Antony píše: ↑

03 čer 2020 23:26

GLASS HAMMER - Dreaming City (2020) DR10 62:21
Tak, máme tu letošní největší překvapení. Tato americká kapela má téměř 30 let existence za sebou a servíruje letos svoje 19. album. Jako neo prog klasiku vázanou stylově na YES jsem si je v devadesátkách automaticky kupoval. I když to nikdy nebyla úplně první liga, jejich rozmáchlý symfo prog dokázal být potěšující. Někdy po roce 2005 se začala projevovat skladatelská únava. Pozdější díla mne vůbec nezaujala kvůli otravné rozvleklosti a plytkosti hudebního materiálu. Z povinnosti jsem je vyslechnul, přetrpěl do konce a dal pryč. Skupina s železnou pravidelností co dva roky vysolila na pulty novou desku, ale bylo na tom hudebně pramálo zajímavého.
Letošní deska, další zářez v řadě, další poslech pro klid svědomí. Musím pravdivě napsat, že jsem se několikrát nevěřícně přesvědčoval, jestli jsem nedal do přehrávače omylem jiný titul. Od nějaké mladé, dravé, energické kapely, co má přetlak nápadů. Normálně, fakt to byli GLASS HAMMER. Letos přišli s náramně promakaným a našlapaným albem, kde není nouze o strhující hudební momenty. Pestrá deska, kde se kromě YES artefaktů objevují famózně zpracovaná témata z oblasti elektronické hudby, těžkotonážní heavy riffování, scifi zvukoplochy i Floydovská tajuplná matérie. Marně si lámu hlavu, kde se to najednou vzalo. Změna je na postu zpěváka, už to celé neodzpívá madam Bogdanowicz, která mě fakt moc nebaví, ale máme tu převahu chlapských hlasů, což je paráda. Za posledních pár dní mám album projeto aspoň osmkrát, a křivka zábavnosti leze výš a výš. Naposledy mě takto dostali (ve smyslu neočekávaného požitku) Nizozemci DILEMMA svým reunionem, ale to jsou skoro dva roky zpátky.
Co dodat? Budu se muset podívat na zoubek předchozímu albu Chronomonaut, které vydali v roce 2018. Možná jsem je trestuhodně podcenil. Zpívá na něm Matthew Parmenter, jehož sólovou tvorbu mám velice rád, o důvod víc to zkusit.
Na novince je v několika skladbách parádně vystrčená baskytara, která mi způsobuje perpetuální opojení. Zvuk nahrávky je přímo skvělý až fantastický. Melodické nápady jsou v protikladu s dřívější uondaností. Proměnlivosti nálad a motivů sahá máloco z letošních desek na paty. Pro mne letos zatím neo progová jednička, která převálcovala daleko ambicióznější projekty rozdílem mnoha délek, např. PENDRAGON, NEKTAR, nebo PATTERN-SEEKING ANIMALS (ti svojí okázalou a na efekt vystavenou, tedy podlézavou, atraktivností u mne zcela propadli). Neříkám, že je teď Dreaming City na jasných 5*, ale neochvějně k nim míří. Těším se na další poslechy a pálím tu pětku rovnou do hodnocení.
*****

Juri píše: ↑

04 pro 2020 19:41

Artificial silence - Negative space, 2018... zajímavý US prog soubor

dadaft píše: ↑

10 pro 2020 14:06

Juri píše: ↑

04 pro 2020 19:41

Artificial silence - Negative space, 2018... zajímavý US prog soubor

Dík za tip. Fakt dobrá muzika a to prog moc nemusím.