RAINBOW - Straight Between The Eyes Jedná se o Japan Importorated,takže kvalita zaručena
Neskutečná práce s kytarou - úplně na vás dýchne amerika
Je to pro posluchače rocku - ne pro metalisty tvrdšího ražení.
Mě oslovila úplně skladba Stone Cold ...ta kytara nemá chybu
ale jinak celé album je pecka
01.Death Alley Driver
02. Stone Cold *
03. Bring On The Night (Dream Chaser)
04. Tite Squeeze
05. Tearin' Out My Heart *
06. Power
07. Miss Mistreated
08. Rock Fever
09. Eyes Of Fire *
Tato deska není špatná,ale už to nemá tu "šťávu" jejich prvních věcí.Jednoznačně je velmi dobrá jednička Ritchie Blackmore´s Rainbow,ale pak už následovaly nejlepší věci-Rising,on stage,Long Live Rock´ń roll,následující Down to earth je také velmi dobrá.Bohužel kapela byla celou dobu postižena Blackmorovým chováním,kvůli kterému odešel i od D.Purple.Ale to jistě většina zná,kdo se o hudbu D.P. a Rainbow zajímá.Měly i velmi dobré live nahrávky-On Stage je excelentní.
Souhlas s Paulem, jen pro mne to začíná Lp Rissing a končí Long Live R´Roll .
Ještě dost můžu Stranger in Us All. Ale pro jistotu mám všechna řadová LP.
naprostý souhlas s Tomem, Rising, On Stage a Long Live R&R
Dovoluji si drobně nesouhlasit s Paulem ohledně chování Ritchieho Blackmorea. Po přečtení dvou knih o historii Deep Purple, jednu z nich napsal sám Ian Gillan, se spíše domnívám, že to byla spíše Gillanova vina. A Deep Purple bez RB byli mnohem slabší než DP bez IG ale s RB. Skoro bych řekl že v sestavě s Hughesem a Coverdalem to bylo super, Ale s Bolinem namísto RB už ani ne.
Co se týká hudby, tak mne DP přestali zajímat po desce Come test the band !.
Socialistické vlasti jsem sloužil ve Varech coby útvarový promítač. K dispozici magič, zesák a v sále pořádná dvoumetrová bedna. Z jednoho opušťáku jsem přivez mimo klobás a kocoviny i pásek s čerstvou dvojkou Blackmoreovy Duhy. Hned večer párty pro zvané spolubojovníky. Volume doprava, uragán decibelů, speed-spaad tempo, červené bopo světlo, my na pódiu, namísto řepy vlající ručníky a pevné zavařovačky, tepláky rozpárané do zvonu, košťata, minimax, kýble, k tomu vrcholová zalamovaná gymnastika. Grandiózní finále, do extáze opakovaná houpavá figura „Stargazer“ a nekonečný úprk „Light In The Black“, stav blaženého šílenství. Poslední Ritchieho riff a Cozyho buch, sesun na prkna, chrochtot vespolek.
Budiž světlo. Stál u vchodu jako přízrak. Major, kovaný dělnický kádr co pamatoval druhou světovou, a teď nepřítomně zíral skrz nás někam do sibiřských dálav. To bude Průser! A on se beze slova, pomalinku otočil a sklesle odcházel, byl menší a menší a ještě menší, až se rozplynul. A nám došlo, že soudruh právě přišel o všechny iluze, s touhle sebrankou prohnilý Západ nikdy nedobude...
No Deep Purple som mal podstatne radšej.
