Ještě jede odkaz na historii BONEY M:
http://www.discomaraton.com/music/boney-m-history-6/

Roni Dalumi - Tistakel Alay (2016)
https://tidal.com/browse/album/58117130
pohodka na takové to domácí žvýkání...

Tak jsem si jako vzpomínku na Eddieho van Halena pustil "Beat it" jak z CD ripu, tak Hi-Res (DSD) a ani jedna verze mě zvukově nijak nepřesvědčila .
No ale nejsem žádný fanda Jacksona, tak nevadí.

Blue Effect - na Meditaci v Hi-Res to intro na sitár opravdu je .

Jackson si vybíral spoluhráče celebrity, Hříšnou Dajanu odehrál další mistr svého nástroje - Steve Stevens

Dneska dvě novinky. Obě průměrná, poslouchatelná kvalita zvuku (DR-7). Žánrově AOR/hardrock. Dá se!

Dark side of the moon píše: ↑

10 říj 2020 18:42

Tak jsem si jako vzpomínku na Eddieho van Halena pustil "Beat it" jak z CD ripu, tak Hi-Res (DSD) a ani jedna verze mě zvukově nijak nepřesvědčila .

Tak ono není CD jako CD, pokud jsi to poslouchal z některýho z CD vydaných mezi lety 2001 a 2008, tak to něpřesvědčí nikoho. Mám tohle album na CD ani nevím kolikrát a Special Edition z období kolem roku 2001 jsou mizerný a "25 Anniversary" z roku 2008 jsou strašný, zní to hrozně ploše (a na 25 Anniversary má Beat It DR6). Já mám tohle album nejradší z tohohle CD (tam má Beat It DR13 ):
https://www.discogs.com/Michael-Jackson ... se/1729490

Tip pro příznivce progressiv rocku (takže nic pro pořádné chlapy) . . . po dlouhé době jsem si pustil 15 let staré album "Metaepitome" od finské kapely OVERHEAD. Jedno z těch alb, kterému jsem při hodnocení na progarchives.com loupnul bez dlouhého přemýšlení 5 *****

Uchvátil mě zpěv Alexe Keskitala ...mimo jiné vynikajícího hráče na flétnu

Mám rád dlouhé skladby, zde jsem obšťastněn vrchovatě. Zvuk akorát tak na hraně tolerance.

Metaepitome, skvělá volba.
Zajímavá hlavně kvůli té shodě, neb toto album patří i mezi moje nej tituly, co vyšly po roce 2000. Považuji je za klenot, kde je úplně všechno, co od hudby žádám.
Naléhavost i dojímavost současně. Melodie a harmonie v mnoha vrstvách. Místy rozjařená veselost, jindy zase zadumané plochy. Vynikající kytarová (Point Of Wiev obsahuje fantastické 3 minutové sólo, u kterého se mi zastavuje srdce blahem) i klávesová (to v Dawn je emocionální masakr) sóla, s nimiž je možno prožít emocionálně bohaté výlety. Strhující samozřejmost a bezprostřednost. Dlouhé kompozice, které rozvíjejí stavbu skladby přímo ukázkovým způsobem. Kratší skladby, co mají atmosféru a šmrnc. Skvělý a originální vokál se schopností podpořit tu drama, tam konejšivost, tak jak dramatická stavba sklaby žádá. Ta hudba je svěží, promakaná, nedrhne, běží kupředu a jen tak mimochodem kolem sebe rozhazuje rozmanité vyhrávky a motivy, kterými přímo překypuje.
Čirá a geniální hudba. Absolutních a dokonalých pět hvězd.
Škoda, že následující díla už neměla tuto sílu, a zvukově se taky propadla do pekla.
Díky za připomenutí, hned mám lepší neděli. V dobách vydání tohoto CD jsem je sjížděl několikrát denně, i nyní s k němu často a opakovaně vracím nesmírně rád.
*****

