Včera večer byl zakončen filmový festival muzikálem Mamma Mia. Což mě inspirovalo si toto LP od legendární švédské skupiny ABBA pustit. Dlouho jsem ji neslyšel, možná i nějaký ten rok. V první řadě musím říct, že mě překvapila zvuková kvalita desky, která vyšla v roce 1975. Na desce je jedenáct písniček a kromě titulní jsou dalšími výbornými „vypalovačkami“ SOS, So Long, Rock Me, I Do, I Do, I Do, I Do, nebo instrumentální Intermezzo no.1.
Abba byla a zřejmě je stále velký fenomén. Názor na její hudbu je různorodý, přesto jsem přesvědčen, že i ti, kteří ji nemuseli, mluví o ní s určitým respektem. A proč? Dle mého se skloubilo několik faktorů dohromady:
- velmi chytře a ne nijak podbízivě dělané písničky, které neměly žádný náznak „sladkosti“, ale byly řízné a přímočaré
- visáž všech čtyř členů byla na dobu sedmdesátých let velmi atraktivní
- zpívající dva manželské páry
- obě zpěvačky byly výborné a vzájemně se doplňovali
- i po více než třiceti letech zní jejich písně velmi svěže a nadčasově
- důkazem toho je, že je stále těžké podobně kvalitní pop udělat
- jejich hudba zasáhla široké spektrum lidí