Asi by to chtělo číst pozorněji. Nebo ti to opravdu není jasné?
Objektivně - subjektivně. Prosím, přečti si ještě jednou, co jsem napsal minule:
"Takže ano, hodnocení nahrávky je v zásadě subjektivní záležitost, ale pokud při tom opomíjíš nebo dokonce dezinterpretuješ objektivní údaje (doplňuji pro snažší porozumění - např. hlasitost, DR, frekvenční rozsah, ...), čili uvádíš nepřesné nebo nepravdivé informace, tak je to tvoje hodnocení bezcenné. Ani subjektivní hodnocení nemůže ignorovat nebo překrucovat objektivní data".
Je celkem důležité to pochopit, jinak jakékoliv hodnocení nemá smysl.
Dále:
Já jsem napsal: "Tvoje hodnocení bylo extrémně špatné"
Ty jsi napsal:
"Nebylo, to je jen tvůj spekulativní a účelový názor. Rozebral jsem nahrávky detailně a zdůraznil hromadu pozitiv i některá negativa. Že tam vidíš jen to, co chceš, je tvůj problém, nebo spíš záměr".
Můžeš mi prosím vysvětlit, jak bys tedy charakterizoval svoje hodnocení, které znělo:
"Basa se nafoukla do olbřímí bubliny a všechno utlačuje. Zvuk se stal ubouchaně velikým a valivým, přesyceným, honosná stěna bez jemných detailů. Efekt pro efekt, poslechová pohoda žádná. Všechny skladby srovnané do 0,00. Zvuk je v presu. Subtilnost a koloratura jazzové nahrávky je zabita křiklavými efekty ... čiré zlo"?
Ty jsi napsal:
"Zde je důkaz, že všechny skladby jsou srovnané do 0,00, tím je tedy moje tvrzení zcela potvrzeno, a tvůj výmysl nade vši pochybnost prokázán:
Analyzed: The Oscar Peterson Trio / A Jazz Portrait Of Frank Sinatra
DR Peak RMS Duration Track
--------------------------------------------------------------------------------
DR10 0.00 dB -13.13 dB 2:40 01-You Make Me Feel So Young
DR11 0.00 dB -14.63 dB 2:22 02-Come Dance With Me
DR11 0.00 dB -14.68 dB 3:41 03-Learnin The Blues
atd..."
Tak teď už je to jasné. Ty si pleteš pojmy. Je potřeba být přesný.
Ty jsi myslel peak, tj. maximální úroveň záznamu (ano, ta je 0,00 a je krátkodobě dosažena ve všech skladbách), ale ne to, že všechny skladby jsou srovnané do 0,00 - protože to nejsou. To je právě vidět v té mojí analýze, která vždy ukazuje celý průběh skladby a různou úroveň hlasitosti jak v průběhu skladby, tak i mezi skladbami.
To, že maximální úroveň záznamu dosahuje stejné úrovně (0,00) je přirozené, jedná se o záznam akustického tria (piano, basa, bicí) a to ve forte fortissimu prostě dosáhne určité maximální úrovně, dané použitými nástroji.
K basům:
Sluchátka - ani ta nemívají zcela vyrovnanou charakteristiku. Jaká máš?
A tu poslechovku tedy změřenou nemáš?
Já tím, že mám frekvenční charakteristiku v poslechovém prostoru srovnanou, můžu poslouchat i nahrávky, které basovou složku pod 100 Hz nemají ořezanou nebo příliš ztlumenou. Basy jsou krásně pevné a přesné, nic neduní. Je to super.

A na závěr opět trochu humoru - napsal jsi:
"A na závěr ti řeknu jednu velkou novinu. Pokud nahraje symfonický orchestr pod vedením nějakého dirigenta Dvořákovu Devátou, a pak tato nahrávka vyjde na nějakém médiu, je stále autorem díla Antonín Dvořák. Nikoli orchestr, dirigent, zvukař. Ti se jen podíleli na provedení."
Takže tedy ta tvoje formulace "původní záznam jako originál uměleckého díla" je oxymóron.

Jo a taky je škoda, že, na rozdíl od tvého přesvědčení, můj vliv na trh s hudebními nosiči je bohužel zcela marginální, řekl bych přímo nulový. Škoda, nějaké dividendy by se hodily.

P.S.: Jinak si myslím, že tato diskuze patří spíše do vlákna " Reedice, remastery a remixy do kterých se vyplatí investovat (lepší než původní vydání?)". Tohle téma bylo původně jenom o Oscaru Petersonovi a reedici jeho alba v Hi-Res. A pak se to rozšířilo i na ta původní vydání. A většina diskutujících došla k názoru, že v podstatě nezávisle na albu a konkrétním vydání je to vždy radost poslouchat. Čiré zlo se tu objevilo jen jednou.