Zhruba před dvěma léty jsem byl vyzván, abych uvedl svoje nejoblíbenější nahrávky z posledních 20 let. Je to samozřejmě blbost, těch nej jsou stovky a těžko mezi nimi volit. Ale i tak jsem tehdy narychlo nahodil tuto sestavu:
FINISTERRE - In ogni luogo (1999)
KARMAKANIC - Dot (2016)
OVERHEAD - Metaepitome (2005)
PAIN OF SALVATION - Be (2004)
MAJOR PARKINSON - Blackbox (2017)

Jelikož pocity jsou zcela nepřenosné, vůbec neočekávám, že by někdo tato alba řadil tak vysoko (proto mne PetrD mile překvapil), jako já. Je to z mé strany ukázka titulů, co řadím na stejnou úroveň legendárních alb z let sedmdesátých, a také toho, že i současná hudba je kvalitní.

PetrD píše: ↑

11 říj 2020 12:38

Tip pro příznivce progressiv rocku (takže nic pro pořádné chlapy) . . . po dlouhé době jsem si pustil 15 let staré album "Metaepitome" od finské kapely OVERHEAD.Overhead.jpg

Jedno z těch alb, kterému jsem při hodnocení na progarchives.com loupnul bez dlouhého přemýšlení 5 *****

Uchvátil mě zpěv Alexe Keskitala O 4.jpg
...mimo jiné vynikajícího hráče na flétnu

Mám rád dlouhé skladby, zde jsem obšťastněn vrchovatě. Zvuk akorát tak na hraně tolerance.
overhead 2.jpg

Skvelé, ďakujem!
Najlepšie vlákno, super.

Na dnešní zimomřivé odpoledne jsem zvolil zajímavou dvojici alb:

Švédskou prog/doom kapelu Katatonia, jejich poslední album "City Burials"
Jack Russell´s Great White - akustická předělávka jejich třetího alba "Once Bitten", která je zatraceně dobrá.

Obě alba se vyznačují velmi dobrým zvukem!

Dark side of the moon
Tvoje počínání s "Beat it" tak jak sis počínal je k ničemu. Nemůžeš hodnotit případné zprzněniny. Je nutné hodnotit CD, popř. SACD ve verzi prvního vydání, kdy bylo ještě CDDA v kvalitě poslouchatelné a formáty byly plně využity za účelem posluchači zprostředkovat co nejvěrnější poslech reprodukované hudby v domácích podmínkách. Ripy jsou k ničemu, hodnoť vždy originální nosič, ať to má alespoň nějakou vypovídající hodnotu.

První vydání na cd se asi bude těžko shánět, ale v roce 2009 vyšel box vydaný v Německu (Sony Music88697536212), obsahuje pět alb, mimo další i Thriller se skvostnou původní dynamikou-13db.
Myslím, že ten by se ještě sehnat dal.

Oldear:
No jak jsem psal, Jackson není můj šálek kávy, pustil jsem si to kvůli Eddiemu, ani jsem nevěděl, že to hraje on, až teď to někde zmínili, při té smutné události.
Rip z CD jsem dělal z originálního CD, určitě šlo o nějakou reedici, ale přesné vydání nevím, dal jsem to CD už dávno pryč.
DSD je koupené z HD Track (Epic 2007), zajímalo mě, jaký bude rozdíl, jestli vůbec. Hraje to trochu jemněji, spousta detailů, no vlastně docela příjemně ... ale já nemám moc rád tyhle aranže pro sólové zpěváky, kdy je celý orchestr plný špičkových muzikantů někde daleko za zpěvákem, všechny nástroje hrají oproti jeho hlasu o stupeň potišeji a tak prostě nemohou mít tu správnou "váhu". Na víc to neustálé otravné jemňounké cink-cink skoro ve všech skladbách a syntetická rytmika ...
Ale hlas na DSD verzi zní velmi hezky, "analogově".
Pokud sólový zpěvák, tak za mě Joe Cocker, Tom Jones nebo i Billy Joel.

