K rozlamování sedmi pečetí (1) Hemingway 15:03, (2) Čas 5:05, (3) Odchod 2:57,(4) Phalaenopsis 2:04, (5) Kopřiva 3:48, (6) Obálka 10:15, (7) Syn 1:20 jsem se dostal na vojně přes jednoho spolubojovníka. Po oblečení civilu ji pak koupil, přestože jsem ještě neměl gramec. Do dnešních dnů, přes letité gramofonové výpadky, jsem ji opečovával velmi důkladně! Když si tak uvědomím, vlastně i kvůli tomuto LP jsem se ke gramofonu vrátil, protože na CD, pokud se nepletu, Pečeť nevyšla. Na rozdíl od prvního Petřinova alba Super- robot. Nedokážu přesně popsat čím mě tento Petřinův počin tak pohltil. Možná na základě jeho práce pro Petru Janů, jejíž desky (Exploduj, Já&My, Ročník 50) rád mám.
Řada lidí tvrdí, že Super-robot je lepší. Nevím, zatím jsem jí na chuť tak jako Pečeti nepřišel. Deska se mi líbí celá, přesto chci vyzdvihnout dva songy. První patnáctiminutovou Hemingway a Obálku z druhé strany.
Desku jsem si včera doslova vychutnal a přesto, že tato slova moc nepoužívám, byl to fantastický hudební zážitek
Možná to bylo tím, že jsem ji dlouho neslyšel, ale tolik nových hudebních informací a detailů, které jsem vypozoroval, mě tak vtáhlo do poslechu, až mi najednou přišlo, že čas necelých 3/4 hodiny byl daleko rychlejší.
Dle mého soudu je poslech takovéto desky v dnešní době, a to nechci být nějaký staromilec, určitým balzámem. Nechci malovat čerta na zem, pravděpodobně se čas podobných projektů ať u nás, nebo i ve světě, asi už nevrátí.
