napsané, zahrané i nahrané. Můžou připomenout ALL THEM WITCHES. Obejdou se téměř bez instrumentálních sólových vstupů, jde především o působivou souhru všech prvků a nenápadně vystavěnou architekturu skladby, která se vypíná do nečekaných výšin. Adrenalinová muzika, co se sápe po základních atavistických pudech. A to je přece takový masíčko!
https://kingbuffalo.bandcamp.com/album/dead-star
****

Karen LOVELY - Lucky Girl (2008)
https://tidal.com/browse/album/9029237
Blues je prostě to, co mě na Americe baví nejvíc. Tak to je.
Nikterak progresivní album, jenom bluesrockové fláky, se skvěle nahranou basou a bicími, a výborným znělým hlasem Karen.
Co víc si přát?

Gabriele Ragonesi - Dark Passenger (2020) DR11 21:41
Multiinstrumentalista z Florencie a jeho EP, které je již třetí v řadě. Jednomužných show je plný Bandcamp a často se nedají poslouchat. Většinou jde pusté preludování bez špetky kompozičních schopností a sebereflexe, na světlo světa tak pronikají sterilní zvukoplochy. Ne tak v případfě tohoto sympatického borce. Jednak umí pěkně a přirozeně zpívat, skladby jsou odlehčené a nepřehání to s jejich délkou, jednak prodkučně nesklouzává k modním klišé. Svěží muzika, co mi dělá radost. Rozdává takovou tu obyčejnou, avšak vzácnou, posluchačskou pohodu, aniž by se podbízel, sklouzával k banalitám, nebo nějak předváděl. Na klávesách postavená rocková hudba s příměsí progu, jazzu i soft písničkovitosti, přičemž se vyhýbá napodobování nějakých vzorů. Příjemné melodie, nevtíravé harmonie, načechrané kompozice. Parádní čitelný zvuk! Zpočátku jsem jej vnímal jako lepší průměr, ale během posledních týdnů se k němu opakovaně vracím, protože je fajn. Což není vůbec málo.
****
https://gabrieleragonesi.bandcamp.com/a ... -passenger

Blues pro deštivé pondělí.

Antony: Díky za zajímavý tipy. Minimálně King Buffalo koupím.

Ana POPOVIC - Comfort To The Soul (2003)
https://tidal.com/browse/album/2586042
Když jsem u Karen Lovely výš tvrdil, že stačí basa, bicí a pořádný hlas, je to pravda jen z části. Elektrické blues samozřejmě chce i špičkového kytaristu. Pak to není na jeden dva poslechy, ale na furt.
Ana Popovic je špička.
Comfort To The Soul je už sice postarší a na Tidalu ani ne v CD kvalitě, ale pořád jedna z nejlepších desek, co kdy Ana nahrála.