Antony píše: Zhruba před dvěma léty jsem byl vyzván, abych uvedl svoje nejoblíbenější nahrávky z posledních 20 let. . .

Tý krááávo, tak to je jak sophiina volba Nesčíslněkrát jsem se podobnou otázkou zabíral, jednou jsem měl jmenovat 10 alb, která bych si vzal na pustý ostrov (nakonec zvítězila naše kytara, neb na tom ostrově nebyla elektřina ). Nejkomplikovanější na takových rozhodnutích bývá momentální nálada. Dnes bych si třeba sebou zabalil něco jiného, než včera. Mým osobním kritériem pro mě bylo, že to album musím mít originál CD (čímž to bylo pochopitelně velmi zredukováno). Z pohledu včerejšího poslechu bych si asi přibalil jedno z nejunikátnějších alb, které se mi kdy dostalo do ruky -> francouzští TAAL - "Skymind" z roku 2003 Na co bych asi nezapomenul, jsou TOOL - "Lateralus" . No a pak už by to bylo podle momentální nálady. Geniální je album "In Absentia" od PORCUPINE TREE (popř. "Fear Of A Blank Planet"), RIVERSIDE - "Out of Myself" či "Second Life Syndrome", miluji další francouze NEMO, tam by to asi vyhrálo dvojalbum "Si (Partie I & II)
Mám strašně rád BEARDFISH "Sleeping in Traffic - Part One" (popř. "Part Two"), bez problémů mě vždy dostanou SEVEN REIZH -"Strinkadenn' Ys", PHIDEAUX - "Doomsday Afternoon". Žeru "... The Reverse May Be True" od DISEN GAGE,
"Sodom And Gomorrah" od FROM.UZ ...nebo HYPNOS 69 - "Legacy"

Famózní je album DISCIPLINE - "Unfolded Like Staircase", ale to se nevejde do tvého kritéria (1997) - uhranul mě Matthew Parmenter . I když jejich následující album "To Shatter All Accord", které vydali po 14.letech (2011) je neméně skvělé.

Určitě by ve výběru nesměli chybět ÄNGLAGÅRD - "Viljans Öga" z roku 2012. Jejich album "Hybris" (1992) by bylo velkým kandidátem na TOP 10 bez omezení letopočtu. Vím, že tato muzika není pro každého, ale já jsem z nich při soustředěním poslechu vždy paf.

A abych tě trochu "rozveselil", asi bych v rozstřelu pouvažoval nad nějakými MOTORPSYCHO, nejspíš album "Motorpsycho & Ståle Storløkken: The Death Defying Unicorn"
Hodně mě poslední dobou bere album DAAL - "Decalogue of Darkness" Projekt dvou italů - famózní muzikanti na italské prog rockové scéně - Davide GUIDONI (drums, percussion, sampler) a Alfio COSTA (piano, Mellotron, Moog Sub 37 synth, sampler).

Určitě bych nemohl zapomenout na WOBBLER - "From Silence to Somewhere" , The WINDMILL - "The Continuation", GALAHAD - "Seas Of Change", ZIP TANK - "Pank" z roku 2008, Crippled Black Phoenix - "The Resurrectionists & Night Raider" či "Bronze", přamýšlím i nad Stevenem WILSONEM či Patti SMITH, i když u ní byla ta NEJ alba pře rokem 2000.

No nic, už toho nechám, když se na zítřek blbě vyspím, může to být zase úplně jinak (ale zmiňovaní OVERHEAD chybět nebudou). Přeji všem hodně bezva muziky a jestli někomu udělám radost tím, že ho "chytne" nějaký můj tip, jen dobře

Mohl bych pokračovat donekonečna, pořád zjišťovat, na co jsem zapomněl . . .

PS: KARMAKANIC - "Dot" je skvělé album ***** a na MAJOR PARKINSON dost často ujíždím