Je mojí nemilou povinností se podělit o zjištění, že poslední album skupiny IO EARTH je mizérie. Dříve hráli hudbu s rockovými až místy metalovými parametry. Hudbu obohacenou o složku symfonična a patetického tajemna. Dneska zbylo jen rozpatlané ezoterično. Ještě u první skladby si říkám, že je to dobré intro. Po deseti minutách, pořád to samé intro, už poněkud zamlžené. Mlha se postupně promění v nevábnou zatuchlost a vleče se úplně stejně až do neslavného konce. Posledních 18 minut má název The Rain, ale správně by bylo The Smelly Mud. Je to stejná zábava, jako hodinu sledovat plazícího se slimáka. Nafouklá huspenina líně a tlustě funících melodií, umělohmotných hlásků protlačených přes elektronické filtry, kde jsou použity všechny laciné a banální manýry, aby výsledek působil sladkobolně. Newage/ambient/nemohoucnost. Album se táhne jako rozbředlá nestravitelná kolomaz. Pár hudebních nápadů je rozředěných cukrkandlovou limonádou, z níž můžeš mít tak leda břichabol. Unylé zvukoplochy, bez života, jako pouštní horko. Zkusil jsem CD asi pětkrát, ale je to pokus o překonání Sahary bosou nohou, bez kapky vody. Marná snaha, tento blábol nestojí za nic.
*
